Úterní zpráva, že Vrchní soud v Praze zrušil Ceplův červnový rozsudek ve věci žaloby na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti advokátce Marii Benešové, by soudného člověka, který sledoval proces v soudní síni a zná další souvislosti případu, sama o sobě neměla překvapit. Propast mezi provedenými důkazy a závěry z nich vyvozenými byla skutečně mimořádná. Zrušení rozsudku v neveřejném jednání v sobě skrývá jednoznačné odsouzení jeho úrovně. Nemění to ovšem nic na tom, že soudce Cepl nestandardním postupem vedení řízení zčásti odkryl roušku, zakrývající dosud před veřejností utajované „vnitřnosti“ zásahu skvadry bývalých komunistických prokurátorů, zastávajících vysoká postavení na státním zastupitelství, k záchraně bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka před soudním projednáním jeho trestní věci.

Rozhodnutí vrchního soudu bude mít vedlejší účinek na veřejné mínění, jehož intenzitu v této chvíli nedovedu odhadnout: přestože v tomto řízení jde o „pavlačové“ výroky Marie Benešové, veřejnost je vnímá jako pokračování debaty o manipulaci s kauzou Jiřího Čunka. Strašidlo neslýchaného projevu státnězástupcovské zvůle, v polistopadové historii státu zcela ojedinělé, tak opět vyplavalo na povrch a bude chvíli otravovat společenské ovzduší. Zejména musíme počítat s tím, že nové veřejné projednání žaloby u Krajského soudu v Praze vyvolá bouřlivý ohlas a strašidlo bude zcela jistě pronikavě zapáchat.

Zpráva o rozhodnutí vrchního soudu zjevně nijak nezkrušila Marii Benešovou, která ji pro média komentovala s veselou lehkostí odpovídající obecné trapnosti kultury jejích mediálních vystoupení. Připomíná nezapomenutelné vyřizování jejích účtů „přes televizní obrazovku“ s krajskou státní zástupkyní v Ostravě Zlatuší Andělovou a olomouckým vrchním státním zástupcem Ivo Ištvánem, když nevedli trestní řízení proti pánům Dalíkovi a Večerkovi podle jejích představ. A ještě horší byla štvanice na exministra Pavla Němce kvůli předání trestního stíhání „katarského prince“ do jeho vlasti, vyšperkovaná velkohubým chvástáním o jejím podnětu k zahájení policejního vyšetřování.

Mediální výroky na adresu sedmi „mafiánů“, nepodložené seriozními skutkovými zjištěními a uvozující mediální štvanici, zahrnující fízlování soukromí přátelského trojlístku Pavla Kučery, Pavla Němce a Renaty Vesecké, byly hloupé. Návrat sporu se sedmi žalobci ke krajskému soudu je pro ni v této chvíli porážkou nesoucí v sobě hrozbu završení prvostupňovým rozsudkem v její neprospěch.

Pokud v této situaci říká, že ji to „pobavilo … a bude to divadlo, až se vše začne projednávat znovu“, svědčí o oslabení jejího pudu sebezáchovy a o snížené schopnosti orientovat se v situaci. Těší-li se, že v novém řízení zužitkuje poznatky o kauze Adama Bašného a že „mrtvola“ mafiánských postupů „z toho hrobu ještě více vyleze“, říká pravdu o svém právnickém bystrozraku: urážku z konce roku 2007 nelze ospravedlnit událostmi z počátku r. 2009, zvlášť když se žádný ze sedmi žalobců nepodílel na odvolání ani Adama Bašného ani Jiřího Křivance.

Zdá se, že bývalá prokurátorka Marie Benešová nejvíc ze všeho touží po mediální pozornosti a udělá cokoli, aby ji k sobě přitáhla, i kdyby si tím přivodila nepříjemnosti. Nevím, co ji žene do médií více, zda osobní nechuť k sedmi žalobcům, či snaha prospět ČSSD vyvoláním pohoršení veřejnosti proti ODS, spravující resort spravedlnosti, zájem některých jejích klientů či prostá nesebekritická ješitnost.

Nezávisle na hodnocení sporu sedmi žalobců s Marií Benešovou zůstává skutečností, že jsme mohli být ušetřeni různých nechutných událostí, kdyby se kdysi kdosi nerozhodl, že je vhodné uchránit Jiřího Čunka před nepříjemným zážitkem účasti na trestním řízení v postavení obžalovaného a kdyby se skupina státních zástupců nepropůjčila k provedení nestandardního zákroku v jeho prospěch. Vybočení z mezí obvyklých postupů trestního řízení a z hranic státnězástupcovské etiky je tak velké, že bude velmi dlouho ovlivňovat důvěru veřejnosti k státu a bude odpuzovat voliče od ODS.

Komentář rozhodnutí vrchního soudu Marií Benešovou a způsob, jakým o věci referují média, svědčí znova o tom, že kauza Čunek-Vesecká je páchnoucím vředem v těle státního zastupitelství, který volá po rázném chirurgickém zásahu. Mám na mysli přehodnocení usnesení NSZ o delegaci věci Jiřího Čunka z Přerova do Jihlavy nezávislým soudem, s následným povoláním vykonavatelů zásahu k odpovědnosti.