20.10.2018 | Svátek má Vendelín


PSI: Psi Vikingů 1. – Pes z ostrova gejzírů

11.12.2017

Když byl nalezen hrob Vikinga pocházející z doby kolem roku 900 n. l., našlo se v něm šest koster psů. Tito psi, věrně doprovázející svého pána až na onen svět, byli dle odborníků předchůdci dnešního islandského psa a norského buhunda. Obou proto, že norští Vikingové brali s sebou psy na své výpravy po moři i po souši a když se někteří z nich rozhodli usídlit na Islandu, jejich psi šli samozřejmě také s nimi.

Tak se jedna psí populace rozdělila a z původního vikingského psa se stala dnešní dvě plemena – islandský pes (též někdy nazývaný islandský ovčák nebo islandský špic) a norský buhund.

I v současnosti mají stále ještě mnoho společného, i když se samozřejmě také v něčem liší, vždyť v minulosti žili každý v úplně jiném prostředí a jejich cesty k současným podobám byly odlišné. Zatímco norský buhund poměrně plynule přešel od psa pracovního ke psu rodinnému, islandský pes dlouhou dobu jen zápasil o své místo na slunci.

Islandský pes, Eski aus Vinkona. Foto Harald Russig

Islandský pes, Eski aus Vinkona. Foto Harald Russig

Islandský pes

Poprvé se objevil na anglické výstavě v roce 1880, ale anglickým Kennel Clubem byl uznán až v roce 1905. Angličané také jako první vypracovali jeho standard, který později převzala FCI. Jeho historii na Islandu není snadné doložit, protože tam až do roku 1979 neexistovala žádná oficiální kynologická organizace.

Co se ale ví, je to, že tito psi to na Islandu ve 20. století neměli lehké. Na počátku století tam byla lodními psy zavlečena psinka a téměř všichni psi uhynuli. Nedlouho potom zase propukla rozsáhlá epidemie tasemnic, které napadají všechny savce, i člověka. V důsledku toho byl chov znovu zdecimován a v hlavním městě Reykjavíku zakázán chov psů. (A tento zákaz platil přes 80 let.)

Po této nákaze byl islandský pes kvůli zachování plemene často křížen s jinými plemeny, hlavně s border kolií.

Islandští psi, foto Anja Herken

Islandští psi, foto Anja Herken

Další ranou bylo křížení islandského psa se psy uprchlíků z Evropy za 2. světové války. Čistokrevní islandští psi tehdy znovu téměř vyhynuli a teprve v poslední době se islandští chovatelé snaží obnovit chov tohoto plemene. Dnes je Island členem FCI a chov se pomalu rozvíjí, ale přesto stále zůstává islandský pes vzácným plemenem, i když chov už se z Islandu rozšířil i do několika dalších zemí.

Islandský pes. Foto Harald Russig

Islandský pes. Foto Harald Russig


Islandský pes je vytrvalý, odolný, energický a aktivní pes, který se hodí na všechny psí sporty. Rád plave i aportuje. V povaze se projevuje vliv přikřížených border kolií (tento vliv je vidět i ve zbarvení), jsou hodně závislí na člověku. Milují celou rodinu, i děti a jiná zvířata, chtějí být pořád se svými lidmi a i když jsou dobří hlídači, na cizí pouze upozorní štěkotem, ale nikdy nekousnou, naopak hosty vítají.

Na Islandu se používal u stád ovcí a koní, ani ne tak k zahánění stáda odněkud někam, ale k udržení stáda pohromadě a hledání zatoulaných zvířat. U stáda si pomáhal štěkotem a zatoulané kusy hledal sám. Z toho vyplývá, že patří spíše k těm štěkavým a samostatným plemenům (no asi jako špic). Ovšem zase neloví, protože na Islandu jaksi nikdy nebylo co lovit.

Dnes je to rodinný pes vhodný pro aktivní lidi, kteří se chtějí věnovat nějakému psímu sportu nebo potřebují parťáka k běhu, kolu nebo ke koni, anebo i na dlouhé túry.

Islandský pes při práci se stádem. Foto Jo-Ann Secondino

Islandský pes při práci se stádem. Foto Jo-Ann Secondino

Měří okolo 45 cm a váží asi 14 kg. Liší se ve zbarvení a druhu srsti.

Srst může být krátká i dlouhá, převažující barva musí být krémová až červená, hnědá, šedá nebo černá, vždy v kombinaci s bílou, ale bílá nesmí převažovat.

Je to poměrně zdravé plemeno, občas se vyskytuje DKK nebo zákal očí, postižení psi se sice do chovu již dlouho nepouští, ale úplné vymýcení je velmi těžké. Většina jedinců se však ve zdraví dožívá 15 i více let.

Islandský pes. Foto Anja Herken

Islandský pes. Foto Anja Herken

Islandský pes je celosvětově málopočetné plemeno, takže chov vzhledem k vysoké příbuznosti mnoha jedinců není úplně jednoduchý. Všichni dnes žijící psi tohoto plemene jsou potomci 23 jedinců, přičemž 80 % nynější populace má geny pouze tří těchto zakladatelů moderního chovu. A proto byla založena mezinárodní organizace ISIC (Icelandic Sheepdog International Cooperation), která koordinuje chov tohoto plemene. Na jejich stránkách (odkaz zde) naleznete odkazy na stránky klubů jednotlivých zemí, ve kterých se islandský pes chová. Bohužel Česká republika zatím chybí, takže u nás můžete toto plemeno vidět jen na mezinárodních výstavách, kam s ním přijedou zahraniční vystavovatelé.

Islandský pes. Foto  Anja Herken

Islandský pes. Foto Anja Herken

(A o norském buhundovi někdy příště.)

Foto: Harald Russig, Anja Herken, Jo-Ann Secondino. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie.

Maya Neviditelný pes


Diskuse


Z. Asteris
22:55
11.12.2017

Z. Tora
18:37
11.12.2017

T. Zana
19:05
11.12.2017

M. Crossette
17:24
11.12.2017

R. Menšíková
17:05
11.12.2017

Z. Jenny
14:55
11.12.2017

D. Ruščáková
15:44
11.12.2017

A. Lex
14:54
11.12.2017

E. Šusová
14:20
11.12.2017

T. Zana
13:13
11.12.2017

Z. Lika
11:14
11.12.2017

Z. Maya
11:42
11.12.2017

T. Zana
13:10
11.12.2017

Z. Maya
14:15
11.12.2017

T. Zana
16:52
11.12.2017

Z. Yga
9:23
11.12.2017

Z. Maw
9:00
11.12.2017

Z. Xerxová
11:55
11.12.2017

Z. Maya
14:20
11.12.2017

Z. Xerxová
7:12
11.12.2017

Z. Matylda
7:04
11.12.2017

Z. Maya
14:48
11.12.2017

Z. Matylda
17:17
11.12.2017

Z. Iva
15:06
11.12.2017

Z. Maya
15:25
11.12.2017

Z. Xerxová
6:38
11.12.2017

počet příspěvků: 26, poslední 11.12.2017 10:55