Nejlepší by bylo, kdyby vydavatelé prostor pro internetové diskuse zavřeli

Před dvanácti lety, v roce 2003, žaloval tehdejší generální tajemník NATO George Robertson žaloval deník Sunday Herald za pomluvu a vysoudil pěticiferné odškodné plus úhradu soudních výloh. Pomluva se objevila v komentářové části webového vydání listu. Velmožovi nestačilo okamžité stažení pomlouvačného anonymního příspěvku, ani omluva ze strany listu.

Coby vydavatel webového deníku jsem tehdy hodně zostražitěl a říkal jsem si, už je to tady. Šlo o zásadní otázku, do jaké míry je vydavatel webového listu odpovědný za cokoli, co se v něm objeví. Otázka je samozřejmě širší, týká se provozovatele čehokoli, co zveřejňuje cokoli, ať to jsou tety nebo obrazivý materiál. Mne se ale osobně týká internetová žurnalistika a její právní postavení. Upřímně přiznám, že mě až překvapuje, že „Robertsonův tah“ se nestal běžnou praxí. Komentáře pod články, to je Damoklův meč zavěšený nad hlavou každého vydavatele čehokoli, co má komentářovou stránkou pod zveřejňovanými články.

Dlouho se kolem problematiky komentářů mlčelo. Webová periodika občas zavřela komentáře individuálně, obvykle pod článkem s cikánskou tématikou. V současné době se ale začalo o věci hodně mluvit v souvislosti s uprchlickou krizí. Je zjevné, že internet hodně přispívá ke zjitření atmosféry. Vypadá to, že se komentativních útvarů zmocnili xenofobové a celková nota vyhovuje politickým dobrodruhům, kteří v krizi vidí příležitost, jak se vyšvihnout k otěžím moci.

Jsem dnes už starý internetový praktik a s hulvátstvím v diskusích se potýkám už skoro dvacet let. Využívám tedy příležitosti, abych předložil k úvaze jednak můj krajní názor, jednak dle mého soudu realizovatelné návrhy.

Tři tahy obrany

Ten krajní názor je jednoduchý. Pod zpravodajstvím a pod politickými analýzami by bylo dobře komentáře prostě zrušit. Rozhlas také nemá na každém rohu mikrofon, aby si kdokoli mohl odvysílat svoje hulákání. V televizi není ve spodní části obrazovky proužek, aby si tam mohl každý zveřejnit svoje oplzlosti. Komentáře neslouží k ničemu užitečnému, nepřinášejí žádné podnětné myšlenky prostě proto, že hulváti komentářový prostor odvládli. Slušný člověk také nevstoupí do hospody, kde na sebe řvou a perou se tam.

Podotýkám, že mi jde o zrušení z vůle vydavatele, nikoli o úřední zákaz ze strany státu. Ano, ten by byl cenzurním aktem. Nicméně vydavatel má plné právo na svém privátním publikačním prostoru něco zavést anebo něco zrušit. Doporučuji tedy toto řešení k úvaze a následné dohodě významným vydavatelům zpravodajského a komentativního obsahu.

Není třeba se bát odlivu čtenářů. Hrozili mi krachem, když jsme na Neviditelném psu zavedli registraci diskutujících. Přesto jsme ji zavedli a čtenost neklesla ani o jediné procento. Stejně by to dopadlo po zrušení komentářů. Jestli nakrásně někdo čte Lidovky.cz kvůli komentářům, pak mu buď bůh milostiv. Zdůrazňuji potřebu dohody vydavatelů. Vždyť se to týká nás všech. Všichni se skřípěním zubů trpíme na našich stránkách svinstvo, nad nímž se zvedá žaludek. Proč v tom pokračovat? Jakmile to ale udělá jeden, všichni se na něho sesypou jako na vraha svobody slova. Proto doporučuji dohodu. Já na žádnou schůzku nemusím chodit. Hlasuji pro.

Někoho, kdo to bude číst

Druhý návrh je obtížněji realizovatelný, ale ve výsledku lepší: pod články by zaslané komentáře zařazoval určený redaktor. Žádné úpravy, čistě a prostě palec nahoru nebo dolů. Tím pádem by odpadli hulváti a naopak by se otevřel prostor pro lidi s názorem. Svoboda slova by se otevřela – dnes ji slušným lidem hulváti v komentářích znemožňují. Znamenalo by to ale softwarové úpravy a zřízení nových redaktorských míst. Muselo by se naprogramovat rozhraní, kam by lidi komentáře zadávali, a editor by pak jediným kliknutím komentář buď zařadil nebo vyhodil. Dalo by se to dělat jako home work, z domova – hle příležitost pro lidi fyzicky handicapované.

Jeden komentář denně

Nabízím závěrem jako alternativu jednoduché opatření, které by sice problém nevyřešilo, ale určité zlepšení by přineslo: aby každý mohl zveřejnit jen jeden komentář denně. Je to programátorsky triviálně snadné – jde o obdobu omezení na jednu volbu při anketách a internetovém hlasování. Tím by se značně znesnadnily ty řetězce inzultací, zamořující dnešní komentáře. Máš co říct? Tak to řekni, ale jenom jednou.

Ostatně soudím, že komentáře pod zpravodajstvím a politickými články jsou paskvil a měly by být zničeny.

LN, 11.9.2015