26.5.2016 | Svátek má Filip






HISTORIE: Naše světové prvenství

24.2.2016

Protialkoholní léčba na účet pojišťovny

V Moravské Národní politice vyšel 22. září 1937 (den po pohřbu T.G.M.) vzpomínkový článek, který se týkal návštěvy prezidenta Tomáše G. Masaryka ve Velkých Kunčicích v roce 1913. Jeho autorem byl P. Bedřich Koňařík (1878-1944), v té době známý kněz, novinář, spisovatel, v letech 1909−1915 správce a zakladatel protialkoholní léčebny ve Velkých Kunčicích pod Radhoštěm (Parmovice), jedné z mála ve své době v celé monarchii. Autor mimo jiné o T. G. M. píše:

Přijel s chotí a oběma dcerami a dlouho si dal vyprávěti o léčení alkoholismu, o různých případech, které právě v ústavě byly. Po dvouhodinové návštěvě odjely dámy na nádraží kočárem a já jsem doprovázel vzácného hosta pěšky. Rozhovořil se svým jedinečně strhujícím způsobem a při řeči, nevím již opravdu dnes, při kterém bodu rozhovoru, vzpomněl své matky a řekl: Moje maminka − Bůh jí tam dej nebe − říkávala. Pravil to s takovou tradiční, moravsky zbožnou úctou a vírou, že jsem se až údivem a radostí zachvěl. Viděl a cítil jsem, že to nebyla bezmyšlenkovitá fráze, ale že to šlo z hloubi srdce věřícího ve věčnou odplatu.

Těch drobných epizod by se našlo více. V roce 1928 proběhla v Brně „Výstava soudobé kultury“, na níž Masaryk mimo jiné přijal delegaci starostů. Tehdejšímu kunčickému starostovi Antonínu Pustkovi, který byl mezi vybranými starosty, řekl Masaryk, že má pozdravovat doma, že si pamatuje krásné okolí nádraží a ústav Parmovice. O dva roky později se rozhodovalo kunčické obecní zastupitelstvo, jaký dar poslat svému čestnému občanu (od roku 1912) prezidentu Masarykovi k jeho osmdesátým narozeninám. Problém rozlouskl čeladenský učitel a frenštátský rodák, básník Josef Kalus. Kunčičtí upekli velké perníkové srdce a „čeladenský slavík“ nechal doprostřed vložit vytištěnou báseň, kterou sám složil. Začínala slovy: „Valach ze všech nejlepšího stryka, edem tatíčka má Masaryka.“

P. Bedřich Koňařík, zakladatel abstinenční léčebny v Parmovicích se narodil 13. 4. 1878 v Halenkově v rodině oděvnického mistra. Jeho matka Terezie, rozená Foltýnová, byla dcerou vsetínského kožešníka. Gymnázium studoval ve Valašském Meziříčí, bohosloveckou fakultu v Olomouci, kde byl v roce 1903 vysvěcen. O systémy potírající alkoholismus se zajímal již za studií. Sbíral zkušenosti v zahraničí, účastnil se mnohých odborných konferencí a viděl, že i v tomto směru zaostáváme.

I jeho starší bratr P. Augustin Koňařík (1863-1920) se nesmazatelným písmem zapsal do historie. Pocházel stejně jako jeho bratr Bedřich z Halenkova. Právě on měl ten nápad, že by protialkoholní léčebna mohla vzniknout v Parmovicích. Sám později na protialkoholním kongresu v Miláně v roce 1913 hovořil o tom, že státy mají enormní příjmy z prodeje lihovin, avšak na propagandu střídmosti a boj proti alkoholismu dávat nic nechtějí. Protialkoholní léčebna měla být původně vybudována ve Pteni. Avšak kunčický farář argumentoval věcně – dobrý dojezd vlakem, nádherná příroda, výborné spojení s Frenštátem pod Radhoštěm, tradiční obec a konec konců i velice vhodná nemovitost. Dnes z ní ovšem zbyly pouze základy.

Statek, v němž byl původně vesnický zájezdní hostinec, patřil Janu Parmovi, frenštátskému podnikateli. Nemovitost byla zakoupena spolkem, který P. Koňařík k tomu účelu založil, za 48 000 K. Přispívali dobrodinci, hlavně pak šlechta a příznivci myšlenky boje proti alkoholismu doslova odevšad. Mezi dárci jsou kníže Jan z Lichtenštejnů, arcibiskup dr. Bauer, bratří Wichterlové, továrník Bumbala a mnozí další.

Léčebna byla tedy budována bez státních subvencí. Se stavebními pracemi se započalo ve středu 11. května 1910 a léčebna byla otevřena rovněž ve středu dne 27. prosince 1911. Stavbu realizoval frenštátský stavitel Alfréd Parma. První pacienti ovšem přicházeli již během roku 1911 v průběhu přestavby a ochotně se zapojovali do budování sanatoria. Na jaře 1915 stoupl počet pacientů až na 78, z toho bylo 5 žen. Léčebna vydávala svůj vlastní měsíčník Ochrana. Za dobu jejího trvání vyšlo 48 čísel oblíbeného periodika, prvního na území Velkých Kunčic a citovaného hojně i v zahraničí.

Podobné léčebny byly již v hojném počtu nejen ve Spojených státech, ale i ve Švýcarsku, v Anglii, v Dánsku, v Belgii a v Německu. V Rakousku-Uhersku byla v roce 1900 sice zřízena léčebna v Steinhofu, avšak s tak vysokými poplatky, že sloužila pouze vyšším společenským vrstvám. Podobně jako obdobná zařízení v jiných zemích.

Léčebna, kterou v Parmovicích vybudovali, byla skutečně první v českých zemích monarchie, avšak byla první na světě, jejímž některým klientům hradila pobyt pojišťovna. V našem případě Bratrská revírní pokladna v Ostravě. Takže mimo soukromých pacientů přicházeli i první pojištěnci. Navíc na přímluvu arcibiskupství ponechalo Zemské místodržitelství v Brně P. Bedřichu Koňaříkovi po celou dobu, kdy ústav vedl, jeho původní kněžský plat.

Důraz byl rovněž kladen na pracovní terapii klientů (výroba uměleckých předmětů, které byly předmětem zájmu v mnoha městech včetně Prahy). Také nabízeli až 100 druhů hraček, když umělecké dílny ústavu získaly v roce 1913 na pražské Světové hračkářské výstavě první cenu. Na výrobě hraček, secesní keramiky a dalších artefaktů se jako návrháři podíleli:

Malíř a keramik Ferdiš Duša (1888-1958), akademický malíř Karel Solařík st. (1893-1961) z rožnovské provozovny Aloise Jaroňka a další výtvarníci a malíři (prof. Vobruba, Baruch, Dorčák, Borovička). Výzdoba ústavu pak byla dílem známých moravských umělců Josefa Planity, Bohumíra Jaroňka, Joži Úprky a Oldřicha Lasáka.

Bedřich Koňařík již v době svých studií publikoval zajímavé texty. Jeho text „Výchova na středních školách“ vzbudil již v roce 1898 pozornost časopisu Naše doba, za jejímž vydáváním stál tehdy T. G. Masaryk. V listopadu 1911, na II. sjezdu protialkoholním ve Štýrském Hradci, vystupuje mladá aktivistka v boji proti alkoholismu, filozofka a profesorka Alice Masaryková (1879-1966), dcera Tomáše G. Masaryka. Měla zde zajímavý referát o alkoholismu dětí školou povinných; nebylo to poprvé, kdy vystupovala na podobných setkáních a také se podílela na jejich organizování. Na tomto sjezdu za ní přišel také přítomný P. Bedřich Koňařík, a seznámil ji s výstavbou a s existencí protialkoholního ústavu v Parmovicích, který byl o měsíc později zprovozněn. A současně dr. Alici Masarykovou pozval k návštěvě. Ta nakonec přesvědčila celou rodinu včetně otce, aby pravděpodobně v říjnu 1913 Parmovice navštívili, když počátkem tohoto měsíce dlela rodina ve Valašském Meziříčí.

První světová válka byla jednou z hlavních příčin ukončení činnosti sanatoria na území obce Velké Kunčice. Naprostý nedostatek potravin a jejich neustále se zvyšující ceny. Jaké byly výsledky za čtyři roky činnosti ústavu? Definitivně vyléčených byla třetina. U ostatních docházelo k recidivám v důsledku špatných rodinných poměrů či pro krátkost léčby (2-3 měsíce). P. Bedřich Koňařík, zakladatel ústavu, sám později vedl podobné zařízení v Tuchlově v letech 1923−1938. V autobiografickém románu „Hospic u zlaté hvězdy“ (Olomouc 1922, časopisecky Našinec 1918) popsal velmi zřetelně poměry v kunčické léčebně. Byly velice dobré a slibné.



Dítě a úklid:
Dítě a úklid:

5 domácích prací, které zvládnou i ti nejmenší

Diskuse


A. Alda
13:35
24.2.2016

počet příspěvků: 1, poslední 24.2.2016 01:35









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.