Národní směna 14.října 1951
V neděli 14.října projížděli účastníci této směny z Rackové přes Martinice na nákladním autě. Pochopitelně, že to nezůstalo bez povšimnutí, které obzvláště dal najevo p.MUDr. Frant. Bakala z Martinic, který se právě procházel se čtyřmi děvčátky po návsi. Jeho pozornost, při které si zastíral své brýle před slunečními paprsky, aby lépe viděl, byla opětována sedícími v autě. To pana doktora natolik povzbudilo, že poslal za těmito poctivými pracovníky docela sprostý klukovský pozdrav.
Milý pane doktore, snad v očích vašich čtyř děvčátek jste byl hrdinou, ale v očích těch, kteří v neděli udělali kus poctivé práce, jste byl ubohým, omezeným klukem.
Ptáme se Vás, jak asi pohlížíte na pracující při provádění lékařské praxe, když se tak klukovsky dovedete projevit k těm, z jejichž peněz dnes také žijete? Nevíme, z čeho berete tu svou nadřazenost - či snad s tím titulem se chcete pohybovat ve vyšších sférách?
Tím titule si těžko získáte důvěru pracujících, ten na to stačit nebude. Zapomněl jste již asi, že jste tuto práci kdysi prováděl sám, a dnes, kdy pracující z měst dovedou najít cestu na venkov, vy a vám podobní chcete tuto snahu ignorovat?
Děkujeme za váš projev, který nám jasně ukázal vaše nitro. Víme sice, že nejste sám, ale ostatní snad již vyrostli z klukovských kalhot, v nichž vy dosud vězíte i s ušima, neboť vaše jednání tomu plně nasvědčovalo.
Účastníci národní směny z Holešova.

Ten kritizovaný František Bakala z Martinic, který jasně ukázal své nitro, byl můj tatínek, který před deseti lety ve věku 80.let zemřel.

Patřil k té nešťastné generaci lidí narozených za 1.světové války v K.u.K.monarchii.

V roce 1935 začal studovat medicínu na Karlově univerzitě. Byl spolužákem MUC. Jana Opletala, který byl zabit v listopadu 1939 a nepokoje při jeho pohřbu si vzali Němci jako záminku k uzavření vysokých škol. Tatínkovi tehdy scházel, stejně jako řadě jiných studentů, pouhý semestr do promoce.

Přesto měl tatínek štěstí - nastoupil jako pomocný laborant v Baťově nemocnici ve Zlíně. Jeho i další studenty zaměstnal zakladatel Baťovy nemocnice ředitel MUDr. Bohuslav Albert, což pro ně mělo dvojnásobnou výhodu. Mohli se u lůžka starat o pacienty a byli zachráněni před totálním nasazením v Německu.

Po válce tatínek medicínu dostudoval a v roce 1945 začal v Baťově nemocnici pracovat. V roce 1959vybudoval jedno z nejmodernějších neurologických oddělení té doby v Československu a stal se jeho přednostou.

V roce 1963 byl však z místa sesazen ( důvodem byl prý jeho bigotní katolicismus a výchova rodiny v katolickém duchu ), KSČ šla tak daleko, že mu dokonce bylo zakázáno provozovat jeho milovanou neurologii.

Pracoval pak dlouhou dobu jako praktický lékař, až o dvacet let později mu byla povolena práce v neurologické ambulanci.

Po tatínkově odvolání v roce 1963 napsal akademik profesor Dr.Kamil Henner, zakladatel české neurologie, dlouhý dopis, ve kterém vyjádřil svůj názor, že by odvolání Dr. Fr.Bakaly bylo pro českou neurologii ,nešťastným řešením.

Byla to však zvláštní a nepříjemná doba , kdy odbornost nebyla rozhodujícím kriteriem.Doufám, že už nikdy nepřijde doba, kdy o postavení lékařů nebude rozhodovat odbornost.

Tuto, z dnešního pohledu úsměvnou historku, připomínám jako jednu z věcí, které by se neměly opakovat.

Zlín