Před pár dny vydala Konzervativní strana prohlášení, v němž varuje před snižováním našeho vojenského rozpočtu. Píše se v něm doslova: Konečně je nezbytné zmínit, že když Česká republika začala v roce 1996 jednat o vstupu do NATO, vydávala na obranu 1,6% HDP. Slíbili jsme, že do roku 2000 budeme každoročně zvyšovat výdaje na obranu o 0,1% HDP, takže jako člen NATO od roku 2000 budeme na obranu vydávat 2% HDP. Toto slovo gentlemanů jsme však nikdy nesplnili; jako spojenci již v tomto bodě fatálně selháváme. Nyní navíc hrozí, že na obranu budeme vydávat pouze 0,8% HDP. To vše v situaci, kdy zatímní hlavní garant bezpečnosti Západu, tedy Spojené státy, vážně zvažuje podstatné škrty ve svém rozpočtu na obranu, výrazné omezení svých konvenčních sil v Evropě a snížení či přímo likvidaci svého potenciálu odstrašit případného agresora jadernou hrozbou.

Je to vážné, nebo nezanedbatelné? Snad, abychom se podívali trochu do historie z hlediska poněkud širšího, byť poněkud zjednodušeně.

První válka – jako opilí v předzvěsti úspěchů. 23. července 1914 předložilo Rakousko-Uhersko Srbsku ultimátum, o pět dní později mu vyhlásilo válku. Za další dva dny mobilizovalo Rusko. Za další dva dny obsadilo Německo Lucembursko a další den vyhlásilo válku Francii a jeho vojska vstoupila do Belgie. V ten den vyhlásila Velká Británie válku Německu. 7. srpna ohlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora, do týdne vstoupily do války proti Rakousko-Uhersku i Francie a Velká Británie. 23. srpna vstoupilo do války Japonsko (hned si zabralo německá teritoria v Číně) a o měsíc později podpořilo Německo a Rakousko-Uhersko pro změnu zase Turecko. Než se stačil kdokoli vzpamatovat, bylo zaděláno na čtyřleté nezměrné utrpení milionů lidí.

Druhá válka - bezstarostní jako malé děti. Dalo by se říci, že všichni byli poučeni. A zavládl klid. Jenže. Z poražených států 1. světové války se především Německo, Maďarsko a Sovětský svaz nehodlaly spokojit s dosavadním rozdělením světa. Nespokojenost se projevovala i v Turecku, v Itálii a v Japonsku. Historikové uvádějí jako velice negativní jev " spokojenost vítězů". Mimo mocností (USA, Velká Británie a Francie) mezi ně patřily Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Polsko, Československo a Jugoslavie. Když se ustavila Společnost národů, zdálo se, že mír je trvalý. Jenže výše uvedené státy (pochopitelně, že nejvíce uvedené mocnosti), značně zanedbaly modernizaci a posilování svých ozbrojených sil. Nikoli proto, aby se připravovaly na další válku, ale proto, aby ostatní v Evropě cítili, že za jednáním a smlouvami Společnosti národů stojí také argument síly. Také proto bohužel mohla druhá světová válka začít.

V třicátých letech minulého století byl tehdejší svět také zachvácen hospodářskou krizí, která měla sice poněkud jiný charakter než ta dnešní, ale přesto bychom se mohli poučit z toho, jak se chovali někteří naši politikové. Ti dnešní se například často zaštiťují osobností prezidenta T. G. Masaryka. Co tedy činil tento muž před 80 lety, v roce 1932?

Ještě na konci roku 1931 (28. října) měl prezident projev k poslancům a členům vlády. Postavil se tvrdě proti "korupčníkům a jejich společníkům". Poukázal na nutnost snižovat rozpočet a potřebu provést reformy v bankovnictví, školství a kultuře. Zdůraznil, že administrativní řízení státu musí spočívat na vzdělanosti a mravnosti. Nakonec řekl: "Má-li program svobody nebýti anarchií, má-li ideál rovnosti nebýti chytráckým vykořisťováním slabších, nemá-li pod rouškou bratrství řáditi všeho druhu násilnictví. Tedy dělat politiku rozumnou a poctivou."

Rok 1932 byl charakteristický nedostatkem prostředků ve státním rozpočtu, když činnost vlády byla paralyzována vnitřními neshodami vládních i opozičních stran. A Masaryk?

22. února 1932 pronesl na Pražském hradu projev do amerického rozhlasu k 200. výročí narození prvního amerického prezidenta G. Washingtona (22. 2. 1732 – 14. prosince 1799). Velmi otevřeně kritizoval politiku republikánů a izolacionistů, kteří zmařili vstup USA do Společnosti národů, když jedním z hlavních iniciátorů jejich vzniku byl americký prezident Woodrow Wilson. Tím byla značně narušena spolupráce Evropy s Novým světem. Masaryk správně vytušil, že bez USA nebude Společnost národů plnit úlohu, která se jí přisuzovala při jejím založení – zabránit případné nové evropské válce.

O dva měsíce později řekl pro anglický list The Spectator v rozmluvě se Sirem E. Wrenchem: "Čeho je nám třeba, je federální systém Evropy."

V červenci 1932 napsal list brněnskému sjezdu studentů, v němž poukázal na to, že politická inteligence u nás propadá obecnému politickému diletantismu a že i politika je věda a politická praxe že potřebuje odbornictví.

V říjnu 1932 řekl v rozhovoru s P. Berendem ze Scherlových tiskových podniků: "Amatéři, hazardéři a ochotníci, různí povýšenci, všecko se vrhlo po válce na politiku a hospodářství a z části je dosud u vesla. Staří zkušení mužové dostávají se málo ke slovu a mládež ještě není tak zralá, aby sama mohla řídit společnost. "

Počátkem prosince 1932 poskytl rozhovor deníku Der Wiener Tag. Řekl doslova: "Žít demokraticky nejen v parlamentě, nejen v zastupitelstvech, nastolit demokratický život ve společnosti, v rodině, ve svém závodě, zkrátka vyplnit celý život mravní silou demokracie, to je cesta, po níž se přiblížíme ideálům demokracie."

Koncem roku 1932 president požádal vládu, aby při snižování platů státním zaměstnancům byl také jemu plat snížen. Nařídil omezení všech reprezentačních akcí hradu. Srovnání minulosti s dneškem nechť si udělá laskavý čtenář sám. I to, jak často se světový tisk zajímal o mínění československého prezidenta. Mezi námi: 280. výročí narození George Washingtona 22. 2. si u nás nevšiml nikdo. Data narození T. G. Masaryka 7. 3. dohromady také ne. Ano. Je to všechno už tak dávno. Přesně pouhých osmdesát let.