30.7.2016 | Svátek má Bořivoj






HISTORIE: Jak se také stavěly školy...

27.2.2016

V mnohých školních budovách postavených na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století se ještě učí. Historie jejich staveb je pro nás přítomné velice poučná. Například v tom, jak hospodárně se k výstavbě škol stavěla obecní zastupitelstva. A jak obětavě na výstavbu škol v obcích přispívali místní občané, protože věděli, že dobré vzdělání je klíčem k lepšímu životu jejich dětí. A jak se nemohlo stát, že by se při stavbách někdo obohatil, byť naši předkové neměli takové množství protikorupčních a jiných zákonů jako my dnes. Oni veřejnou prospěšnost chápali zcela jinak. Pro první příklad se vydáme do historie obce Lhotka, ležící na úpatí Ondřejníku mezi Metylovicemi a Kozlovicemi v okrese Frýdek-Místek.

Až do druhé poloviny 19. století se všechny děti ze Lhotky učily ve farní škole v Kozlovicích. V roce 1863 byl v kozlovické škole suspendován rektor Horák a jeho dva mladí nástupci se v obci také dlouho neohřáli. Navíc byl v roce 1869 přijat nový školský zákon, podle něhož dozor nad školami převzal stát a přibyly další předmět jako kreslení, tělocvik, zeměpis a učení o přírodě. Současně nový zákon požadoval, aby u škol byly pozemky pro výcvik v hospodářských a zahradnických prací. A také dle tohoto zákona začaly vznikat „místní rady školní“.

To vše vedlo občany lhotecké, aby uvažovali o výstavbě vlastní školy. Dali si žádost na okresní hejtmanství, když jako hlavní důvod potřeby školy uvedli velkou vzdálenost ze Lhotky do školy v Kozlovicích. Hejtman Cibulka se sám přijel přesvědčit o tom, jak dlouho lhoteckým školákům trvá tato cesta. Vyprávělo se tehdy (a tak to všechno zapsal do školní kroniky Petr Behm, správce školy), že hejtmana na cestě do Kozlovic doprovázel sám starosta Jan Brož (bývalý fojt), který ho neustále upozorňoval na všelijaké přírodní zvláštnosti, až se jim cesta protáhla na celé dvě hodiny. Jediná drobná malá lest na celé akci. Konec konců i malí školáci se po cestě do školy zastavují.

Načež obec povolení dostala a musela řešit financování výstavby. Především požádali olomouckého arcibiskupa, kardinála Bedřicha Egona, lantkraběte z Fürstenberga, aby jim daroval potřebné dřevo ke stavbě školy. Pan arcibiskup souhlasil a pověřil kozlovického revírníka Rajnocha, aby dřevo vybral. Ten vybral dřevo vhodné ke stavbě i k výrobě šindelů v množství poněkud větším, než stavba potřebovala. Co tedy lhotečtí udělali? Přebytečné dřevo přiznali, prodali a utržené peníze vložili do stavby školy.

50 zlatých daroval bývalý ředitel arcibiskupských železáren frýdlantských a rolník Jan Žídek z čísla 7 daroval svůj vlastní pozemek jako stavební místo. Poté se složili všichni občané. Rolníci dali po deseti zlatých a slíbili dopravu koňmi. Pasekáři dali až 5 zlatých, domkáři pak 3 zlaté a ruční práci. Jenže později ani to nestačilo a obec chtěla zorganizovat novou sbírku. S ní ovšem nesouhlasili především ti chudší občané a spor ten se dostal až k soudu. Zemský soud v Brně rozhodl, že první částka vzniklá sbírkou byla upotřebena a další částka by se měla získat sbírkou dle výšky c. k. daní, které platil každý občan.

S tím ovšem ne všichni souhlasili, načež se obec rozhodla předat dokončení stavby k veřejnému pronájmu. Nájemcem dokončení stavby se stal Petr Závodný z čísla 35 (jinak také předseda místní školní rady), který za pronájem zaplatil 187 zlatých, později přidal ještě 74 zlatých rovněž ze svého a škola byla dostavěna. Ani krejcar nezůstal utajen, případně promrhán.

Pojďte se podívat dále, do dvacátých let minulého století. A to do obce Sedliště ve stejném okrese. V Sedlištích byla stará školní budova postavená v roce 1835 a zdaleka již nevyhovovala potřebám obce, učilo se již i v soukromí. Na popud vedení obce s výraznou podporou občanů vznikl návrh na postavení školy nové. V roce 1927 zhotovila firma Juroš z Frýdku první náčrtky, na jejichž základě vznikly stavební plány a rozpočet – 1 200 000 Kč, což byly v té době značně velké peníze.

Zemská školní rada v Opavě projekt schválila, kdežto zemská správní komise nesouhlasila s tak vysokými náklady a se zbytečně komplikovaným vnitřním uspořádáním budoucí školy. A výsledek? Bylo zvoleno jiné místo stavby (u staré školy na obecním pozemku), i když na původně plánovaném místě mezi dvěma potůčky na parcele 746 byl již 28. října 1928 položen základní kámen budoucí školy. Uměli se naši předkové postavit k věci čelem.

A posléze přímo oslovená firma Kolář-Rubý z Ostravy zhotovila promptně výborné nové plány školy (ta slouží dodnes) za paušální cenu 20 000 Kč a přijala funkci technického dozoru včetně garance za řádné vyúčtování za paušální cenu 15 000 Kč, což byly v té době ceny více než vstřícné. Díky novým plánům bylo ušetřeno asi tisíc kubických metrů zdiva a zastavěná plocha byla o něco menší.

Ještě v zimě roku 1930 navezli místní rolníci ze Starého Města u Frýdku na budoucí stavbu 200 vozů štěrku. Obec vypsala konkurz na dodavatele stavby, které se zúčastnilo celkem 13 firem z okolí (Ostravsko, Frýdecko, Místecko) a nejnižší podání ceny činilo 617 000 Kč a nejvyšší 789 486 Kč, což byl dost velký rozdíl. Po prozkoumání nabídek navrhla stavební komise zastupitelstvu pořadí firem. Gajovský-Moravská Ostrava, Čermák-Místek, Stejskal a Drábek-Slezská Ostrava.

Jenže zastupitelé, kteří měli rozhodnout na schůzi dne 1. května 1930, rozhodli jinak. Se souhlasem místní školní rady a finanční komise vybrali přímo firmu stavitele Františka Filipce z Dolních Tošanovic. Proč? Byli se podívat na školu, kterou stavitel Filipec postavil ve Skalici a seznámili se i s podmínkami firmy včetně termínu ukončení a s cenou 625 000 Kč. Bylo to moudré rozhodnutí, protože firma souhlasila s následujícím. Stálý dozor nad stavbou si rozdělili členové zastupitelstva, členové místní školní a finanční komise. Činili tak pochopitelně zdarma. Stavbu vedl místní rodák, zednický a tesařský polír František Kocich. Všechny nekvalifikované práce byly svěřeny místním občanům a všechny stolařské práce provedl místní živnostník Leopold Hrabec. Písek do malty dodával místní rolník František Žídek. Obec tehdy vedl starosta Josef Mokroš, který byl také předsedou místní školní rady. Jejím místopředsedou byl řídící učitel Karel Janošek, který učil v Sedlištích již od roku 1907.

Škola byla postavena ještě v témže roce, v němž bylo rozhodnuto o dodavateli stavby, tedy v roce 1930. Pan řídící v zápise o postavení školy napsal, že „stavba provedena byla v jubilejním roce, kdy prvý prezident naší republiky Tomáš G. Masaryk slavil své 80. narozeniny“. Proto dnešní škola v Sedlištích nese název Jubilejní Masarykova základní škola a mateřská škola.

A pan řídící Janošek ještě úplně na závěr napsal: Dej Bůh, aby z této školy vycházela zdravá mládež k prospěchu nejen obce, ale celého československého národa.

A zcela jistě vycházela. Otázkou pouze zůstává to, za jakých okolností dnes staví školy a veřejné budovy vnuci a pravnuci této mládeže. Naši pradědové a dědové by se totiž nejen divili, ale ani by nepochopili a kroutili hlavami. A vidíte, uplynulo necelých sto let...

(Text je z připravované publikace „O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech II“- která vyjde v listopadu 2016 péčí Okrašlovacího spolku Rozhledna v Čeladné. Díl I. vyšel v listopadu 2015 a je stále ještě zájemcům k dispozici.)



Nekynutý koláč s ovocem
Nekynutý koláč s ovocem

Potěšte rodinu mňamkou.

Diskuse


J. Kraus
14:38
28.2.2016

V. Grycz
21:57
27.2.2016

J. Čapková
14:14
27.2.2016

P. Princ
9:48
27.2.2016

P. Sulc
2:06
27.2.2016

počet příspěvků: 5, poslední 28.2.2016 02:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.