23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


Diskuse k článku

HISTORIE: Jak se také stavěly školy...

V mnohých školních budovách postavených na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století se ještě učí. Historie jejich staveb je pro nás přítomné velice poučná. Například v tom, jak hospodárně se k výstavbě škol stavěla obecní zastupitelstva.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Kraus 28.2.2016 14:38

Nápis vyrytý

na pískovcové desce nad dveřmi bývalé školy v Holíně u Jičína:

Pochválen buď p.Ježíš K.

Štěpnice moudrosti a zbožnosti

Tato budova školní s pomocí Boží je dostavená nákladem přiškolených obcí Holína, Rybníčka, Brad a Prachova l.p. 1867. Tato stavba byla hned roku 1866 započata, ale skrze Prusko Rakouskou válku, která v našem okolí zuřila a veškerou úrodu polní úplně zničila, toho roku dostavena býti nemohla.

Podle starých vzpomínek největší díl nákladů nesli velcí sedláci – byla to věc cti. Moderní doba přispěla osazením svítidla vpravo od desky. Zasahuje trochu do jejího okraje. Za pozornost stojí, že deska tam byla po celé údobí komunismu, kdy škola byla v provozu. Kdyby nějakým řízením osudu se úřady rozhodly školu znovu otevřít, jak by deska obstála dnes? I pozemek na místní hřbitov, s pěkným výhledem do kraje, věnoval obci největší sedlák a starosta obce. Po roce ́48 mu bývalí nikoli čeledíni, ale nádeníci ukradli kromě jiného i ještě nezaplacené stroje a zkažené je nechali zrezavět na návsi. Bývalý starosta pak do konce života, po mrtvici a ochrnutý, je musel splácet. A jeho devadesátiletá dcera, restituentka ubohých a přešmelených zbytků, svojí existencí dnes popuzuje současné mocipány, potomky těch nádeníků. Nejmladší generace rodinnou historii už ani neznají. Když tak člověk pročítá ty regionální časopisy, za které kdysi platil málem zlatem a které by teď v antikvariátu nechtěli ani zadarmo a hledá nějakého společného jmenovatele, příčinu té radostnosti ve hmotné chudobě, a připomene si i nedávná ještě léta šedesátá, vidí vesnice plné života a ten život byly děti. Děti jednak jako duše, neznečištěné ještě pobytem ve hmotě a prozařující okolí, jednak jako naděje do budoucna a smysl vší práce. Vědělo se kdysi, že práce, aby měla smysl a rozradostňovala, musí být požehnána, být v souladu s Řádem. Zmizely děti, neví se už o Řádu a potřebě požehnání, práce se stala přítěží, někomu prokletím. Budoucnost bezpochyby patří těm, kteří zůstali stranou.

V. Grycz 27.2.2016 21:57

Parádní

článek. Do podobné školy vedle kostela jsem chodil.

J. Čapková 27.2.2016 14:14

Pane Andrle

krásný článek, skoro vháhí slzy do očí. Kam jsme se to od té doby dostali?

P. Princ 27.2.2016 9:48

Článkům tohoto typu sluší foto

http://mesta.beskydy.cz/content/galerie_alone.aspx?zoomimg=9279&slideimg=-1&clanekid=16302

P. Sulc 27.2.2016 2:06

Pane Andrle, vy proste jste zaruka,

ze vase clanky jsou hezke ctive a informativni a nikdy, v zadnem pripade nejsou suchoparne a nective.