19.3.2024 | Svátek má Josef


GLOSA: Střídání moci

20.10.2017

Proč se Rakousko nebojí vládní účasti Svobodných

Že se o rakouských volbách mluví více než před čtyřmi lety, je logické. Mnozí v nich hledají zobecnění, ba inspiraci. Píše se, že socialistický kancléř Kern zjistil totéž co neúspěšný socialistický kandidát Schulz v Německu: že voliči bohatých zemí touží po sociální spravedlnosti a rovnosti šancí méně než po bezpečí a řádu. Na tom hodně je. Ale přes to vše je rakouská zkušenost téměř nepřenosná.

Tak jako se mluvilo o „francouzské výjimce“ v EU, může se mluvit o výjimce rakouské. Spočívá v konstatování, že Svobodní (FPÖ), ač bývají nálepkováni jako pravicoví populisté, xenofobové i extremisté, mohou utvořit vládu s vítěznými lidovci. Zkuste si to představit v Německu či ve Francii: že po tamních volbách vyjde najevo, že Alternativa pro Německo či Národní fronta jsou s to utvořit vládu s vítězem. To je nemyslitelné a dost možná by to vedlo k nepokojům.

I Svobodní jsou protisystémovou stranou. Ale Rakousko již má s jejich vládní účastí zkušenost (2000–2006) a ví, že nenarušila ústavní řád ani liberální demokracii. O tuto zkušenost se opírá „rakouská výjimka“ i poznatek, že všechny strany označované za pravicové populisty nelze házet do jednoho pytle. Německá AfD – která se ještě ani nerozhodla, zda chce být kritická vůči EU, či výslovně nacionalistická – představuje velké riziko a vyvolává obavy. Rakouští Svobodní už tolik ne.

Respektive ano, ale hlavně u lidí, kteří liberální demokracii chápou jako navždy zaručenou vládu levicových a multikulturních liberálů. Jenže liberální demokracie není vláda liberálů, ale vláda pravidel, zákonů a svobodné soutěže stran i názorů. Sama o sobě neusnadňuje vznik kabinetů, ale usnadňuje jejich střídání. Právě střídání moci patří k jejím definičním znakům. V Rakousku vládla do roku 2000 levice ve velké koalici, potom pravice se Svobodnými, pak zase levice ve velké koalici a teď se opět otvírá cesta lidovcům se Svobodnými. Je na tom střídání něco nedemokratického, nenapravitelně osudového, natožpak zavánějícího totalitou?

LN, 18.10.2017