Otevřu internet a – já mám snad zamlžené brýle! Na českém Pražském hradě si nesmí slušní a pokojně se chovající Češi zazpívat českou hymnu? Vskutku, je to tak. Problém není v mých brýlích na čtení.

Už delší dobu říkám, že vezdejší svět se zbláznil. Z bezpočtu důvodů. Toto je jeden z nich. Jistě: hradní mluvčí se omluvil.

Je tedy všechno v pořádku? Není!

Ti mladí lidé si budou ten incident pamatovat hodně dlouho, možná po zbytek života. Asi jako já, když jsem na začátku sedmé třídy základní školy (září 1968) při hodině ruštiny, poté, co zazněla věta „Sovětský svaz – největší země světa“, pln rozhořčení z okupace, jen tak šeptl v lavici:

- No jo, zase se vytahujou.

Nato soudružka učitelka:

- Stejskale, co jsi to říkal?

- Že se zase vytahujou.

- Tak se seber a mazej za dveře.

Do konce hodiny jsem pak stál na hanbě. (Tenkrát to tak fungovalo, dnes by to nejspíš řešil úřad ombudsmana.) Na takový zážitek ve dvanácti se jen tak nezapomíná.

Domnívám se, že mladí lidé, kteří stáli na místě, kde jsme v čase Vánoc popíjeli u stánků skvělý punč a kde na trzích kvetl skvělý byznys (a nikomu to nevadilo, taky proč, bylo to fajn – a hymna v podání skautů by byla taky fajn), jsou na tom podobně.

V čem je problém?

Nemělo by nám být jedno, v jaké režimu žijeme. Jakou podobu má náš bezpochyby demokratický režim. Řeknu to otevřeně: nechci žít v systému, kde vás státní moc (obecně, policista v jejích službách pak konkrétně) zbuzeruje – a pak se vám někdo, byť sám mluvčí prezidenta, omluví. Co je to platné, když škoda už byla spáchána. Kdo smaže pocit křivdy a nespravedlnosti z myslí dětí?

Dějí se kolem nás absurdní věci. To, co se stalo před hradní bazilikou sv. Jiří, je o to absurdnější, vytane-li nám na mysli cirkus, který doprovázel návštěvu strýčka Si – prezidenta ČLR a šéfa tamní komunistické strany.

Skauti na nádvoří Hradu si nemohou zazpívat českou hymnu. Daleko odtud, na jeruzalémské Chrámově hoře, nejposvátnějším místě náboženství Izraele, neb tam stály dva Chrámy, se zase nesmějí Židé modlit - přesto, že jsou ve své zemi, ve svém hlavním městě. Proč? Aby neuráželi, ba neprovokovali Araby. Muslimské Araby. A izraelské úřady to v zájmu udržení klidu a pořádku respektují.

Koho ale mohla v prostoru mezi katedrálou a bazilikou urážet či provokovat česká hymna? A když ne urážet a provokovat, tak proč vlastně vadila? A čím nás prodloužené ruce mocných této země překvapí příště? Neuchylujeme se z cesty svobody na cestu „byrokratury“?

Toto na onom nádvoří ano. /Zdroj: Archiv autora

A toto na stejném místě ne? (Zazpívat si v kroužku českou hymnu.) /Zdroj: Echo24.cz

Stejskal.estranky.cz