Letecká doprava je ta nejbezpečnější, ale...

Když se v roce 1968 zabil Jim Clark, označovaný za nejjistějšího automobilového závodníka na světě, byl to šok. Teď už to může potkat každého z nás, říkali jezdci formule 1. Tak nějak se vnímá i pád letadla společnosti Germanwings. To nebylo malajsijské letadlo nad válčící Ukrajinou ani alžírské nad Mali, ale ryze západoevropský stroj nad ryzí západní Evropou. Žádné poučení z toho neplyne, snad jen to, že letadla občas padají všude. A kde (alespoň zatím) není jasný viník ani poučení, přichází ke slovu statistika.

Je létání bezpečné? Je, odpovídají kompetentní úřady a jejich čísla. Globálně to skutečně platí. Rok 1989 přinesl 35 tragických nehod, rok 1984 jen 26, rok 2000 jenom 21, rok 2005 jen 15 a loňský rok pouhých 11. Cestující ale zajímá pravděpodobnost. Jaká je šance, že se v tragické nehodě ocitnou? U nejhorších aerolinek 1:1,5 milionu, u průměrných 1:3,4 milionu a u těch nejlepších 1:10 milionům. Arnold Barnett, profesor statistiky ze slavné MTI, tvrdí, že průměrný Američan by musel létat každý den po čtyři miliony let, než by se stal obětí havárie. Zdá se vám to pořád moc? Pak můžeme srovnávat.

Pravděpodobnost, že vás při koupání v moři zabije útokem žralok, činí 1:3,1 milionu. Ale běžný člověk srovnává s autonehodami. Americká Národní rada pro bezpečnost to před sedmi lety spočítala a vyšlo jí toto: pravděpodobnost, že zahynete při autonehodě, je 75krát vyšší než šance na smrt v troskách letadla. Tak proč se vlézt do auta nebojíte?

Ta čísla nejsou cinknutá, ale mají jednu slabost. Nepočítají s psychikou druhu Homo sapiens, která se vytvářela před deseti tisíci lety v boji o přežití. A ta napovídá, jakkoliv zkresleně, že člověk jedoucí v autě je více či méně pánem nad svým osudem, ale v letadle už ne. Ta dávná zkušenost lovce, ale ještě častěji kořisti, porazí jakákoliv čísla.

LN, 25.3.2015