První dámu Ameriky Melanii Trumpovou při inaguraci jejího manžela pozoroval celý svět. Vkusně oblečenou krásnou ženu nového prezidenta v bleděmodrém elegantním stylovém modelu, na kterém mohla každá žena oči nechat. Na jedné straně jim bral dech a kdekdo se zajímal, kdo je návrhářem toho nádherného ojedinělého oblečení sladěného do jednoho tónu s rukavicemi. Jeho obdivovatelky a zákaznice autora poznaly a některé z nich byly zklamány a zároveň v úžasu, že neposlechl výzvy na bojkot obleků pro prezidentovu ženu. Současně i jiným se vybavily výzvy předních návrhářek a návrhářů nabádajících ostatní salony, aby šaty pro paní Trumpovou odmítly. Výzvy nelogické, s příchutí jedu.

Vzápětí po inauguraci se snesla na amerického návrháře Ralpha Laurena nebývale ostrá kritika. Jak to, že si dovolil neuposlechnout výzvu ostatních návrhářů a designerů? Styď se! To ti nepromineme! Nekupujte jeho zboží! Stornujte jeho dodávky! Pomstěte se mu! Ať si uvědomí, že by Melanii neměl nikdo oblékat. Málem, že nenapsali, ať si chodí třeba nahá.

Proč takové články, zlá slova, takové a podobné ostré výzvy, dalo by se vulgárně říct: proč takové štěkání na Měsíc? Nad podobné výkřiky musí být první dáma povznesená. Kde ale taková zloba pramení? Je to závist? Malost? Co to vlastně je za semínko, že se v lidech zrodí tak velká nenávist? Že ani k hlavě státu, kterou si sami zvolili, nemají špetku úcty, to svědčí o jejich charakteru.