26.4.2024 | Svátek má Oto


GLOSA: Náckové, komouši a jedna pověra

21.11.2008

V politice začasté platí, že nevyřešíte-li nějaký problém vy, udělají to druzí za vás. Nikde už není psáno, kdo jsou ti „druzí“ a jaké metody řešení si zamanou použít.

Problémy romské menšiny v Česku nelze přehlédnout. Jsou trvalou nesnází mnoha měst a nepodepisují se pouze na životech Romů samých.

Politici to vědí a k „romské otázce“ se nestaví zády. Bohužel, jen co se podbízení „bílé“ většině týče. Jiřímu Čunkovi tak vystěhování Romů ze Vsetína vyneslo před dvěma lety senátorský mandát. Očekávání, že právě on skoncuje s romskou problematikou jednou provždy, se projevila jako marná. Agonie volených zástupců lidu začala další (kolikáté že?) dějství.

V pondělí se z litvínovských ulic dalo vyčíst, že celou záležitost na sebe přebírá někdo jiný. Bez zvláštní úcty k demokracii a právnímu státu. Někdo, komu více imponuje Adolf Hitler než Winston Churchill, více Reinhard Heydrich než TGM. Lid ke svým voleným zástupcům ztratil důvěru. Důvěru ztratil v ruku zákona, když nenávistně soptil na policisty, kteří neonacistům zkřížili cestu k vytouženému lynči. Potlesk od kolemstojících slyšeli jen mladíci v bagančatech, s Mein Kampfem v knihovně a boxery na prstech.

Pověra praví, že dvě dekády u nás svobodná společnost nepokoří. Po příchodu komunistů do krajských vlád je gradující násilnost krajní pravice čerstvým námětem k zamyšlení, jestli stále chceme, aby se z pověry nestal železný zákon.

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského