Tak už to tady máme zase, a nemyslete si, že to tak hned skončí. Naopak, bude ještě hůř, mnohem hůř. Islámský stát se svým programem zničení všeho neislámského nikterak netají. A postupuje v tom velice důsledně, včetně ničení historických památek.

A co na to euroatlantická civilizace, která je jeho terčem? Nezmůže se na nic jiného než na bezzubá obecná prohlášení odsuzující terorismus, přičemž si dává úzkostlivý pozor, aby nikoho konrétně nejmenovala. Ale vždyť ten zbabělý, zákeřný, všechno neislámské na smrt nenávidící šílený terorismus má přece své jméno a hrdě se k němu hlásí: ISLÁMSKÝ STÁT.

Dokud se tato jmenovka bude obcházet po špičkách, dokud na to zlo ohrožující celou naši planetu nebudeme schopni ukázat prstem a postavit se mu na odpor s veškerou rozhodností, budeme mu jen pro smích. K smíchu jsou všechny deklarace a manifestace „Já jsem taky Charlie Hebdo“, „My jsme taky Brusel“, proti Islámskému státu je nutno postavit spojenou sílu, která ho zastaví a zatočí s ním stejně, jako se zatočilo s Hitlerem a nacisty. A to pokud možno dříve, než se zmocní poloviny Evropy. Dohody a chlácholení ve stylu Mnichova poskytují útočníkovi jen vítaný čas na přípravu další a širší agrese.

Na šílence nic jiného než hrubá síla neplatí a čím dříve to Evropa i Amerika pochopí, tím více obětí si ušetří. Samozřejmě, docela bez obětí to nebude a být ani nemůže. Potřebujeme politiky formátu Churchilla, kteří se odváží nenabídnout víc než krev, pot a slzy, ale jestli před takovou obětí couvneme nyní, čekají nás oběti neskonale větší.

Není už za pět minut dvanáct, je pět minut po dvanácté. Mnohem raději bych řekl něco smířlivějšího, ale nevidím jinou možnost: Nemá-li být zničena naše civilizace, musí být zničen Islámský stát.