28.9.2016 | Den české státnosti






FINANCE: Banky vám lžou

4.9.2012

Víte o tom, že pokaždé, když si do banky ukládáte peníze, má banka zcela zákonné právo

- do očí vám lhát

- nakukat vám spoustu žvástů o tom, jak jsou vaše peníze bezpečně uloženy v jejich trezoru

- nakopnout vás při odchodu do zadku?

(No - to poslední berte spíš jako vtip.)

Není to žádná novinka. V USA to bylo uzákoněno v roce 1913 a platí to i ve většině dalších zemí, včetně České republiky. Lidi o tom nevědí, protože politici to ve svých nudných projevech maskují vznešenými slovy. Ale když to řeknete docela obyčejně a uvědomíte si, že přitom jde o vaše peníze, nedá se to jen tak přejít.

O čem banky lžou

Peníze, které do banky ukládáte, nejsou vůbec v jejich trezoru. Nejsou ani v jiném trezoru někde ve městě, nejsou ani v centrálním trezoru ředitelství banky.

Nejsou totiž vůbec v žádném trezoru. Kromě jakýchsi nul a jedniček v jejich počítači nejsou vůbec nikde.

Vím, že to zní divně, ale takhle jsou dnes prostě nastaveny bankovní systémy na celém světě.

Říká se tomu bankovnictví s částečnými rezervami a funguje to takhle...

Když si člověk uloží do banky řekněme 10 000 Kč, má za to, že ty peníze tam opravdu jsou. Konec konců to vidí na svém bankovním výpisu.

Jenže pravda je, že banky vám lžou.

Banky mají zákonné právo půjčit 90 % vašich peněz (nebo i víc) jiným zákazníkům, a přesto vám tvrdit, že váš vklad 10 000 Kč je stále v bance.

A centrální banka, která na ostatní banky dohlíží, nejenže tu lež schvaluje, ona ji přímo umožňuje. Ona totiž stanovuje takzvaný rezervní poměr. Jestliže ho stanoví na 10 %, smějí banky 90 % vašich peněz rozpůjčovat bez vašeho vědomí.

Tohle by vás mělo vyděsit...

Z deseti tisíc korun, které jste si uložili, banka tedy smí beze všeho půjčit 90 % jiným klientům. To je 9 000 Kč.

Řekněme, že někdo si půjčí těch 9 000 Kč, aby si koupil nové kolo. Odejde z banky s devíti tisícovkami v kapse a dá je prodavači kol.

Prodavač je rád, že se kola zbavil, a těch 9 000 Kč si uloží ve stejné bance, odkud si je kupující předtím půjčil.

V bance jsou teď evidovány dva vklady: vašich 10 000 Kč a 9 000 Kč od obchodníka s koly, dohromady 19 000 Kč. Fyzicky je tam ovšem pouze 10 000 Kč. Těch 9 000 Kč tam přibylo fiktivně, byly "stvořeny" půjčkou. Kdyby si teď oba vkladatelé chtěli své vklady vybrat, banka nebude schopná je vyplatit.

Takhle nějak, zjednodušeně řečeno, vznikla "nemovitostní bublina" a globální finanční krize. Když se peníze tvoří tak snadno z ničeho, majetková aktiva bobtnají jedna radost. Jednou ta bublina ovšem praskne.

Od roku 1971, kdy USA opustily zlatý standard (směnitelnost dolaru za zlato), následovala jedna bublina za druhou. Počátkem 80. let to byla zlatá bublina, v 90. letech akciová bublina, zcela nedávno nemovitostní bublina.

Současnou finanční krizi mají z větší části na svědomí peníze "stvořené" půjčkami na nákup nemovitostí za přemrštěné ceny. Prasknutí této hypotéční bubliny spustilo masivní deflaci. Lidé, kteří nebyli schopni splácet své hypotéky, splácet jednoduše přestali. A protože v našem peněžním systému podstatnou část peněz představují fiktivní peníze stvořené půjčkami, jakmile dlužníci nemohou nebo odmítnou splácet, peníze ze systému prostě zmizí. Říká se tomu "peněžní kontrakce", jinak též deflace.

V tomto okamžiku jsou jen

dvě možná východiska - obě špatná

V reakci na deflaci způsobenou krizí na trhu nemovitostí spustila centrální banka masivní tisk peněz, aby nahradila ty, které z trhu zmizely. Množství oběživa v USA se za krátkou dobu od vypuknutí paniky v roce 2008 doslova zdvojnásobilo. A od té doby vzrostlo dokonce na trojnásobek.

K smůle centrální banky a všech jejích obětí však ani tohle k zažehnání problémů nestačilo. Tisk peněz není řešením, protože nepředstavuje žádnou novou materiální hodnotu, pouze znehodnocuje dosavadní měnu. Bude-li pokračovat dál, čeká nás inflace nebo dokonce hyperinflace.

Centrální banka by místo toho mohla uznat, že tahle cesta nikam nevede, a zkusit něco poctivějšího než tisk peněz. Mohla by se rozhodnout upřímně přiznat svou platební neschopnost a pokusit se dluhy restrukturalizovat.

To by způsobilo masivní deflaci, protože všechny fiktivní peníze vzniklé z úvěrů by zmizely.

Jsou tu tedy dva možné konce celé hry: masivní inflace, nebo masivní deflace. Tak či onak, současná světová recese je proti tomu ještě procházkou růžovým sadem.

Tomu jsme se mohli vyhnout,

kdyby byl zůstal zachován zlatý standard. Prvním krokem k jeho opuštění bylo založení centrální banky (FED) v roce 1913, poslední vazba na zlato pak padla v roce 1971.

Dolar podložený zlatem by znemožnil tvorbu fiktivních peněz pomocí úvěrů, které vyvolaly světovou finanční krizi. Podle ústavy USA je ostatně jediným zákonným platidlem zlato nebo stříbro. Nenasytnost bank totiž každou jinou měnu nakonec proměnila v bezcenné papírky. Tomu smutnému konci, bohužel, neujde dolar, euro ani koruna. Pohromě unikne jen ten, kdo své úspory včas uloží do cenných kovů nebo nemovitostí.

(Podle EVG Research Team)



Diskuse


M. Sedláček
17:55
4.9.2012

J. Rys
18:20
4.9.2012

P. Brodský
16:10
4.9.2012

J. Rys
16:14
4.9.2012

B. Rybák
14:27
5.9.2012

L. Ott
15:17
4.9.2012

R. Langer
11:06
4.9.2012

P. Skřivan
11:01
4.9.2012

R. Langer
11:07
4.9.2012

R. Langer
13:00
4.9.2012

S. Ševeček
13:14
4.9.2012

S. Ševeček
16:23
4.9.2012

J. Kadeřábek
15:00
4.9.2012

O. Kadlec
0:32
4.9.2012

Z. Jaromír
4:44
4.9.2012

J. Rys
8:43
4.9.2012

Z. Rychlý
7:30
4.9.2012

J. Rys
8:45
4.9.2012

P. Košíček
0:20
4.9.2012

počet příspěvků: 36, poslední 17.10.2012 11:22









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.