Slušelo by se pojednat o Prvním máji, bylo na toto téma napsáno mnoho sloupků a fejetonů, i Jan Neruda psal o tom, jak šel proti proudu. Na okružní cestu po pražských Prvních májích se teprve chystám. Nezbude tedy než se vrátit zcela neaktuálně ke vzpomínání. Minula mě dvě výročí, zatímco jsem byl v cizině, dvacet let Neviditelného psa a 25 let Občanské demokratické strany.

Začnu tím Psem. Tady v Lidovkách ho hezky připomněli a děkuji redakci i čtenářům za přáníčka. Dvacet let! On ten Pes vznikl technicky vzato na půdě firmy Eunet. Ta mi ho vzala pod křídla, sami ředitelové o tom rozhodli. Jeden byl tenkrát skeptický a bál se, že Pes bude znamenat výdaje a pracovní komplikace.

„Neboj,“ chlácholili ho. „Ono to toho Neffa za tejden omrzí a bude pokoj.“

Neomrzelo, třebaže jsem tehdy měl sdílenou telefonní linku se sousedem a musel jsem vstávat ve 4 ráno, abych Psa udělal dřív, než se soused probudí a začne telefonovat. Pak jsem měl pevnou linku, po drátě. Vedla v ulici, vyvěrala z domu o deset čísel výš a ten drát v jednom místě visel dva metry od chodníkem. Přísně jsem střežil tajemství, že TOTO je ten drát, kudy Pes teče!

A s tou ODS? Ze začátku byla spojena s Václavem Klausem. I s ním jsem se několikrát potkal. Poprvé to bylo už v revolučních dnech. Seděl jsem tehdy ve vinárně s kamarády a koukal na televizi. V přímém přenosu z podniku zvaného Aurora tam povídal velmi zajímavě jakýsi pan Klaus. Velice mi to sedělo, jenom mi připadal takový nějaký narcistně arogantní. Šel jsem se do té Aurory podívat. Klaus tam ještě byl, šel jsem tedy k němu, hezky jsem pozdravil, jak mě učila maminka, představil jsem se mu a povídal, jak jsem na něho koukal na televizi a že se mi moc líbilo, co říká, jenom že mi přišel úplně zbytečně arogantní.

Odpověď vyzněla asi takto:

„Já nejsem vůbec arogantní! Leda když mám co dělat s idiotem, jako jste vy.“

No a pak vznikla ta ODS a rozběhla se politika a vznikla sociální demokracie a začala parlamentní demokracie. Tehdy jsem se dozvěděl, že papaláši z ODS čachrují s nebytovými prostorami na Praze 1 a kšeftují s byty a mastí si kapsy. Napadlo mě vyzkoušet, jak ta parlamentní demokracie funguje.

Socdem měla svého tiskového, mého kamaráda spisovatele Václava Erbena. Tak jsme mu to o těch kšeftujících odeesácích napráskal. Byl hodně rozhořčený, děkoval mi a sliboval, jak si sociální demokracie kvůli tomu namaže ODS na chleba. Potěšil mě. Tak má parlamentní demokracie fungovat.

Jenž pak bylo ticho po pěšině, žádné mazání na chleba nebylo, a tak jsem zase Vaškovi zavolal a vyčetl mu, že se na to vykašlal.

„Nevykašlal,“ bručel rozpačitě. „Ale oni to ti naši syčáci dělají taky.“

Tak to vidíte. Takhle to začínalo, trvá to dodnes. A lidi jednou za rok na 1. máje se můžou vykřičet, jak je to štve.

LN, 2.5.2016