Vypravte se po stopách kterékoli technické novinky a zjistíte, že má kořeny zavrtané hluboko do minulosti, padesát, sto, leckdy ještě více let.   Ještě dnes můžete uslyšet onu mantru Již staří Římané.  Takže když čtu, že se vyvíjejí technologie zaměřené na čerpání elektrické energie z pohybu těla, vzpomenu si na pana Pokorného, našeho souseda ve vesnici Slapy, který si svítil na cestě do chléva elektrickou lampičkou poháněnou pérem, setrvačníkem a dynamem. Mačkala se na tom klapka, uvnitř to bzučelo a z čočky vycházelo mžouravé světlo.

Dnes na to jdou odjinud, odspodu. Chtějí namontovat do bot vložky a v nich budou jakési mačkací pidigenerátory. Šlápnete, vložka se zmáčkne, pidigenerátory ze sebe vymáčknou elektrony a ty vám natečou do nabíjecích tužkových akumulátorů. Nebo do baterky v mobilu, ta je pořád prázdná a bude hůř, tou měrou, jakou si budeme do mobilu cpát víc a víc nesmyslů, bez kterých už nedokážeme žít. Mimochodem, taky si někdy při pohledu na displej chytrého telefonu vzpomenete na romány Karla Maye a na povídání o pytlíku zvaném medicína, zavěšeném na Indiánově krku? Měl v něm kouzla nezbytná k životu a kdyby měl o medicínu přijít, fakticky umře. Totéž se stane vám, když ztratíte chytrý mobil.

Leč nikoli o Vinnetouovi, ale o vynálezech chci tu rozmlouvat. Zjistíte, že ten a ten vynález má kořeny v době osvícenské. Dobře. Napadne vás, proč ho nerozvinuli už v době osvícenské do praktické podoby? Odpověď je prostá. Protože ho nikdo doopravdy nepotřeboval.

Jako s tou energií a mačkací baterkou. Proč vymačkávat něco, co teče za pár šupů z drátů? Jenže dnes je to hodně jiné. Hroutí se Blízký východ. Tragicky směšná je iluze, že mu vbombardujeme mír.  Celou oblast čekají desítky let krveprolévání a tmy. Po Leninově revoluci Rusko taky vypadlo z mezinárodní kooperace na sedmdesát let a potopilo se do vraždění a stagnace.  Asi se jeho předákům ten stav líbí, takže hledí se do něj vrátit. Celá obrovská oblast kolem Středozemního moře tam směřuje závratným tempem. Budeme se muset naučit bez tamních zdrojů žít.

Kolem nás je spousta technických vymyšleností, které spí věčným spánkem a čekají jak Šípková Růženka na princův polibek. Ten polibek se jmenuje Nezbytnost.  Opakovaně tvrdím, že vynález jednadvacátého století bude výkonný akumulátor na jiné než chemické bázi. Nejednou jsem prohlašoval coby autor science fiction, že ten vynález vyhlížím. Dnes jsem přesvědčený, že už dávno někde je, zamčený na deset západů. Určitě není dokonalý. Orel, když se vylíhne z vejce, taky nevypadá impozantně a mohli byste ho pokládat za nějaké mimořádně oprsklé kuře. Existuje v náznaku, možná v prototypu nebo snad jen na papíře nebo spíš v elektronické paměti. Ale jeho doba se blíží.

Každou uříznutou hlavou humanitárního pracovníka je blíž.

LN, 6.10.2014