Pivočára kouzlo má, k pípě cestu zná. A pivníci, jak se kdysi říkalo pivařům, měli vyvinutá zvláštní čidla na pivní pole, která kolem sebe vytváří každý hostinec. Intenzita pole je podle nich dána tzv. spinem, to jest silou tam čepovaného piva. Pohybuje-li se pivník v oblasti účinného dosahu pivního pole a narazí-li na pivočáru, je touto vtahován dovnitř pole, protože krčma má opačný pivní náboj než pivník. Tolik teorie.

Ale zdá se, že v Česku dokonale funguje i v praxi, protože máme největší spotřebu piva na světě. Dle statistiků u nás vypije každý občan včetně nemluvňat za rok 163,5 litru piva, což je 327 piv: tedy málem na každý den připadá jeden půllitr. Za námi jsou i Irové, Němci, Australané a Rakušáné, kde je tento mok stejně oblíbený. I když, jak známo, každá statistika je matoucí: jistě nemalý počet piv u nás vypijí cizinci, kteří k nám právě kvůli pivu často zajíždějí.

První učené stati o pivu sepsali u nás jezuité v latině v roce 1679 a později byly přeložené knězm Barnerem z Tovaryšstva Ježišova. Podle některých učenců sice pivo přišlo do Čech z Bavorska, jenže prý bylo nechmelené. Chmel naši předci do piva přidávali proto, aby pivo nezkysalo a chuť se zmírnila, aniž by přitom něco z podstaty obilí bylo odejmuto. Podle autora knihy o Praze Karla Redelna z XVIII. stletí jsme kuriozně vytvářeli v zimě z ledu ve sklepích lednice, na kterých se pak po zbytek roku pivo chladilo.

V pražských knihách pivovarníků, či jak se tehdy říkalo nákladníků, ze XVI. století, čteme, že se pivo rozlišovalo na "popeněžní", tak se mu říkalo, protože bylo levné, a lepší, které mělo německý název "landbier."

Staročeši měli nejraději silného "samce", neboli "samečka" či "mařec" a pivo vařené v březnu, kterému se říkalo "březňák". Tomu se připisovala zvláštní síla, kterou pivu dodávala jarní rovnodennost. Pivo hořké mělo přednost před tzv. pivem bílým a slulo "horčák" nebo "hořčák."

Němci nazývali silné černé pivo "Bockbier" a z toho vznikl u nás "kozel", i když původně šlo o pivo z města Eimbecku, z kterého se postupně stal "Bock".

Jenže pivo, jak je doloženo v knize Z historie piva, vařili již staří Egypťané zřejmě před čtyřmi tisíci lety před n.l. a říkali mu "hag". Staří Slované podle Prsika Ritora znali pivo již v roce 448 a říkali mu "kamas". Nápoj to musel být za všech časů velmi oblíbený, protože podle staroegypských zpráv ho pili nejen faraoni na zemi, ale i v životě posmrtném. Podle historiků se nejlepší pivo v Egyptě vařilo v městě Pelusium, které zřejmě mělo nejsilnější pivni pole, když se o něm ví dodnes. Všiměme si, že to město zní trochu podobně jako Plzeň.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus