15.5.2024 | Svátek má Žofie


FEJETON: Nobelovy ceny

12.10.2011

Alfred Nobel možná netušil, jak dobře udělal, když se zasloužil o veřejné oceňování mimořádných vědeckých výkonů. Ceny se udílejí už sto deset let a bez nich by se široká veřejnost možná ani nedozvěděla, že se za dveřmi pracoven a laboratoří něco děje. Cena se stala veřejným statkem, v češtině se jí též familiérně říká nobelovka, což je slovo, které se používá zejména tehdy, když se debata stočí na téma, který že ušlechtilý, leč zcela neznámý spisovatel dostal nobelovku za literaturu a která že kontroverzní figura ji dostala za zásluhy o mír. Tentokrát to naštěstí nebyl žádný ekologistický blouznivec nebo polepšený terorista,tentokrát to byly tři ženy z třetího světa, bojovnice za práva žen.A že je v tomto ohledu o co usilovat! Vždyť i ten militantní islamismus úzce souvisí s ženskou otázkou – v jeho samotném jádru je úporná snaha udržet ženu v otrocké podřízenosti a ve stavu živočichadruhé, ne-li třetí třídy. Než to se podaří odstranit, to bude třeba možná pěti nobelovek, ale určitě několika staletí. Pokud se to kdy podaří.

Podstatné jsou samozřejmě Nobelovy ceny za přírodní vědy. Zde je vždycky problém vysvětlit veřejnosti, v čem novost objevu spočívá. Zvědavému a zvídavému čtenáři bych v této souvislosti doporučil návštěvu webové stránky Osel.cz, která je věnována přírodním vědám, zde najde mnoho informací o nobelovkách a samozřejmě o všem možném dalším, s přírodními vědami souvisejícím. Fyzika to má letos zdánlivě snadné. Byla udělena za objev zrychlující se expanze vesmíru. Že se vesmíru rozpíná, to se dnes už učí děti ve škole, takže bereme na vědomí, že se rozpíná stále rychleji. Zarmucující je, že se o rozpínání zasazuje neznámá temná síla, o které se v podstatě nic neví, třebaže se na složení vesmíru podílí ze tří čtvrtin. K tomu přidejte temnou hmotu a dojdete k závěru, že o podstatě prostředí v němž žijeme – a jímž jsme my sami – nevíme zhola nic. No a pak nevěřte v Boha.

Nejblíž je nám samozřejmě Nobelova cena za medicínu. Sledujeme ji pozorně v očekávání, kdy ti plešouni hejbnou kostrou a vymyslí "něco" proti rakovině, AIDS, infarktům a vůbec všemu. V souvislosti s letošní nobelovkou za medicínu jsme se dozvěděli, že existují dendritické buňky. Ty se starají o to, aby naše bílé krvinky uměly likvidovat to, co si likvidaci zaslouží. No a tím se dostávám k tomu, co mě dostalo úplně: proč ty dendritické buňky nenaučily bílé krvinky likvidovat rakovinou zpotvořené buňky? To proto, že evoluce s takovým konfliktem nepočítala. Přirozeně stanovený život je prudký a krátký a na rakovinu nemá čas. Ta se dostaví až v nastaveném čase, už za hranicí zájmu evoluce. Zkrátka, žijeme nezřízeně dlouho. S dlouhověkostí se nepočítalo. Evolučně se s ní nepočítalo. Rozmnož se a zmiz, to je princip, na jakém život stojí. Věda se to snaží – ne změnit, to nejde. Ale korigovat. Rozmnož se a buď tu o trochu déle, ještě chvilku pobuď na návštěvě v tom úžasném světě, který je z pětasedmdesáti procent ukryt v neznámu možná nepoznatelném.

LN, 10.10.2011