Kdybych se – jistě docela náhodou – ocitl ve vesmírném porostoru a potkal tam červený kabriolet a v něm by seděla figurína a měla před sebou na palubní desce lísteček NEPROPADEJTE PANICE, nejspíš bych propadl panice, že jsme přišel o zbytek rozumu. Naštěstí se mi to nemůže stát, nestopařím po Galaxii, nýbrž sedím doma na židli u počítače a tiše se tu raduju z úspěšného startu rakety Falcon Heavy soukromé společnosti SpaceX.

Jak asi všichni vědí, duší podniku je miliardář Elon Musk, postava jako vystřižená z verneovky. Pro moji generaci fanoušků kosmonautiky je to velká událost už proto, že máme za sebou údobí obrovského nadšení, od prvního Sputniku přes Gagarina po měsíční závody vrcholící malým krokem pro člověka a velkým skokem pro lidstvo Neila Armstronga. Pak se bohužel ukázalo, že se žádný velký skok nekonal, nastalo údobí skepse, odtroubili projekt Apollo a další pilotované mise na Měsíc a posléze na Mars zůstaly v podobě modýlků v Smithsonian muzeu. Tohle putování po poušti trvalo bezmála padesát let! Jistě je nabíledni otázka, jak se to stalo.

Vítězství Američanů v lunárním závodě se vysvětlovalo předností svobodného podnikání před strnulým státně, ba dokonce partajně příkaznickým. Což je bezpochyby vysvětlení správné. Jenže pak se ukázalo, že i to americké svobodné podnikání má své limity a že NASA je přece jen státní agentura a když něco vezme do ruky stát, má to zpomalující, neřkuli ochromující a v krajním případě smrtící účinky. Musel přijít na scénu zcela nový fenomén v podobě podnikavého jedince a Elon Musk není sám ani na úzce vymezeném prostoru kosmického podnikání, na paty mu šlape nejbohatší muž světa Jeff Bezos, který chce vesmír otevřít běžné turistice.

Příchod těchto vizionářských miliardářů, a neměli bychom zapomenout na Richarda Bransona, je možná až příliš spektakulární. Záře raketových motorů nám totiž zastírá podstatu věci. Nejde totiž v první řadě o to, že takoví lidé tu jsou a že se vyskytli a že konají, co konají, ale jde o to, že je to vůbec možné. Doba inklinuje k decentralizaci. Už dávno nikdo soudný nesní o centrálním mozku světa, zato každý má ve svém mobilu větší výpočetní kapacitu, než měly počítače, které řídily cestu Apolla na Měsíc. Energetika z obnovitelných zdrojů je decentralizovaná. 3D tiskárny jsou zatím technologie v plenkách, v lepším případě v dupačkách, ale pokud dospějí, může nastat konec průmyslu v tom smyslu, jak ho známe, a nebudou potřeba obrovské továrny a na ně navázaná dálniční síť a obytné aglomerace.

No a pak se budeme ptát, do jaké míry potřebujeme centrální vlády. Možná, že tohle je prapříčina úpadku velkých politických stran, třeba upadají, protože jim ubývá agenda. Ale nepropadejte panice. Tyhle změny nejdou ze dne na den.

Z desetiletí na desetiletí ale ano.

LN, 12.2.2018

Neff.cz