30.6.2016 | Svátek má Šárka






FEJETON: Má neposlušná duše

7.6.2014

Neříkejte mi, že jste o tom nikdy nepřemýšleli. Čas od času se člověk zabývá myšlenkami na to, co asi bylo před jeho narozením, ale ještě více na to, co bude po jeho smrti. Na obě otázky se dá odpovědět lakonicky, že nic. Je to docela možné, diskuse o tom jsou a budou nekonečné a nikdy definitivní.

S mým přítelem Dolfim se známe snad celou věčnost. Kdysi mu rodiče na přání jeho dědečka dali jméno po něm, leč v jistých dobách křestní jméno Adolf nebylo zrovna nejpopulárnější. Takže Dolfi.

Při našich setkáních, která sice v poslední době nejsou nějak častá, protože byl vynalezen internet, se vždycky stočí naše debaty na reinkarnaci, nesmrtelnost duše a jiné podobné teorie.

Kdysi jsme si vytvořili takovou vlastní teorii, že vesmír je pouze holografický přelud, že neexistuje snad ani naše sluneční soustava a toť vše. Měli jsme to propracované ještě složitěji, ale považovali jsme to spíše za důsledek naší vášnivé četby literatury sci-fi. Nebyli jsme ovšem sami. Francouzský fyzik Alain Aspect svého času prý zjistil, že za jistých okolností například elektrony jsou schopny spolu okamžitě navzájem komunikovat, bez ohledu na to, zda jsou od sebe vzdáleny deset centimetrů nebo 10 miliard kilometrů. Což popírá teorie Einsteinovy.

Z toho vyšel anglický fyzik David Bohm, který tvrdil, že vesmír je přeludem - okázale detailním hologramem, tedy projekcí hlubšího řádu. My prý to tak vidíme. Hologramem je i náš mozek a my, zcela v duchu východních náboženství, neexistujeme fyzicky a jsme jenom plovoucími přijímači v kaleidoskopickém oceánu frekvencí. Z toho plyne, že náš mozek nevytváří vědomí, ale je to vědomí, které vytváří zdání mozku, stejně jako těla a vše, co interpretujeme jako fyzický svět. Naším přirozeným právem a naší schopností pak je programování reality dle našich přání. Pak bychom zcela jistě pochopili, že Bůh existuje. A dal nám schopnost vidět naši realitu tím, že sami umíme vytvářet holografickou projekci.

Byli jsme tehdy rádi, že se věci konečně pohnuly. Co když si jen myslíme, že jsme, říkali jsme si. Ale později jsme tuto teorii opustili.

V jisté době jsme zkoumali nejrůznější náboženství. Do toho spadá epizoda s jedním naším spolužákem Jardou, kterému jsme líčili, že až přijde do očistce, sejdou se všichni příbuzní a známí, kteří již odešli z tohoto světa a společně se budou dívat na film z Jardova života. Jenže v tom filmu bude všechno, co kdy dělal. To dobré, ale i to špatné. Zejména Dolfi mu to líčil barvitě. Tam budeš natočenej, třeba jak jsi onanoval, tvrdil mu. Kluci já se snad picnu, říkával Jarda. To nedělej, říkali jsme mu. Budeš ten film vidět o něco dříve. Mezi námi Jarda ještě žije, ale i tuto teorii jsme opustili.

Svého času jsme jezdili za jedním kamarádem, který byl správcem farnosti v malé pohraniční obci. Byl to kněz velice vzdělaný, takový renesanční člověk. U krbu v jeho pracovně obložené stovkami knih jsme debatovali o náboženstvích a o tom, jak na světě všechno je. Debaty jsme vedli i o učení některých židovských sekt, které v době Ježíšově zastávaly názor, že tělo je proměnlivé, kdežto duše nesmrtelná. Že občas klesne do nějakého hmotného těla, avšak v okamžiku smrti "vystoupá radostně vzhůru". Tyto teorie konce konců popisuje ve svých spisech i Jósef Ben Mattajáh (37 -100), který je podepisoval jako Josephus Flavius. Ve své Židovské válce opakuje teorie o nezničitelnosti duše, když ty dobré jsou povyšovány do nových těl. Ty neposlušné jsou odsouzeny k "věčnému utrpení".

Různé teorie reinkarnace byly velice blízké názorům četných filozofických sekt a skupin z dob raného křesťanství. Setrvaly tyto teorie až do dnešních věků, neboť mnoho lidí věří, kým byli ve svých minulých životech. Některé jejich "vzpomínky" jsou často nevysvětlitelné a neuvěřitelně autentické.

Nedávno mi Dolfi poslal do počítače zprávu o tom, na co nedávno přišli americký anesteziolog dr. Stuart Hameroff a britský lékař dr. Roger Penrose, jinak autoři kvantové teorie vědomí. V našich mozcích jsou prý tzv. mikrotubuly. Ve chvíli naší smrti se kvantové informace v nich obsažené rozptylují ve vesmíru a jsou připraveny vstoupit do jiných těl. Pokud se podaří například umírající tělo resuscitovat, kvantové informace se do našich mikrotubulů vrací. Duše tedy existuje.

A je to. Jestli se ovšem domníváte, že mě to uklidnilo, tak nikoli. Je mi naprosto jasné, že má eventuální duše bude patřit k těm neposlušným a čeká ji věčné utrpení. Už jenom proto, že také občas píši do Neviditelného psa.

Napsal jsem to Dolfimu. Odepsal mi, abych se snažil co nejvíce oddálit onen okamžik, kdy by z mých mikrotubulů mohly uniknout kvantové informace. Ať o ně pečuji.

Vidíte, tak konečně po letech člověk ví, co má dělat v životě současném. Pokud jde o mikrotubuly, učinil jsem příslušná předsevzetí. A proto mohu v klidu psát dál.



Diskuse


J. Kraus
21:29
10.6.2014

J. Kraus
21:33
10.6.2014

J. Jurax
22:52
8.6.2014

V. Vaclavik
9:01
7.6.2014

V. Ondys
7:18
7.6.2014

Z. Lapil
10:18
7.6.2014

J. Sova
13:24
7.6.2014

počet příspěvků: 7, poslední 10.6.2014 09:33









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.