26.4.2024 | Svátek má Oto


FEJETON: Karoliniáda a milénium

19.5.2016

Karolinské třeštění v sobotu vyvrcholilo, takže teď už ví i tupec, že Karel je king. V rámci karoliniády se řešily důležité problémy, jako například, zda měl Karel IV. rád rajskou omáčku. Rozluštění této otázky ke mně nedolehlo, ale prý to ví Iva Pazderková.

Pokud jde o moji osobu, nevylovím z paměti tak intenzivní mediální připomínání, jako je tahle karoliniáda. Není vyloučeno, že naposledy se takto třeštilo v roce 1929. Tehdy se slavilo milénium svatého Václava. Byly to snad oslavy narození patrona Země české? Nikoli, v roce 929, eventuálně v roce 935 se vládce – světec odebral na věčnost. Bylo tedy paradoxní, že národ slavil úmrtí, nikoli narození svého velikána. Slavil milénium tehdy důkladně. Václav byl v tom roce 1929 prvek podobně vtíravý, jako letos Karel. Kdo otevřel krabičku sardinek, objevil v ní svatého Václava. I vyprávěl mi tatínek, že právě v kulminační době milénia pronesl ve společnosti někdo větu: Lidi, a kdy vlastně ten svatý Václav umřel?

V tomto bodě nebudiž mýlek, Karel IV., největší Čech, ve skutečnosti rodu lucemburského a jménem Václav, se narodil 14. května 1316. Narozeniny jsme oslavili ve správné dny a plně jsme ocenili jeho zásluhy o naše národní sebevědomí. Vzpomněl jsem na panovníka před krátkou dobou v japonské Naře, když jsem se hlásil v hotelu a recepční se zaradoval, že jsem Čech. Byl jako turista v Praze a v paměti mu utkvěl Karlův most, tedy dílo panovníkovo. A taky něco, co jsme si složitěji ujasňovali a vyplynul z toho trdelník.

Zpátky k miléniu, nějak mi nechce odejít z mysli. V tom roce 1929 by nikoho nenapadlo přijít se sloganem Venca je king, a jistě ne proto, že Václav králem nebyl. Bralo se to jinak. Připomenutí zemského patrona bylo laděno v duchu vojenském. V análech čteme o průběhu slavnosti na pražském náměstí světcova jména. Od jezdecké sochy až po Štěpánskou ulici se táhl špalír dragounů a na rohu Jindřišské hřímala vojenská hudba. T.G. Masaryk zde pokřtil jezdecký pluk „knížete Václava Svatého“, načež profesor Kapras ocenil oslavence jako toho, „kdo přiklonil národ k pokročilé, západní kultuře křesťanské“. Slavnost pokračovala a vyvrcholila předáním standarty jezdeckému pluku číslo osm. Slavnostních událostí bylo ovšem více, mimo jiné se i ve Kbelích konal letecký den, zastíněný tragickou událostí, kdy se zřítilo letadlo pilotované desátníkem Karlem Červeným ze Zbirohu. Ten po dopadu zemřel během pěti minut na prasknutí lebky.

Opravdu se nesnažím o nějaké analogie, už proto, že podle mě analogie do historie nepatří. Nicméně je s podivem, že se karoliniáda obešla od politické řachandy, jaká neminula Václava. Když ovšem pominu Okamurovo prohlášení, že Karel (= king) by cizáky do Česka nepřitáhl. Dodám: to udělali předkové jeho maminky, přivedli sem Němce, vážený Japonče.

LN, 16.5.2016