„Politika nemá nic společného s morálkou.“
Machiavelli

„Zapomeň, co čteš v novinách, jsou to pšouky, které tam pouštíme,“ řekl David Cohn a zapálil si doutník. „Fillon si kaši zavařil sám. A kdybych měl jít až na kořen věci, zavařili mu to lidi, tak ať nikoho neobviňuje z komplotu.“

„Filllona bych bral, ale říkáš lidi? Tady tě ztrácím.“

„Souvislost je přece jasná. Kdyby lidi volili v primárkách našeho koně Alaina Juppého, mohli jsme být všichni v pohodě. Fillon si mohl užívat manželský romance s Penelopou, dala mu sedm dětí, to už něco říká, a my jsme se nemuseli hrabat ve špíně a hledat na něho klacek.“ Ukázal doutníkem na obraz Jedlíků brambor od Van Gogha, který visel za ním na stěně pracovny a za nímž se skrýval tresor. „Na Fillona moc nemáme, pravda, ale když člověk chce najít, najde.“

„Jedno mi nejde na rozum...“

„Jenom jedno?“ zasmál se. „Když mu nahrajete, David zasmečuje.“

„Fillon je roduvěrný republikán, nikdy nezklamal, vždy věrně sloužil, Balladurovi, Chirakovi, Sarkozymu, dokonce i Juppému, víc jak třicet let táhl stranickou káru. Je proevropský, pro sociální pokrok v mezích možností. To vše najednou je nic? Čím se, proboha provinil. Koho ohrožuje?“

„Národní bezpečnost, mon vieux, a atlantickou solidaritu. Nemůžeme připustit, že by nám křísil gaullismus.“

„Fillon přece nechce, abychom odešli z NATO!“

„Ale chce se bratřit s Ruskem. To je prašť jako uhoď....“

Přerušil ho telefon. David se omluvil, že někomu, kdo volá na horké lince, musí odpovědět. Chvíli naslouchal, pak jednou větou řekl, že se sejdou v kabinetu ministra a že mezitím vše zařídí. Pochopil jsem, že mě brzy vypoklonkuje a že si musím pospíšit.

„Aféra s fiktivním zaměstnáním Penelopy jako jeho asistentky je přece pár let stará,“ namítl jsem, „a konec konců jde o nějakých osm set tisíc eur. Burské oříšky ve srovnání s pěti miliardami, o které nás připravil Macron jako ministr průmyslu, když prodal za požární cenu výkvět naší technologie Američanům.“

„O.K. co se týče vyčichlosti a buráků. Macron ale je teď náš kůň, vyhlásili jsme na něho hájení. Zatím,“ dodal významně a pohlédl na hodinky. „Máš pět minut.“

„Fillon je předvolán k výslechu na patnáctého března. Slíbil, že přijde. Ale nic moc neriskuje, nemůžou na něho jako na senátora uvalit vazbu. Tak proč ho volají? Aby mu zpestřili kampaň?“

„ To taky. Ale hlavně proto, že asi nechápe, že stavět se na zadní mu nepomůže, že si jen pohorší a přitíží. Vysvětlí se mu to, dozví se, co jsme na něho, Penelopu a jeho ratolesti vyšťourali, zkrátka všechno, co na něho ještě máme. Vezmeme ho pod přísahu, aby věděl, že nežertujeme. Je to rozumný člověk a moudrý, jistě mu dojde, že má poslední příležitost odejít ze scény se štítem, silně pošramoceným, pravda, ale to se může časem spravit. Když se zařadí....“

„Stop!“ vykřikl jsem. „Patnáctý březen! Březnové idy! Antony a dalších snad šedesát spiklenců zasadí Césarovi ránu dýkou na schodech senátu v roce 44 před Kristem... I ty, Brute? volá César, než umře, a Brutus nad jeho mrtvolou řekne, všichni si umyjme ruce a zbraň v jeho krvi a běžme na tržiště a křičme mír, svoboda, volnost!“

„Zadrž,“ usmál se David. „Nejsme v Římě, ale v Paříži a píše se rok 20017. Shakespeare básnil, zde je skutečnost.“

„Ale patnáctého Fillon půjde k výslechu... to je snad symbol... nebo varování?“

„Ani jedno, ani druhé. Nutnost. Sedmnáctého mají všichni kandidáti předložit listinu s podpisy pěti set starostů, poslanců a senátorů krajských i státních jako záruku jejich podpory... přeci znáš ústavu... a pak jsou volby pod pokličkou, pak už bychom nemohli udělat rošádu Fillon - Juppé. Pro Alaina už pár týdnů sbíráme podpis. V záloze máme ještě dalšího konzervativního politika, jeho jméno ti nemohu prozradit... chápeš? Nechceš se napít trochu vody?“

V tu chvíli jsem potřeboval Calvados, ne vodu.

Dva dny na rošádu je šibeniční lhůta, ale naše ústava pamatuje i na to, že kandidát může umřít nebo že pro nějaké blíže neurčené důvody nemůže pokračovat v kampani, v tom případě má Ústavní rada právo odložit volby... ale musí se to stát před odevzdáním podpisů.

„Má to háček,“ řekl jsem posléze. „Co když Fillon nevyklidí pole?“

„Pustíme vše, co na něho máme a co ještě seženeme. Vytroubíme to ze všech hlásných trub. Parlament ho zbaví imunity. Na většinu poslanců máme dope, jak říkají naši přátelé za oceánem. Budou hlasovat, jak se jim doporučí. Navíc Fillona dnes opouštějí i jeho spojenci. Když přitlačíme, další a další skočí zítra přes palubu. Bude řadovým občanem raz dva. A jako řadový občan bude i souzen.“

„Fillon se ale odvolává k lidu jako nejvyššímu arbitrovi a vládci.“

„Pchá, udivuje mě, že po tolika letech v politice, byl x-krát ministrem a nedávno premiérem, je pořád ještě tak naivní. Vidí, že jsme mu poslali policii do bytu hledat důkazy, slyší, že jednáme s Juppém, aby kandidoval místo něho... a pořád je stále tak naivní, nebo se tváří, že mu nedošlo, že otěže držíme my. Lid jsme my, stát jsme taky my.“

„Když bude muset stáhnout kandidaturu, jeho voliči se naštvou. Rozhodně se většina nepřikloní k Macronovi. Není zde nebezpečí, že mnozí z trucu podpoří Le Penovou?“

„Marine nemá šanci. Brusel nám ji naservíroval na stříbrném talíři, když ji na naši žádost zbavil poslanecké ochrany, abychom ji mohli trestně stíhat za to, že poslala řadě svých známých fotografie pořízené islamisty, jak jejich druh podřezává amerického novináře. Napsala k tomu ́Toto je Daesh ́. Viděl jsem ty fotografie, jsou odporné, ale Le Penová si zaslouží potrestání, zvláště když uvážíme, že by se k nim mohly dostat děti. To je horší než porno!“ Nepředstíral rozčilení, byl opravdu rozezlen, nikoli podřezáváním, napadlo mi, ale šířením. „Můžeme milou Marine postavit před soud, fotografie byly necenzurované.“

„Naše spravedlnost je jako boží mlýny. Do voleb už to nestihne.“

„Možná. Zůstane to zatím v trezoru. Špína se vždycky hodí. Kdo chce vládnout, musí mít po ruce obušek. Le Penová nebude první prezidentkou, protože my ji nechceme. Odejít z EU? Dělat kukuč na Putina? Jen přes naši mrtvolu! Jak jsme v roce 1988 přehradili cestu do l‘ Elysée Jean-Marie Le Penovi, tak ji v roce 2017 přehradíme jeho dceři. To by bylo, abychom to nezvládli.“

Vstal, vztyčil se nade mnou v celé své impozantní mohutnosti a rozdrtil zbytek doutníku silnými prsty vší silou, jako by to byla Marine Le Pen.

++++++

Bude se pokračování příběhu Francois Fillon točit podle scénáře Davida Cohna, řečeného „Loutkař“?
Možná ano. I když i ty nejlepší plány ztrosktotaly na nepřevídatelné okolnosti.
Sledujme tisk a televizi.