18.8.2018 | Svátek má Helena


EVROPA: Zasloužíme si opáčko z Marxe?

12.5.2018

Evropská unie se činem předsedy Komise J.-C. Junckera přihlásila ke krvavému odkazu Karla Marxe a odhalila nade vši pochybnost, jakou cestou se hodlá dále ubírat. Co to pro nás znamená?

Jméno Karla Marxe je modlou pro každého, kdo se snaží vystupovat proti svobodě, proti trhu, proti kapitalismu, ale i proti současnému systému falešně nazývaného kapitalismem. Jestliže se politici či intelektuálové, kteří v současném systému vidí kapitalismus, zaštiťují Marxem, a volají po tužším socialismu, snaží se zakrýt fakt, že politicko ekonomický systém, v němž nyní žijeme, na marxismu do značné míry stojí a je důsledkem stejného filozofického vývoje, z něhož čerpal sám Marx.

Je to však modla více než falešná. Spíše než geniálním filozofem byl Karel Marx pouhým následovníkem filozofů předchozích. Marxův význam nespočívá ve zformulování filozofického systému, natož pravdivého, ale spíše v přeformulování a rozpracování vysoce abstraktních Hegelových myšlenek tak, aby jich bylo lze použít pro bezprostřední politickou praxi, tedy zde pro komunistickou revoluci.

Marx byl v podstatě jen konzistentním následovníkem Hegela. A Hegel byl jen o něco méně významnou variantou Kanta. A Kant reagoval na Huma, jehož myšlenky byly konzistentní reakcí na Descarta a Locka. A ti pouze poněkud sekulárnější formou přeformulovali myšlenky sv. Augustina, jenž pouze poněkud mystičtější formou přeformuloval myšlenky Platóna. (L.Peikoff, úvod k History of Western Philosophy) Jestliže dnes právem poukazujeme na krvavé následky marxismu, na desítky milionů obětí komunismu po celém světě, musíme mít na paměti celou dvoutisíciletou historii západní filozofie, která, až na několik vzácných odboček směrem k racionalitě a svobodě, soustavně hájila a hájí iracionalitu, mysticismus, altruismus a totalitářství - od Platóna, přes Marxe až po současnost. Filozofie je totiž tím, co nevyhnutelně určuje podobu politiky.

V jaké politické a kulturní realitě žijeme dnes? Vyzdvihuje se morální relativismus a nihilismus, naše práva jsou stále silnějším státem pošlapávána na každém kroku, intelektuální a kulturní autority vyzdvihují etiku obětování jedince kolektivu. To vše je důsledkem filozofie, v níž je Marx pouhým jedním dílkem v mozaice. Neomarxismus, filozofie Marxových následovníků po 2. světové válce, postupně infiltroval a ovládl kulturní prostředí i politiku, přičemž překážku pro něj nepředstavovalo ani formální vymezení pravice a levice; tedy přesněji řečeno, ovládl ji na západ od našich hranic, zatímco v bývalém sovětském bloku probíhá jeho velký pochod institucemi právě nyní. Filozofie ovlivňuje naši politickou realitu stejně tak, jako jí byla ovlivněna politická realita stalinského Ruska či maoistické Číny. Se všemi důsledky.

„Autor filozofie, tedy v tomto případě Karel Marx, za důsledky svých myšlenek nemůže,“ snaží se nyní mnozí jaksi vyvinit svůj idol z jeho odpovědnosti. Myšlenky však mají vždy nevyhnutelné následky, a sám Marx následky své filozofie dobře znal, předvídal je, volal po nich, přál si násilí. Krvavá tyranie postavená na Marxových myšlenkách byla plně v souladu s teorií, a nebyla ani v myšlenkovém rozporu s filozofií jeho předchůdců. Marx má na rukou krev - o tom není sporu. Byla-li tento týden jako výraz protestu polita růžovou barvou socha maršála Koněva v Praze, zasloužil by si Marxův pomník v Trevíru polít červenou barvou, tak kvalitní, aby ji žádný déšť nikdy nesmyl.

Marxovi následovníci si bezpochyby přejí novou totalitu, ať už jde o explicitní komunisty, nebo socialisty maskované vlajkou Evropské unie. Zda si berou k srdci i Marxovo přání svrhnout „kapitalismus“ revoluční cestou, nebo zda se spíše přiklánějí k postojům jeho přímých následovníků, jako byl např. Eduard Bernstein, kteří volali spíše po postupné, nenásilné cestě k socialismu, nehraje zásadní roli. Komunismus, který na celém světě připravil o život téměř sto milionů lidí, není jen jednou z cest k socialismu, která se nepovedla - je to jediná možná cesta, má-li být politika postavená na Marxově filozofii udržena. Politickou filozofii, která obhajuje násilí už v základech, nelze uvést v život a udržet jinak, než opět za použití tvrdého násilí.

Jeden z Marxových okřídlených citátů zní: „Dějiny se opakují; nejprve jako drama, podruhé jako fraška.“ I zde se Marx mýlil. Jestliže se dnes obáváme těch nejextrémnějších marxistů, sdružených v komunistických stranách či v jakýchsi anarchokomunistických spolcích, neziskových organizacích, jako je nechvalně proslulé kulturní centrum Klinika, a očekáváme od nich stejné jednání, jakého se dopouštěli jejich předchůdci před sto lety, v představě, že dějiny se musejí opakovat, přehlížíme, že cesta k socialistické totalitě příštích let vede očividně jinudy. Zatímco Marx hájil ozbrojenou, krvavou cestu, lidé jako předseda Komise Juncker se snaží uklidnit veřejnost, která v zásadě marxismus alespoň po morální stránce přijímá (resp. přijímá etické teze jeho předchůdců - tedy etiku altruismu), že nyní nepůjde o krvavou revoluci, ale o řízený přerod společnosti, v režii bruselských byrokratů a nikým nevolených komisařů. Máme tím být uklidněni - když cíl má být stejný?

Třebaže noví totalitáři, kteří svoji politickou praxi staví na marxistické filozofii a na filozofii jeho předchůdců, budou možná používat jiné nástroje teroru, jiné donucovací prostředky či jiné formy propagandy, než jaké měli k dispozici jejich soudruzi před sto lety, důsledek bude stejný: lidská bytost okradená o svoji svobodu. A to rozhodně není žádná fraška.

Socha v Trevíru je pomníkem sebevědomí těch, kteří staví na Marxově filozofii či filozofii dalších, méně známých „Marxů“, a nenacházejí patřičnou filozofickou, natož politickou opozici. Je to výraz jejich síly, která však pramení pouze z naší slabosti. Sledujeme-li dnes, jak Marxovi obdivovatelé (a ruku na srdce, kdo z nich je vůbec schopen Marxe číst?) zvedají hlavy, jako by pád komunismu na přelomu 80. a 90. let minulého století pokládali jen za nepodstatnou epizodu, můžeme s jistotou říci, že neodmítneme-li celou filozofickou cestu, která k Marxovi vede, budeme dříve či později nuceni zopakovat si celou tragédii komunismu znovu, se vším všudy.

----

Pro podrobný vhled do dějin západní filozofie doporučuji sérii kursů prof. Leonarda Peikoffa History of Western Philosophy, která je k dostání na eshopu Ayn Rand Institute doslova za pár korun. Marxovi je věnována pátá lekce druhého cyklu.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem.



Diskuse


M. Pivoda
9:15
14.5.2018

M. Prokop
20:52
13.5.2018

Č. Berka
16:28
13.5.2018

M. Prokop
17:39
13.5.2018

JarkaF
8:15
13.5.2018

S. Netzer
9:13
13.5.2018

Jiří_K
10:41
13.5.2018

P. Han
10:51
13.5.2018

J. Kanioková
11:00
13.5.2018

J. Václavíková
17:48
13.5.2018

J. Václavíková
17:59
13.5.2018

A. Nový 840
18:39
13.5.2018

M. Prokop
20:53
13.5.2018

V. Církva
21:44
13.5.2018

J. Křivánek
23:28
13.5.2018

J. Kanioková
17:12
12.5.2018

P. Klíma
19:31
12.5.2018

K. Janyška
20:05
12.5.2018

R. Neveselý
22:14
12.5.2018

J. Macků
8:56
13.5.2018

P. Grigar
7:39
13.5.2018

P. Skřivan
15:59
12.5.2018

V. Kotas
16:59
12.5.2018

J. Křivánek
23:33
13.5.2018

R. Stary
15:24
12.5.2018

R. Langer
15:35
12.5.2018

R. Stary
7:49
13.5.2018

M. Drašner
9:12
13.5.2018

M. Prokop
20:42
12.5.2018

R. Stary
6:45
13.5.2018

J. Kanioková
11:03
13.5.2018

J. Jurax
13:25
12.5.2018

S. Netzer
13:40
12.5.2018

D. Bystriansky
14:06
12.5.2018

S. Netzer
14:16
12.5.2018

T. Hraj
14:42
12.5.2018

D. Bystriansky
14:45
12.5.2018

J. Gutvirth
15:27
12.5.2018

S. Netzer
15:45
12.5.2018

P. Han
18:09
12.5.2018

S. Netzer
20:13
12.5.2018

P. Han
8:51
13.5.2018

J. Křivánek
23:34
13.5.2018

S. Sidlichovsky
17:25
12.5.2018

T. Hraj
18:30
12.5.2018

S. Sidlichovsky
19:31
12.5.2018

D. Bystriansky
19:49
12.5.2018

B. Hančl
22:24
12.5.2018

J. Jurax
14:10
12.5.2018

S. Netzer
14:17
12.5.2018

J. Jurax
14:30
12.5.2018

J. Kanioková
17:11
12.5.2018

R. Langer
15:41
12.5.2018

T. Hraj
14:39
12.5.2018

S. Netzer
14:52
12.5.2018

T. Hraj
14:55
12.5.2018

R. Langer
15:43
12.5.2018

D. Bystriansky
12:38
12.5.2018

S. Netzer
10:33
12.5.2018

J. Kombercová
12:38
12.5.2018

S. Netzer
12:54
12.5.2018

J. Kombercová
13:13
12.5.2018

S. Netzer
13:22
12.5.2018

J. Kombercová
13:25
12.5.2018

J. Jurax
13:29
12.5.2018

S. Netzer
13:39
12.5.2018

J. Jurax
14:12
12.5.2018

R. Langer
15:51
12.5.2018

B. Hančl
22:27
12.5.2018

P. Han
12:41
12.5.2018

Jiří_K
13:21
12.5.2018

T. Hraj
14:54
12.5.2018

S. Netzer
15:00
12.5.2018

I. Koreň
10:25
12.5.2018

D. Bystriansky
12:47
12.5.2018

I. Koreň
14:02
12.5.2018

D. Bystriansky
14:58
12.5.2018

J. Václavíková
17:55
13.5.2018

P. Han
12:49
12.5.2018

I. Koreň
14:15
12.5.2018

D. Bystriansky
15:09
12.5.2018

J. Kanioková
17:15
12.5.2018

počet příspěvků: 123, poslední 14.5.2018 09:20









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.