Nepochybuji o tom, že obyčejní Francouzi, kteří přišli na nedělní pařížský pochod, chtěli vyjádřit to, co v pondělní (12/1) MF Dnes definoval Luboš Palata. Tedy hněv a vzdor.

„Hněv, který se neobracel proti islámu, ale jen proti teroristům. A také vzdor vůči snaze odradit Francii od svobody projevu, kterou týdeník (Charlie Hebdo) projevoval tištěním náboženských karikatur včetně karikatur proroka Mohameda.“ Právě tak to novinář napsal.

Kromě obyčejných lidí, a jistě ne pouze Francouzů, měl průvod také VIP část tvořenou desítkami politiků a státníků – včetně těch z muslimských zemí. Ti jistě přijeli proto, aby demonstrovali svůj protiteroristický postoj. Ovšem gigantická pařížská manifestace nebyla organizována pouze proti terorismu, ale také „za svobodu“, jak řekl prezident Hollande. Soudě podle všudypřítomného sloganu Je suis Charlie je zřejmé, o co šlo. O svobodu slova. Ani to ale není úplné: demonstrovalo se za svobodu slova ve stylu týdeníku Charlie Hebdo.

Tady se musíme zastavit. Opravdu reprezentanti muslimských zemí přiletěli do Paříže proto, aby „vyjádřili svůj vzdor vůči snaze odradit Francii od svobody projevu, kterou týdeník projevoval tištěním náboženských karikatur včetně karikatur proroka Mohameda“? Opravdu si muslim Abdalláh II., jordánský král, jeho muslimská žena, královna Rania, muslim Lamamra, alžírský ministr zahraničí, muslim Al Nahyan, ministr zahraničí Emirátů, muslim Abbás, šéf Palestinskoarabské autonomie nebo muslim Jomaa, premiér Tuniska (abych jmenoval alespoň některé) přejí, aby se Francie nenechala odradit a nadále pokračovala v publikování karikatur, které často až vulgárním způsobem znevažují to, co je pro muslimy nejposvátnější?

O tom si dovoluji vážně pochybovat.

Pak tu ale máme problém. Akce byla deklarována také jako pochod, který má demonstrovat jednotu. Ta však měla z důvodu výše uvedeného viditelné trhliny.

Podobně bychom se mohli ptát hodnostářů katolické církve, kteří v milionovém průvodu jistě nechyběli, jak se jim zamlouvá vyobrazení konkláve coby v kruhu pochodující kardinály provozující homosexuální „gruppen sex“ – každý z nich má ve svém řitním otvoru pyj kardinála jdoucího za ním a svůj vlastní pyj má zasunut v řitním otvoru kardinála kráčejícího před ním. Bylo horování pro svobodu právě takto prezentovat volbu papeže, kromě boje proti terorismu, důvodem, proč se katoličtí duchovní akce zúčastnili?

Jsme-li tak vehementní zastánci svobody slova, a jistě plným právem, nevyhneme se ani takovýmto otázkám. A ovšem i jiným.

Když Fatah, v jehož čele dnes stojí Mahmúd Abbás, také účastník pochodu, byl ještě teroristickou organizací a vraždil nevinné izraelské civilisty, když teroristický Hamas, s nímž má Abbás a jeho Fatah uzavřenou koaliční smlouvu, vraždí izraelské civilisty, když další arabské teroristické organizace vraždí izraelské civilisty - a bylo jich nesrovnatelně víc než členů a pracovníků redakce Charlie Hebdo -, žádné masové demonstrace rozsahu té pařížské se na Západě nekonaly a nekonají. O to hlasitěji se ze Západu, Francii nevyjímaje, ozývají kritické hlasy, kdykoli se Izrael teroristickým útokům silou brání.

Tedy: vede aktivní boj pro terorismu.

Není to zvláštní, když na jedné straně francouzský prezident v neděli řekne, že „Paříž je hlavním městem světa V BOJI proti terorismu“, a na druhou stranu stejná Francie zemi, která sebeobranný BOJ proti terorismu reálně vede, soustavně plísní? Jak se v této schizofrenii vyznat?

A hypotetická otázka v kacířském duchu na závěr. Konala by se v Paříži tak masová akce, kdyby nebylo masakru v redakci týdeníku Charlie Hebdo, ale došlo by „pouze“ k útoku podobnému tomu na košer obchod Hyper Cacher s jeho čtyřmi mrtvými (vraha do této statistiky nikdy zařazovat nebudu)?

Proč má život některých obětí teroru vyšší hodnotu než život jiných obětí téhož teroru? A proč se svět takto stmelil (na jak dlouho?) až po děsivém útoku na karikaturisty?

Stejskal.estranky.cz