EU našla nejmenší společný jmenovatel migrace

Kdyby se nepodařilo uzavřít dohodu mezi Evropskou unií a Tureckem o migraci, byl by to průšvih. To je fakt, který v praxi nevyvrátí argumenty kritiků zprava ani zleva, ze západu ani z východu, ze severu ani z jihu. Ukázalo by se totiž, že EU se nedokáže shodnout ani na tom nejmenším společném jmenovateli a prosadit ho navenek.

Můžeme samozřejmě pokračovat. Kdyby se tu dohodu uzavřít podařilo, ale pak by nefungovala, byl by to velký problém, nicméně EU by si uchovala jakžtakž čistý štít. Mohla by totiž prstem ukázat na viníka a tím by bylo Turecko. A mohla by pozastavit platby, které dohoda Turecku přisuzuje.

Tak lze dohodu shrnout v kostce. Argumenty jejích kritiků nejsou vycucané z prstu. Ty zprava tvrdí, že prioritou je ochrana suverenity a vnější hranice Schengenu, což musí platit bez jakýchkoliv dohod navíc. Ty zleva skuhrají na „bankrot morálky“, když EU se vzdala humanity a přistoupila na špinavou práci, jen ji nechala na Turecku. Ale i když mají oba argumenty svou sílu, v praxi by samy o sobě nezastavily ani nápor migrantů v Egejském moři, ani byznys pašeráků lidí.

Text té dohody se nebije do prsou ani velkými slovy o suverenitě, ani velkými slovy o morálce. Už proto je nejmenším společným jmenovatelem, na kterém se může shodnout 28 členů EU. Jeho trestí je praxe, někdo možná opovržlivě řekne kšeft, ale jiný v tom vidí dohodu o pravidlech, kterou je možné kontrolovat a vymáhat. Jejím jádrem je mediální sdělení, které se objevilo už dříve: je to vlastně vzkaz migrantům, že ilegální cesta přes Egejské moře už postrádá smysl. Kdo si ji zaplatí u pašeráků, bude z Řecka vrácen do Turecka, aniž by měl jistotu, že se to podaří příště. A kdo splňuje podmínky azylu v EU, bude „prokádrován“ už v Turecku, aniž by se ve stotisícovém davu prodíral stovky kilometrů Evropou.

Jestli to vše něco připomíná, tak americkou praxi legálního přistěhovalectví, jak se utvářela před sto lety a jak ji ukazuje výstava v pražské Galerii Roberta Guttmanna. Koho americké úřady neuznaly, musel se vrátit do Evropy na náklady té plavební společnosti, jejíž lodí přijel. Proto si plavební společnosti stavěly v evropských přístavech, třeba v Antverpách, střediska, kde si pasažéry už předem „prokádrovaly“ samy. Jestli to takhle bude fungovat s Tureckem, můžeme tomu říkat třeba legální humanitární migrace. Anebo nějak jinak. Ale nic dosažitelnějšího po ruce není.

LN, 19.3.2016