Dlouho jsem nic nenapsal. Snažím se od věcí veřejných distancovat a neničit si nervy, protože tak trochu ztrácím víru v rozumný vývoj této země i celého západního světa. Přesto si dnes dovolím napsat několik vět.

Občas si říkám, že možná stárnu a že tenhle svět už přestává být pro mě. Ono to ale tím mým pokračujícím středním věkem zřejmě ještě nebude. Když jsem byl malý, slýchával jsem od starších generací, že dřív měl svět větší smysl a že dnes je všechno vzhůru nohama. Asi je to normální, starší lidé rádi vzpomínají na časy, kdy byli mladí a zdraví. Problémy minulosti vytěsňují. I můj táta s radostí a jiskrou v oku vždy vzpomíná na dva roky „kriminálu“ na vojně. To špatné z nich prostě vypustil. Když se ale podívám na to, kam se dnešní moderní svět řítí, není to jen problém mojí nostalgie po záblesku svobody na počátku devadesátých let. Na rozdíl od pocitů je dnes něco opravdu špatně. Tím problémem je postupující nesvoboda, v mnohých ohledech silnější a nebezpečnější než ta, kterou jsme zažívali za bolševika. Jen ji prostě nevnímáme, protože je nám dávkována šikovně, velmi opatrně a především skrytě.

Žijeme navíc v době záměrného zmatení pojmů. Politici a média nám vštěpují, že si máme vážit svobody. Díky novodobým formám dozoru nám už však téměř žádná nezbývá a téměř nikdo si toho ani nevšimnul. Dnešní socialismus je drze nazýván kapitalismem a všichni tuhle pitomost vesele papouškují. Kdejací socialisté – levičáci (či rovnou jejich celé partaje) - jsou nazýváni pravičáky, podobně jako už celých sedmdesát let je jednoznačně socialistický hitlerovský nacismus nálepkován jako extrémní pravice. Sebemrskačský či proti bělošský otevřený rasismus dnešní doby je považován za správný a prosazování rovných podmínek pro všechny naopak označováno za rasismus. Odpor proti vynucené participaci na nebezpečných, státem řízených sociálních a migračních politikách pak ti „správní“ označují jako nedostatek solidarity. V neposlední řadě je každý, kdo nehoví genderové, homo či ekologické agresivní politické lobby ostrakizován jako naprostý zloduch společnosti. Zkuste se schválně sami zamyslet nad tím, jak rozdílně se dnes musíte projevovat na veřejnosti nebo v práci a jak mluvíte doma nebo v uzavřené společnosti svých známých. Nepřipomíná vám to náhodou dobu, kdy za bolševika bylo možné otevřeně mluvit jen mezi důvěryhodnými přáteli za zavřenými dveřmi obývacích pokojů vlastního bytu?

Dnešní západní i domácí bolševici jsou však mnohem chytřejší a rafinovanější než ti pováleční. Socialismus a nesvobodu nám totiž instalují salámovou metodou a především skrytě, aby plebs příliš nebrblal. Vždyť dnešní stav dozoru nad jednotlivcem a usměrňování jsme si před 25 lety ani nedokázali představit. Z tehdejšího pohledu vypadal jako sci-fi, podobně jako z dnešního pohledu vypadá budoucí povinné čipování lidí jako fantasmagorie příznivců konspiračních teorií. Nicméně k němu postupně a nenápadně směřujeme a ti, kteří chtějí takto brutálně ovládat (ehm, opatrovat) masy, nám budou schopni vnutit představu, že je to pro naše dobro, bezpečnost či pohodlí.

Uvedu zde příklad masivních investic nespočtu vlád do monitorování osob podle obličejů, typického pohybu nebo stavby těla. Systém se v mnoha zemích světa již dlouho testuje a bude brzy vytvářet absolutní kontrolu nad pohybem lidí v ulicích měst. Stát bude mít přehled o tom kdy, co, s kým děláte a za jakých okolností. Bude vás mít 24 hodin denně takříkajíc absolutně na talíři, pokud bude potřebovat. Říkáte si, že se vás to netýká, protože nic špatného neděláte, a že tento systém alespoň pomůže omezit kriminální živly? To je naprosté strkání hlavy do písku a vzdávání se vlastního života za mrzkou (spíše nulovou) protihodnotu. Každá mince má totiž dvě strany. Princip totální státní kontroly a represe se dříve či později nepříjemně dotkne úplně každého, i těch, kteří ho dnes horlivě podporují (ale na jejich údiv pak už bude pozdě).

Podobně silně je to viditelné na mém oblíbeném tématu osobní automobilové dopravy. Rád řídím auto, ale nikoliv vždy podle pravidel. Nepovažuju se však za neslušného řidiče. Ostatně, nepovažuji zákony za nějaké měřítko morálky, tak jako mnozí hýkalové. Nejen že jsou nám postupně vlivem pomatené eko-víry omezovány, resp. zakazovány konkrétní typy dopravy, ale u zbylých variant se na nás valí brutální dozor. Tak například, pokud jste si koupili nové auto po 1. dubnu tohoto roku, máte již v jeho útrobách systém e-call, který má prý zachraňovat životy (tak to EU stádu prodávala). Už vám ale jaksi zapomněli dodat, že zařízení je trvale aktivní a komunikující (nikoliv – jak je nám tvrzeno - jen v případě nehody, kdy už klidně ani nemusí existovat), že systém umí vytvářet kompletní knihu jízd, monitorovat rychlost jízdy, směr jízdy, počet obsazených pozic v autě atd. atd.

To ale není všechno. Instituce EU na nás valí další regulace „pro naše dobro“. Zaplatíme si je opět sami v pořizovací ceně auta. Samozřejmě, prodáváno je to jako snaha zachránit tisíce lidských životů. Co takhle černá skříňka trvale zaznamenávající každé drobné porušení pravidel, případně rovnou vypínající motor? Jistě ho policie nebude časem průběžně zneužívat. Už dnes se navíc plánuje automatizované omezování vjezdu vozidel do určitých městských částí pomocí přerušení činnosti pohonné jednotky auta odesílajícího průběžně svou polohu. Je libo alkohol test před každým nastartováním, bez kterého auto nenaskočí, či monitorování stylu jízdy, počtu zaseknutí bezpečnostního pásu (kvůli předpokládané agresivní jízdě)? Výčet položek připravovaného dozoru pro „naše“ budoucí vozidla a dobro je velmi dlouhý a já si říkám, že mi zřejmě nezbyde, než si doživotně ponechat své staré auto, abych se té buzeraci, alespoň částečně, dokázal vyhnout. Tedy pokud nenajdu cestu, jak všechna tato zařízení velkého bratra z aut odstranit.

Samozřejmě, výše uvedené oblasti jsou jen malými kamínky celé mozaiky současného nebo plánovaného totálního digitálního dozoru státu nad občany. Jistě může leckdo oprávněně namítnout, že si svoji osobní mobilní štěnici nosíme s sebou již dnes a že celá naše existence je tím pádem dávno otevřená pro špiclování. A má jistě pravdu. Nicméně každý další prvek tohoto totálního státního dozoru je špatný a je třeba se mu aktivně bránit. Upřímně říkám, že se obávám budoucnosti. Nechci žít v takto předozorované, přeregulované a socialistické totalitě. A jsem přesvědčený, že moje obavy rozhodně nevyplývají jen z nostalgie ke starým svobodnějším časům počátku devadesátých let. Absolutní státní kontrola totiž nemá s technickými výdobytky moderní doby nic společného, pouze je zneužívá. Braňme se jí, dokud je ještě čas.

Převzato z JanPolanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora