Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996EVROPA: Balkánský osud
Kdo by si pomyslel, že o dvě (přibližně) desetiletí později Balkán předurčí výsledek také světové válce číslo dvě. Neschopnost vojsk Osy v rychlosti porazit tamní národy a jejich země zahrnout mezi poslušné satelity způsobila oddálení ofenzívy proti „židobolševickým hordám na východě“, které se v klíčových fázích velkovlasteneckého boje mohli spolehnout na druha k nezaplacení, již Napoleonem zle vyzkoušený ruský mráz.
Ani po roce 1945 to nebylo jiné. Maršál Tito s frajerstvím stoprocentně žitým a dvakrát tolik zaslouženým uhájil jugoslávskou suverenitu před Stalinem (jenž byl po válečném vítězství znovu při chuti) s klidem a nepřestajným sebevědomím ostříleného špílmachra. A ještě něco navíc. V turnaji století známém jako „studená válka“ si Titova Jugoslávie udržela (námi, klanícími se lokaji Kremlu, záviděný) odstup a přízeň zároveň od obou soupeřích bloků.
V moderních dějinách Balkán budil pozornost napjatého davu přihlížejících států a národů neustále. Někdy s respektem, jindy s hrůzou. Po Titově odchodu na věčnost a následně započatém drolení maršálovy jihoslovanské říše přišlo na řadu to druhé.
Války v bývalé Jugoslávii snesou v souladu s komplexní moderní balkánskou minulostí zvláštní (pochopitelně subjektivní) poznatek. Během dvou světových válek i v průběhu války studené si Balkán navykl na pozornost značného (globálního) publika. Jakmile hrozilo, že o ni z nenadání přijde, vydobyl si ji „pracně“ nazpět. Dodejme, že za cenu, pro níž stojí každý genocidní exhibicionismus umlčet na samém počátku.
S kauzou „Kosovo“ se vrací Balkán do středu dění v novém století. V něm, jak se zdá, bude také s to poskytnout světu „zprávy dne“ (jak se sluší ve věku médií říkat). Co s tím klidná a pro svět nezajímavě nudná česká krajinka nadělá? Nic? To nepovídejte! Pro začátek stačí, když přesvědčí srbského velvyslance, že v Praze má on i jeho „rodná hrouda“ pořád své místo. Jak to ale zařídit, když už jsme zarámovali okna panu velvyslanci z Kosova, to nevím….
Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského