20.5.2019 | Svátek má Zbyšek


ESEJ: Donald Trump nevinný prolhaný

15.5.2019

Zpráva vyšetřovatele Roberta Muellera nepotvrdila, že se prezident USA spikl s Rusy, ale mařil výkon spravedlnosti

Vyšetřování Roberta Muellera a jeho týmu ukázalo, že prezident USA Donald Trump není ruským agentem. Republikáni považují kauzu „spiknutí s Ruskem“ za ukončenou, podle některých demokratů však stále existuje důvod k impeachmentu – procesu ke zproštění Trumpa prezidentského postu. Možná však víc než celá Muellerova zpráva vypovídá o Trumpovi a jeho okolí příběh jeho přítele Rogera Stonea.

Prezident USA Donald Trump často tweetoval: „Hon na čarodějnice!“ „Nový mccarthismus!“ Podle Trumpových odpůrců však šlo o „tým snů“, jehož šéf Robert Mueller, rytíř bez bázně a hany, svým kordem propíchne srdce zrůdy v Bílém domě, čímž ukončí národní tragédii a ostudu.

Vyšetřování Muellerova týmu, zda Trump a jeho volební štáb v roce 2016 vědomě spolupracovali – zločinně se spikli – s cizí mocností Ruskem, aby zmanipulovali americké prezidentské volby, však vyznělo v Trumpův prospěch. Závěr Muellerovy zprávy zní: „Vyšetřování nezjistilo, že by se členové Trumpovy kampaně spikli nebo spolupracovali s ruskou vládou v jejích aktivitách ovlivnit volby.“

Rusko se snažilo ovlivnit americké prezidentské volby, ale Trump a jeho štáb se s ním nespikli a nespolupracovali – neexistuje důkaz, že Trump je zrádcem či ruským agentem. V otázce zločinného spiknutí je Trump nevinen. Zároveň zpráva uvádí, že možná v deseti případech mařil výkon spravedlnosti, když žádal své spolupracovníky, aby Muellera propustili a jeho vyšetřování zastavili, ale všichni to odmítli a Trump na ně dál nenaléhal.

Současný ministr spravedlnosti USA William Barr, který jím už byl v letech 1991 až 1993 za prezidenta George Bushe staršího, to vyhodnotil tak, že výkonu spravedlnosti nebylo bráněno, protože prezident coby hlava exekutivy má ústavní právo propustit kteréhokoli představitele federální exekutivy – například bývalého ředitele FBI Jamese Comeyho v květnu 2017 – kromě viceprezidenta, jehož společně s prezidentem volí přímo lid.

Republikáni považují kauzu „spiknutí s Ruskem“ za ukončenou, dle některých demokratů ale stále je důvod k impeachmentu – procesu ke zproštění Trumpa prezidentského postu –, což se nestane, neboť by neuspěli. Mají sice ve Sněmovně reprezentantů nadpoloviční většinu, jež stačí k vyvolání impeachmentu, ale poté, co jej schválí, o sesazení prezidenta rozhoduje Senát, v němž mají většinu republikáni, a k impeachmentu je třeba dvou třetin senátorů, a proto není reálný. Trumpa tedy mohou sesadit až voliči v prezidentských volbách v roce 2020.

Neexistence důkazu

Robert Mueller je poctivý a bezúhonný profesionální státní úředník. Narodil se v roce 1944, v letech 2001 až 2013 byl ředitelem FBI za republikánského prezidenta George Bushe mladšího i demokratického Baracka Obamy. V květnu 2017, již v důchodu, byl požádán o návrat do služeb vlasti a ministerstvo spravedlnosti ho ustavilo speciálním vyšetřovatelem, který měl zjistit, zda se Trumpův tým zločinně spikl s Rusy.

Letos v březnu Mueller vyšetřování uzavřel a zprávu předal ministru spravedlnosti Barrovi. Ten ji shrnul do tří stránek, v nichž byl klíčový uvedený závěr. A v dubnu zveřejnil celou zprávu (začerněny byly osobní či zpravodajské informace) a v ní deset případů, kdy dle Muellera prezident Trump mohl, ale nemusel mařit výkon spravedlnosti. Jak bylo uvedeno, dle Barra to na trestní stíhání nestačí.

Vyšetřování trvalo bez dvou měsíců dva roky, pracovalo na něm 19 právníků (drtivá většina demokraté) a 40 agentů FBI, bylo odesláno 2800 obsílek k výpovědím pod přísahou, vyslechnuto 500 svědků, provedeno 500 domovních či firemních prohlídek, vyžádalo si 230 záznamů či odposlechů a přišlo na 25 milionů dolarů. Takové důkladné vyšetřování prezidenta, jeho rodiny a týmu v dějinách USA dosud nebylo, ale stálo za všechny ty peníze, protože přineslo odpověď na hlavní otázku, zda Trump vědomě spolupracoval s Rusy na svém zvolení či po něm – důkaz neexistuje, Trump je nevinný. Tak má vypadat správné vyšetřování – nevyšumět do ztracena, ale přinést jasný závěr. A tím je, že se nic nenašlo a podezřelý je očištěn.

Nelze však očekávat, že se Trumpovi stoupenci, kteří považovali Muellera za výtvor a představitele takzvaného hlubokého státu, jenž chce svrhnout řádně zvoleného prezidenta, Muellerovi omluví, ani že někteří Trumpovi odpůrci, pro které byl Mueller hrdinou, vezmou vážně závěr, že Trump s Rusy nespolupracoval, ale budou tvrdit, že z jeho zprávy vyplývá impeachment prezidenta.

Důvod konspiračních teorií

Otázkou je, proč tolik chytrých a inteligentních lidí, například významných představitelů Obamovy administrativy, jako je bývalý ředitel FBI Comey nebo exšéf CIA John Brennan, demokratický sněmovní kongresman a předseda Výboru pro dohled nad zpravodajskými službami Adam Schiff či redaktoři CNN, MSNBC, Washington Post a The New York Times, dva roky tvrdilo, že Trump téměř jistě s Rusy spolupracoval, a čekalo jen na Muellerovo potvrzení, aniž by mělo nějaký přesvědčivý důkaz.

Jedním důvodem je, že až do poslední chvíle čekali v prezidentských volbách zvolení demokratické kandidátky Hillary Clintonové a Trumpovo vítězství je šokovalo, z čehož se nevzpamatovali. Zvolení člověka s takovým chováním a názory pro ně bylo nemyslitelné, přijatelnější bylo, že je nelegitimní prezident zvolený neférově, že ho „zvolili“ Rusové. A nakonec z Trumpa propadli hysterii.

Dalším důvodem je arogance stoupenců středové politiky, od levicových po pravicové, a liberálního establishmentu. A jejich předsudek, že být v politickém středu znamená mít pravdu, být chytřejší a moudřejší než ti na (extrémních) okrajích – centrista je morálně nadřazený. Problémem je, že pojmy extrém, extremista mají dva významy.

Za prvé, „extremistický“ znamená používání tvrdých politických způsobů. V tomto smyslu má zaslouženě špatnou pověst, protože politika, především v demokratickém systému, vyžaduje rozvahu, umírněnost, prozíravost, slušnost a kompromisy. Ve druhém významu „extremistický“ znamená okrajový v rámci politického spektra. A tady žádná nadřazenost politického středu neplatí. Pokud jde o pravdu, může se nacházet v kterémkoli bodu politické úsečky – od jednoho okraje (extrému) přes střed až po druhý okraj (extrém). Je předsudkem, že se nachází uprostřed.

Každou politickou pozici je třeba posuzovat věcně, nikoli dle toho, zda v dané době a na daném místě je na okraji, nebo ve středu – v dějinách se často ukázalo, že opovrhovaní „extremisté“ měli pravdu a respektovaní centristé se mýlili. Politické extrémy i střed mohou být paranoidní a podlehnout konspiračním teoriím. A v Trumpově případě se to stalo těm „respektovaným, nejlepším a nejchytřejším“. Podobné aroganci a paranoidnímu vidění podléhá i politický střed v Evropě, pokud jde o migraci, rodinu a manželství či o adoraci 16leté dívky Grety Thunbergové, jež spasí životní prostředí.

Radikalizace demokratů

Hysterie z Trumpa radikalizuje Demokratickou stranu jak v politických – obhajoba socialismu –, tak v ústavních otázkách. Demokratům vadí, že Trump jmenoval dva soudce Nejvyššího soudu USA – Neila Gorsuche a Bretta Kavanaugha – a republikánská většina v Senátu mu je schválila, a proto zvažují nerespektování procesu obsazování soudců, kdy po uvolnění křesla prezident nominuje a Senát schvaluje náhradu za odstupujícího soudce.

Až budou mít svého prezidenta a většinu v obou komorách Kongresu, počet soudců Nejvyššího soudu USA zákonem rozšíří z dnešních devíti například na patnáct, přičemž těchto jejich nových šest soudců dosavadní konzervativní většinu na Nejvyšším soudu „převálcuje“ ve prospěch „pokrokové“ většiny.

Taková neúcta k Nejvyššímu soudu v USA nenastala od roku 1937, kdy tehdejší demokratický prezident Franklin Delano Roosevelt navrhl něco podobného, protože soud prohlásil mnoho jeho zákonů za neústavní. Tehdy se proti němu a jeho plánu postavila i většina jeho strany, proto si počkal, až staří soudci zemřeli či rezignovali, a pak nominoval své, kteří mu jeho zákony jako ústavní potvrdili.

Někteří, a nejen radikální demokraté, naznačují, že by se mohlo zrušit i kolegium volitelů prezidenta a měl by se jím stát ten, kdo ve volbách dostane nejvíce hlasů voličů (ani ne nutně většinu) – pokud jde o volbu prezidenta, USA by přestaly být federací a staly by se unitárním státem. Přitom vycházejí z faktu, že dva republikánští prezidenti – George W. Bush v roce 2000 a Donald Trump v roce 2016 – získali méně hlasů voličů než jejich demokratičtí protikandidáti, ale v kolegiu volitelů většinu.

Kolegium volitelů

V kolegiu volitelů má každý stát tolik hlasů, kolik má reprezentantů v Kongresu. Zatímco ve Sněmovně reprezentantů je to podle počtu obyvatel (státy s nejméně lidmi mají jednoho, nejlidnatější Kalifornie 53), v Senátu má každý stát dva senátory bez ohledu na počet obyvatel. Sněmovna reprezentantů odráží rovnost voličů, Senát rovnost států. V kolegiu volitelů prezidenta jsou tedy státy s méně lidmi zvýhodněné před těmi s vyšším počtem.

Pokud jde o státy s méně obyvateli, v roce 2016 jich a jejich volitelů získali Clintonová a Trump přibližně stejně. Trump nevyhrál díky těmto státům, ale protože těsně zvítězil ve značně či středně lidnatých státech, jako je Florida, Georgie, Pensylvánie či Ohio. A Clintonová získala většinu hlasů voličů, protože s velkou převahou zvítězila v nejlidnatějším státě Kalifornie.

Pokud by ve 48 z 50 států první kandidát zvítězil poměrem hlasů voličů 54 ku 46 procentům, což je solidní většina, ale ve dvou státech, Kalifornii a New Yorku, a v hlavním městě Washington, jenž není státem, jen obvodem, ten druhý poměrem 75 ku 25 procentům, pak by se prezidentem podle současného ústavního systému stal první kandidát, podle toho navrhovaného radikálními demokraty však ten druhý, protože by získal více hlasů voličů. Prezidentský kandidát, který by vyhrál ve 48 státech, by prohrál s protikandidátem, jenž by zvítězil jen ve dvou lidnatých státech.

Útok na americký federalismus

V případě Evropské unie, kdyby se po vystoupení Velká Británie stala federací s přímou volbou prezidenta, kandidát, který by poměrem 55 ku 45 procentům hlasů voličů vyhrál ve všech státech kromě jednoho, a jeho protikandidát poměrem 90 ku 10 procentům jen v jednom státě, nejlidnatějším Německu či druhé nejlidnatější Francii, podle současného amerického systému by se prezidentem stal první kandidát, ale dle navrhovaného demokraty ten druhý. Smířili by se Evropané se systémem, v němž se prezidentem nestane vítěz ve všech zemích kromě jedné, ale ten, kdo ve všech zemích kromě jedné prohraje?

Tento příklad ukazuje, jak je návrh zrušit kolegium volitelů radikální – jde o útok na americký federalismus. Navíc někteří demokraté navrhli zrušit i Senát. Hysterie z Trumpa je vede k útokům na americkou Ústavu, již v roce 2016 nebylo možné předpokládat.

Demokraté nechápou, že američtí otcové-zakladatelé dobře znali lidskou povahu, a proto nechtěli koncentraci moci v jedněch rukou, ale aby jedna většina volila prezidenta, druhá Sněmovnu reprezentantů a třetí Senát, přičemž další časem vznikla na Nejvyšším soudu. Jak by však „pokrokáři“ mohli chápat systém brzd a protiváh a ctít Ústavu požadující dělbu moci, jsou-li dvě generace indoktrinováni, že otcové-zakladatelé byli rasisté, sexisté, homofobové a otrokáři, na nichž a jejich myšlení nebylo nic dobrého?

Nejjednodušší vysvětlení

Jedna z otázek po třístránkovém shrnutí Muellerovy zprávy, již zveřejnil ministr spravedlnosti Barr, zněla: Proč Trump reagoval zuřivými tweety na Muellerovo vyšetřování, jako by byl vinný, když byl nevinný? Zřejmě kvůli finančním obchodům v minulosti, celou dobu jsem byl přesvědčen, že s Rusy v kampani nespolupracoval, mohl však mít v Rusku obchodní aktivity, o nichž nechtěl, aby se vědělo. Kupodivu Muellerova zpráva o tom nic neříká. Proč se tedy Trump choval, jako by byl vinen, a chtěl Muellerovo vyšetřování za každou cenu zmařit?

Nejpravdivější je nejjednodušší vysvětlení – po celou dobu věděl, že je nevinný, že se s Rusy zločinně nespikl, a štvalo ho, že je každý den v televizních stanicích CNN a MSNBC a prestižních denících označován za zrádce a zločince, přičemž je údajně jen otázkou času, kdy to Mueller dokáže. Jeho ego a temperament to nezvládaly, a místo aby mlčel a čekal na osvobozující výsledek vyšetřování, křičel: „Hon na čarodějnice!“ Vadilo mu, že ho trýzní, ale nedokázal mlčet a nekřičet.

Není však ani úplně čistý. Muellerova zpráva o Trumpovi odhalila, že ho před ním samotným, mařením výkonu spravedlnosti i možným impeachmentem několikrát zachránili jeho spolupracovníci. Po některých totiž chtěl, aby zařídili Muellerovo propuštění a ukončení vyšetřování, a poté lhali a tvrdili, že to po nich nepožadoval. Právní poradce Bílého domu mu dokonce řekl, že rezignuje, a Trump na něj dále nenaléhal. Byl také naštvaný na svého prvního ministra spravedlnosti Jeffa Sessionse, protože Muellera nepropustil a umožnil vyšetřování.

Děsivá pravda

Z toho za prvé vyplývá, že Trump chtěl mařit vyšetřování, lže, je egomaniak a nezralý na prezidentský post. Pokud však narazil na odpor svého okolí, požadavky nestupňoval, a proto nebránil výkonu spravedlnosti. Lze to tudíž hodnotit jako jeho přání a důrazné žádosti, nikoli jako exekutivní rozhodnutí prezidenta, protože nebylo provedeno.

Za druhé to, že je sice chvályhodné, že Trumpovo okolí má velký vliv na prezidentská rozhodnutí, brání jeho nejhorším nápadům a chrání ho před ním samotným, ale vyvstává ústavní problém – Trump je prezident, hlavou exekutivy, on byl zvolen, nikoli jeho spolupracovníci, on má rozhodovat a oni jeho rozhodnutí provést, nebo rezignovat, nikoli určovat, která jeho přání splní, či nesplní. To znepokojuje v případě útoku na USA. Kdo rozhodne? Prezident, nebo jeho okolí?

Z Muellerovy zprávy také vyplývá, že Trump je nevinný a z hlediska spravedlnosti očištěný, ale i odpudivý, prolhaný a zbabělý, což není nic nového. Všichni to už dávno vědí, a jeho stoupencům a voličům to nevadí, protože druhá strana je natolik odporná a zlá, že Trump je ve srovnání s ní dobrý, ba výborný, neboť s ní nebojuje v rukavičkách, ale boxerem.

Děsivé je, že obojí je nejspíš pravda. Mnozí tradiční republikáni, kteří v roce 2016 v prezidentských volbách nevolili, protože Hillary Clintonová pro ně byla nepřijatelná názorově a Trump charakterově, ho v roce 2020 nejspíše volit budou, neboť Demokratická strana hájí socialismus a toleruje „pokrokový“ antisemitismus. Proto by volili i orangutana.

Steelův svazek

Možná však vyšetřování neskončilo. Možná ministerstvo spravedlnosti a FBI, která pod něj spadá, začnou vyšetřovat bývalé vrcholné úředníky administrativy předchozího demokratického prezidenta Baracka Obamy, proč na základě chabých důkazů, jako byl Steelův svazek, dopustili a nařídili odposlechy lidí z Trumpova předvolebního štábu a vyšetřování nevinných amerických občanů.

Steelův svazek obsahuje kompromitující materiály na Trumpa, které si objednal volební štáb Hillary Clintonové u bývalého britského agenta Christophera Steela. Ten se zeptal svých přátel z ruských zpravodajských služeb, co mají na Trumpa. A přišel například s informací, že prý nařídil prostitutkám v hotelu v Moskvě, aby se vymočily na postel, v níž spali Michelle a Barack Obamovi.

Muellerova zpráva označuje Steelův svazek za snůšku lží, vyvolává ale podezření, že se volební štáb Clintonové přes Steela spolčil s Rusy, aby mu dodal materiály na Trumpa, na jejichž základě bylo zahájeno trestní stíhání amerických občanů. Nepřijdou si agenti FBI v pět hodin ráno pro úředníky ministerstva spravedlnosti a FBI z éry prezidenta Obamy?

Netvrdím, že to se stane, ale možné to je. Trump a jeho stoupenci si to přejí a je otázkou, zda mu to jeho spolupracovníci rozmluví, nebo ho utvrdí v názoru, že spravedlnost si to žádá. A pokud budou v pět hodin ráno odvedeni bývalí vrcholní úředníci Obamovy vlády v poutech, pak začne mediální humbuk...

Expert na špinavé triky

Muellerovo vyšetřování vedlo k obžalobě a k odsouzení několika osob za zločiny, z nichž se však žádný netýkal spolčení s Ruskem – většinou jde o nepravdivé výpovědi pod přísahou především v Kongresu a o daňové úniky. Paul Manafort, krátkou dobu šéf Trumpova volebního štábu, byl odsouzen za korupci na Ukrajině a daňové delikty před kampaní.

Bývalý Trumpův právník Michael Cohen lhal Kongresu, popíral, že Trump v průběhu kampaně – na jaře 2016 – jednal o výstavbě mrakodrapu v Moskvě, což od Trumpa kandidujícího na prezidenta USA bylo neetické, ale nikoli nezákonné. První Trumpův bezpečnostní poradce generál Flynn lhal pod přísahou, že o Vánocích v roce 2016 (než vstoupil do postu) telefonoval s ruským velvyslancem Sergejem Kisljakem.

Trumpův stoupenec Roger Stone byl obviněn z lhaní pod přísahou Kongresu a zastrašování svědka. Tento republikánský poradce, lobbista, fabulátor, exhibicionista a obdivovatel exprezidenta USA Richarda Nixona o sobě prohlásil, že je největším žijícím expertem na špinavé triky, přičemž první spáchal v osmi letech, v roce 1960, kdy v prezidentských volbách fandil demokratickému kandidátovi Johnu F. Kennedymu.

Tehdy ve školní jídelně obešel všechny děti a řekl jim, že Kennedyho protikandidát Nixon chce zavést školní docházku i v sobotu. A ve volbách dětí, kdyby měly volební právo, drtivě zvítězil Kennedy. Poté si přečetl knihu antikomunistického senátora Barryho Goldwatera Conscience of a Conservative (Svědomí konzervativce) a stal se libertariánem a republikánem. Na střední škole, když kandidoval na předsedu studentské rady, na svou kandidátku umístil nejvážnější protikandidáty a přesvědčil nejneoblíbenějšího studenta ke kandidatuře proti němu. A byl zvolen.

Práce pro Nixona a Reagana

V roce 1972, ve 20 letech, začal Stone pracovat pro prezidenta Nixona v oddělení špinavých triků – Nixonovým protikandidátům poslal peníze jménem radikální organizace a pak účtenku zveřejnil v novinách. V roce 1980 pomohl v prezidentské kampani Ronaldu Reaganovi zvítězit ve státě New York, když udělal vše pro to, aby nezávislý kandidát John Anderson odebral demokratu Jimmymu Carterovi co nejvíce levicových hlasů – byly rozděleny mezi dva kandidáty, čímž Reagan získal nejvíce, nikoli však většinu hlasů, a tím i všechny volitele za stát New York.

Ve stejném roce Stone založil lobbistickou firmu s uvedeným Paulem Manafortem, nyní ve vězení, a dalšími, která zastupovala i zahraniční diktátory, například bývalého zairského prezidenta Mobutu Seseho Seka. Manafort u lobbismu zůstal, zastupoval i ukrajinského proruského exprezidenta Viktora Janukovyče, Stone se vrátil do politiky a volebních kampaní.

V 80. letech ho seznámil s Trumpem Roy Cohn, v 50. letech hlavní poradce a spolupracovník antikomunistického senátora Josepha McCarthyho, v 80. letech úspěšný newyorský právník. Cohn nejen poskytoval služby Trumpovi, ale byl i jeho učitelem a Trump ho obdivoval. Později byl Cohn zostuzen, vyloučen z advokátní komory a zemřel na AIDS, ale splnil si sen – zemřel bez peněz, přičemž daňovému úřadu dlužil miliony dolarů, což se líbilo Stoneovi.

Stoneova pravidla

V 90. letech Stone lobboval pro svého přítele Trumpa a jeho byznys s kasiny. Vystupoval jako playboy, byl vždy elegantně oblečený a s (druhou) manželkou na Floridě zveřejnili inzerát, že hledají partnery na swingers party – žádné kuřáky nebo tlusťochy, prosím. Stone se netajil, že je nejen ekonomický libertarián, ale i sexuální libertin.

V roce 2008 založil sdružení, jež mělo vzdělávat Američany, kdo je demokratka Hillary Clintonová. Název sdružení se skládal ze čtyř slov, jejichž zkratka byla cunt, tedy k…. Toto sdružení vstoupilo do dějin jako nález Nejvyššího soudu USA v kauze Citizens United (první dvě slova názvu sdružení), podle nějž zákony na základě prvního dodatku Ústavy nesmějí omezovat právo nezávislých sdružení dávat peníze na propagační volební materiály.

V roce 2016 Stone ve volební kampani pomáhal Trumpovi, byť v ní formálně nehrál žádnou roli. Sliboval, že zkontaktuje Juliana Assange a zajistí, aby WikiLeaks zveřejnily materiály poškozující Clintonovou. Jen se vytahoval, WikiLeaks to učinily samy. Lhal však pod přísahou při výpovědi v Kongresu, proto si letos v lednu pro něho přišla FBI v pět hodin ráno. V současnosti je propuštěný na kauci, čeká ho soud a možná, že stejně jako Manafort skončí ve vězení.

Stoneův dům na Floridě je muzeem Richarda Nixona – plný fotek, plakátů, dopisů a dalších věcí z jeho života. Stone si také nechal Nixonův obličej vytetovat na záda. Ženám říká, že je jediným mužem, který má dicka vpředu i vzadu – v angličtině je dick zdrobnělinou Richarda a současně slangově mužské pohlaví.

Stone má i vlastní pravidla a často začíná svá sdělení prohlášením „Stoneovo pravidlo“ a pak autoritativně řekne jedno z nich, například: „Vždy mějte výhodu.“ „Poražení nevládnou.“ „Nedělejte nic, dokud nejste připraveni.“ „Chvalte je, než na ně zaútočíte.“ „Politika není divadlo, ale umění, občas umění pro umění.“ „Nepřiznejte nic, popřete vše, proveďte protiútok.“ „Bílá košile a opálený obličej rovná se (sebe)důvěra.“

Možná tento Stoneův příběh vypovídá o prezidentu USA Donaldu Trumpovi a jeho okolí víc než Muellerova zpráva.

LN, 11.5.2019

Autor je ředitel Občanského institutu



Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče
Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče

Je mi 20, jemu bude 30. Tvrdí ze ja mám sex na prvním místě, ale on už ne.. je pravda ze změnil práci. Je ridic. Predtim ale dělal náročnější práci a sex ještě byl několikrát týdne. Teď stěží jendou a to ještě on si nevzpomene ani měsíc…

Diskuse


V. Liptovský
16:53
15.5.2019

M. Valenta
13:55
15.5.2019

J. Vintr
14:14
15.5.2019

M. Valenta
14:48
15.5.2019

V. Církva
15:33
15.5.2019

J. Vintr
20:53
15.5.2019

V. Student
13:28
15.5.2019

I. Štípek
12:05
15.5.2019

A. Alda
9:58
15.5.2019

J. Pokoutný
9:14
15.5.2019

S. Hora
2:20
15.5.2019

T. Kohout
5:39
15.5.2019

V. Patkoš
8:39
15.5.2019

S. Stoklásek
9:39
15.5.2019

J. Kombercová
9:47
15.5.2019

S. Stoklásek
10:13
15.5.2019

S. Hora
13:00
15.5.2019

P. Han
14:45
15.5.2019

S. Hora
15:01
15.5.2019

počet příspěvků: 26, poslední 15.5.2019 08:53









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.