Reakce na článek Václava Vlka st. Řekni, kde ti tupci jsou (NP, 5. 8. 2019)

(doslovné citace jsou uváděny kurzívou a v posloupnosti respektující text autorova článku)

Ve snaze vyvážit jiným úhlem pohledu názory vyřčené panem Vlkem v článku Řekni, kde ti tupci jsou uveřejněném v Neviditelném psu 5. 8. 2019 se pokusím o několik vysvětlujících komentářů k některým jeho výrokům, které jsou zjevně nepravdivé. Dehonestující substantiva a adjektiva autorem hojně používaná nechávám bez komentáře.

Noviny a televize blábolí, že to prý způsobilo „globální oteplování“ a s ním spojené sucho. A ten broučíček, „lýkožrout smrkový“ (Ips typographus), vlastně za nic nemůže. Neb prý je jen přírodní úkaz. Dále slyšíme od pana Piňose a jemu podobných fanatiků zhůvěřilost, že za kůrovcovou kalamitu, která ohrožuje 80 % našich smrkových lesů, prý mohou naši „zaostalí předkové“. Se svým „neenvironmentálním“ vysazováním smrků. S tím prý my zatočíme a vysadíme lesy zdravé a bude pokoj.

Přirozené prostředí pro smrk v podmínkách ČR je 7. vegetační stupeň, kterému odpovídá nadmořská výška 1000 – 1350 m n. m. Převážná většina našich smrkových hospodářských lesů se nachází v podstatně nižších (tj. nevhodných) nadmořských výškách, navíc se jedná převážně o stejnověké monokulturní lesy. Při neustále sílícím suchu, které je bohužel nepopiratelnou skutečností, se kombinací nevhodného umístění, stejného stáří a nedostatku vláhy stávají tyto porosty ideální nabídkou pro nevídané gradace lýkožrouta smrkového. Tento brouk je součástí všech smrkových lesů od nepaměti, dosud však byly jeho stavy udržovány jeho přirozenými regulátory. Naznačovat, že se lýkožrout rozšířil (nejen) do hospodářských lesů po celé republice vinou ochránců přírody, je ničím nepodložený nesmysl. Je naopak jednoznačně prokázáno, že k jeho šíření dochází přepravou neodkorněných kmenů (viz např. box v tomto článku).

Němci, dnes vedoucí národ Evropy a Unie, jsou v historii známi svými příklony k „čisté přírodě“. Už od 19. století. Heslo „Unser Wald muss leben“ (Náš les musí žít) je sice titulem slavné „zelené knihy“, kterou znají čtenáři ve vydání nakladatelství „Pro Terra“, Mnichov 1984, ale zároveň starým německým nacionálním heslem. Kniha shrnuje starý „pravý germánský“ pohled na „germánské lesy“ údajně vznikající prvně již před 400 miliony lety. Popisuje les jako mýtickou formu života v dějinách a legendách, obdivuje les jako ideologickou morální páteř naší planety. Požaduje zásadní šanci pro „staré germánské lesy“, prý aby se zachovaly v „přírodní podobě“. Mezi ně ovšem tak nějak zamíchali naši zelení fanatici inspirovaní německými soudruhy také tvrzení o Šumavě jako „pralesu“, který je nutno chránit bez ohledu na člověka, ba dokonce proti člověku, neboť les jako Grüne Natur je víc, než nějaký pomíjivý člověk či nedokonalá civilizace.

Šumava jako celek není pralesem, nic takového vědci ani ochranáři netvrdí. Zákonnou snahou státní ochrany přírody je uchovat první (tj. přírodovědně nejcennější) zóny Národního parku Šumava ve stavu co nejbližším přírodě. Nejedná se o „ochranu proti člověku“, nýbrž právě naopak, „pro člověka“, aby i u nás byla ponechána místa, kde bude možno i v budoucnu přírodu studovat, pozorovat, ale i těšit se z její krásy, která zůstane lidským působením ovlivněná co nejméně.

Rakušan Raoul Francé, politicky vášnivý německý nacionalista, vydal knihu „Das Gesetz des Lebens“ (Lipsko 1920). V ní vymyslel termín „Lebensgesetze“ (zákony života), jejichž prostřednictvím prý přírodní zákony určují společenský řád. Proto například odmítal rasové míšení jako „nepřirozené“. Najdeme u něj také myšlenky o „nepůvodních druzích živočichů“ (u nás dnes mezi ekologisty a novináři zvláště oblíbené), které ovšem přispěly ke vzniku teorie o podřadných „nepůvodních“ rostlinách i národech. Což skončilo holokaustem a vyvražďováním židů, Cikánů a Slovanů. Francé je současnými ekofašisty považován za „průkopníka ekologického hnutí“.

Nevím, koho pan Vlk považuje za „současné ekofašisty“, dovolím si alespoň poznámku k nepůvodním druhům. Je nezbytné rozlišovat mezi geograficky nepůvodními druhy, což jsou druhy rostlin nebo živočichů, které nejsou součástí přirozených společenstev určitého regionu (viz § 5, odst. 4 zákona ČNR 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny), a invazními druhy, kterými jsou „druhy na daném území nepůvodní, člověkem zavlečené, které se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačují původní druhy“ (viz). Jak uvádí MŽP, „u obzvlášť nebezpečných invazí může dojít k tomu, že se daný druh začne šířit natolik nekontrolovaně, že rozvrací celá společenstva či ekosystémy, což vede k rozsáhlým ekologickým škodám a potlačení či likvidaci mnoha původních druhů, ne jen těch s podobnou nikou“. Nejedná tedy se o žádné ekofašistické myšlenky, nýbrž o seriózní fakta. Kdo měl co do činění například s křídlatkou japonskou, bolševníkem velkolepým, anebo plzákem španělským, ví dobře, o čem je řeč.

Z čeho čerpají dnešní němečtí Zelení a od nich opisující čeští zelení? Nacističtí ekologové vydali údajně ten „nejúžasnější“ ekologický zákon (jak si dodnes tiše šeptají zelení fanatici). „Das Reichsnaturschutzgesetz“ z 26. června 1935 nebyl vedlejším produktem, ale přímým vyjádřením nového Weltanschauung (“světového názoru”). [Zdroj: Masarykova Universit v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, Vojtěch Pelikán 2003].

Autor zmiňované bakalářské práce Pojetí krajiny a její ochrany v nacistické ideologii z roku 2008 Vojtěch Pelikán podrobuje Reichsnaturschutzgesetz kritickému rozboru, a nepopírá ani jeho některé klady (zejm. na s. 44 a násl.). Z čeho však pan Vlk usuzuje, že si o úžasnosti tohoto nacistického zákona „dodnes tiše šeptají zelení fanatici“, není zřejmé, natož doložené. Svou smyšlenku prostě vydává za skutečnost.

… aby tehdejší a dnešní „pokroková mládež“ věděla, za co vlastně bojovali a stávkovali mladí tupci obou pohlaví na Šumavě. Když věřili lhářům tvrdícím, že Šumava je „přírodní les“ a v něm se nesmí zasahovat proti kůrovci. A tak se mladí pomatenci přivazovali ke stromům, zamykali si ruce do kovových trubek, rvali se s lesními dělníky a policií. A měli pocit, jak jsou „free“ a svobodomyslní a úžasní.

Není zřejmé, zda pan Vlk má na mysli Blokádu na Trojmezné v roce 1999, nebo blokádu na Ptačím potoce (2011). V obou případech se však nejednalo o potrhlé akce fanatiků, nýbrž o legitimní protesty proti porušování platných zákonů, což bylo v lednu 2014 potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Plzni s tím, že policejní zásah proti lidem bránícím kácení horského lesa v 1. zóně národního parku na Ptačím potoce (stejně jako kácení zde) byl protiprávní. K tomu jen malá osobní poznámka: na druhé z těchto akcí jsem byl několik hodin přítomen a na místě jsem se přesvědčil, že se zde sešli odvážní lidé všech generací a nejrůznějších profesí schopní a ochotní komukoliv srozumitelně vysvětlit proč takto demonstrují a co požadují. Nepřipadali si úžasní ani „free“, byli unavení, ale nebojácní a odhodlaní vytrvat, i když netušili, jak tehdejší blokáda dopadne.

Módní ekologickou ikonou byl jistý Bursík, muž, který má na svědomí účast v největší zlodějně samostatného Česka, a to fotovoltaice, za kterou občané zaplatí solárním baronům více než jeden bilion korun.

Podpora fotovoltaiky zákonem přijatým v roce 2005 se skutečně nepovedla a kritika rozsahu i způsobů podpory je nepochybně oprávněná. Vinit z nevhodného řešení RNDr. Martina Bursíka je však nesprávné, neboť na nepodařené rozhodnutí a jeho neblahé důsledky měla vliv velká řada politiků i funkcionářů ERÚ (více viz např. Josef Pravec v týdeníku Ekonom, 2. 10. 2010). Navíc nutno zdůraznit, že v době přijetí zákona o podpoře výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů (v květnu 2005) nebyl pan Bursík poslancem, ministrem ani v jiné exekutivní funkci a znění zákona tudíž nemohl ovlivnit.

Dokonce se objevil i jistý profesor, údajný superodborník na Šumavu a kůrovce, který s partou „vědeckých“ pomocníků tvrdil, že kůrovec je vlastně lék na naše lesy.

Takovéto výroky je těžko brát vážně. Neuvádí-li autor, koho má na mysli, co onen profesor tvrdil, kde své závěry publikoval a co se na nich panu Vlkovi vlastně nelíbí, pak reagovat nemá smysl.

Tyto tři pány (dr. Bursík, „jistý profesor“ a prof. Just – pozn. AM) a mnoho dalších pomocníků včetně poslanců parlamentu můžeme brát jako strůjce zřízení „vědecké“ líhně kůrovce pro celou naši republiku. Fakt se jim to povedlo.

Toto zlovolné tvrzení, navíc uváděné bez jakékoliv argumentace, je naprosto nepravdivé.

Je podivuhodné, že dnes, tváří v tvář skutečné ekologické katastrofě, ani jednoho novináře nenapadlo se zeptat, jak to, že dnes je kůrovec všude a kdo za to může. Anebo možná napadlo, ale neodváží se, dnes už je většina z nich opět takovými zbabělci, jako byli za totáče.

Mnoho novinářů se ptá a vědci i lesníci z praxe odpovídají, vysvětlují. Za všechny příklady alespoň vyjádření vedoucího Katedry ekologie lesa ČZU prof. Miroslava Svobody z15. 4. 2019.

Suché a kůrovcem sežrané lesy jsou výsledkem ideové pomatenosti (a také zjištěním, že je to bezva byznys bojovat za „čistou Šumavu“) a ukázkou naprostého zmanipulování části mládeže. Ti duševní nedospělci s revolučním zápalem v očích byli v síle své pomatenosti velice podobní svazákům z padesátých let, kteří nadšeně vylučovali nevhodné studenty z vysokých škol a posílali je, aby poznali „dělnickou třídu zblízka“. Tehdejší přivazovači ke stromům se, jak tak koukám, ani na minutu nezastydí. Dnes jim je tak asi čtyřicet až padesát, mají děti na středních a vysokých školách. Ale ani nemuknou, když další pomatená generace, tedy jejich děti, začne vzývat svatou zelenou Gretu, autistického mimoně. Která, jako většina autistů, nechápe skutečný vztah příčiny a následku. A sama je obětí profesionální manipulace „pokrokářů“. A tak jsem zvědav, jaké hrůzy pomohou vyplodit tihle páteční demonstranti, pod vedením „zelené“ Evropy, ideologicky už dnes vedené, jak jinak než zelenými Němci.

Jaký „bezva byznys“ má pan Vlk na mysli, kdo a proč „zmanipuloval část mládeže“? Žádné argumenty, jen zášť a ani stín snahy o pochopení současného dění. Urážky Grety Thunberg raději pomíjím, jen by mne zajímal aspoň jeden důkaz, že se stala „obětí profesionální manipulace pokrokářů“, jak píše pan Vlk. Jsem přesvědčen, že oni „páteční demonstranti“ jsou ve skutečnosti jednou z mála nadějí, abychom se konečně vydali cestou větší ohleduplnosti ke své planetě, jejíž schopnosti snášet všechno lidské počínání nejsou nekonečné.

Šumava, její nejcennější části vypadají jako po kosmické katastrofě, místo zelených lesů stojí miliony uschlých smrků.

Kdo skutečně chce v jádrových oblastech NP Šumava vidět nejen suché smrky, ale i odrůstající novou generaci stromů, pro které odumřelé dřevo jejich předků zdrojem živin a dárcem potřebného zastínění, ten tohle všechno může na Šumavě spatřit na desítkách míst. Šumava neumírá, naopak, žije, obnovuje se vlastními silami, a ve svých nejcennějších partiích k tomu nepotřebuje žádné lidské zásahy. Přesvědčivé důkazy jsou ke spatření nejen v Trojmezenském pralese, navíc Šumava je v současné době jediným českým pohořím, kde lýkožrouta smrkového prokazatelně ubývá (sic!).

A kde jsou dnes ti tupci přivázaní před dvaceti lety u smrků na Šumavě, co se s nimi mohlo stát…? No přeci úřadují na Ministerstvu životního prostředí, tam jich je plný barák. Mají také teplé židle na různých referátech „životního prostředí“ v obcích a městech, ti šikovnější přednášejí své zelené, vlastně rudo-hnědé bludy na fakultách. A ti nejšikovnější jsou rovnou placeni v různých neziskovkách, kam plynou stovky milionů od naší vlády a od donátorů patřících k americké levici, z fondů z Evropské unie... na každého se dostalo. Na tohle je peněz jako šlupek, že.

Jaké „rudohnědé bludy“ přednášené na fakultách má pan Vlk na mysli? Do kterých neziskovek „plynou stovky miliónů“? Těžko reagovat na ničím nepodložená obvinění, které do nekonečna vykřikují lidé, kteří zřejmě zcela ztratili soudnost, a stále jim připadá, že den ode dne evidentnější klimatický rozvrat je jen báchorkou ziskuchtivých alarmistů. Přesto, anebo právě proto má smysl s těmito (s prominutím) „antiekologisty“ mluvit, vnímat jejich postoje, snažit se jim vysvětlit, proč je správné více naslouchat a věřit vědcům. Jen by tihle lidé museli aspoň trochu chtít.

Domnívám se, že k nezbytným opatřením na ochranu klimatu i biodiverzity budeme muset přijmout vstřícnější a pokornější přístupy podobné například měnícím se postojům k hospodaření s pitnou vodou. V časech, kdy nám s vysokou pravděpodobností hrozí, že využívání vody bude omezeno nejen její cenou, ale i tenčícími se zásobami, už dochází k posunu sociální normy tak, že např. plnění soukromých bazénů začíná být považováno za společenský poklesek a výraz neomaleného sobectví. Aspoň v takovém přístupu bychom se snad mohli s panem Vlkem shodnout.