Správa státních hmotných rezerv prodělává na pronájmu obilných sil, zatímco soukromým firmám bobtnají konta. Jsou mezi nimi i součásti Agrofertu

Obchodovat se státem se vyplácí. Za pronájem státních obilných sil platí privátní firmy maximálně stovky tisíc za rok. Za uskladnění a takzvané ochraňování obilných komodit ovšem pronajímatelé inkasují od státu částky řádově vyšší. Za tunu obilí Správa státních hmotných rezerv (SSHR) zaplatí takzvanému ochraňovateli 23,77 koruny měsíčně a navrch DPH. Dalších 0,82 koruny měsíčně za tunu plus DPH inkasuje od správy koordinátor za "náklady spojené s koordinační, administrativní smluvní činností a fakturací týkající se hmotných rezerv obilovin".

Čísla hovoří jasně: skladovací kapacita 192 tisíc tun, 12 měsíců, zhruba 25 korun za uskladněnou tunu. Pokud jsou sila plná, zisk nájemců překračuje 57 milionů korun. Na nájmu však státu zaplatí sotva 3,5 milionu.

Výdělek koordinátorů o něco málo snižují náklady. "Za částku 23,77 koruny zajišťuje ochraňovatel skladování, při obměně zboží naskladnění, vyskladnění, úpravu kvality zboží (čistění, sušení) a kontrolu – rozbory kvality při příjmu zboží a následném skladování," vysvětluje místopředseda SSHR Tomáš Perutka, který po obvinění předsedy Ondreje Páleníka v kauze Nagygate správu rezerv vede. K tomu ovšem koordinátoři využívají technologického vybavení správy.

Byznys pro vyvolené

Správě státních hmotných rezerv patří osm velkokapacitních obilných sil, která byla stavěna od roku 1987 a do provozu uváděna v průběhu let 1990 až 1996. V rámci privatizace došlo k převodu pozemků pod sily a okolo nich na soukromé subjekty, kterým SSHR sila pronajímá. Pouze jeden pozemek v Hradišti u Blovic – a to jen nemovitost bezprostředně pod sily – patří SSHR.

V původních nájemních smlouvách byla stanovena povinnost, že nájemce musel v silech ve zhruba 80 procentech kapacity skladovat bezúplatně. Výše nájemného pak byla stanovena podle zbývající části kapacity. Legislativní změny, k nimž došlo v roce 2000 kvůli nově přijatému zákonu o majetku státu, však přinesly úpravu nájemních vztahů. Na přelomu let 2004 a 2005 SSHR uzavřela s původními nájemci nové smlouvy, ke stanovení výše nájemného byly zpracovány znalecké posudky. Ty podle informací SSHR zpracovával znalec Rudolf Junger z Litomyšle.

Finanční podmínky se tehdy výrazně změnily v neprospěch SSHR. Nové smlouvy neukládají nájemcům sil povinnost skladovat bezplatně obiloviny hmotných rezerv. V té době byli rovněž zákonem zavedeni takzvaní ochraňovatelé a koordinátoři, kterým SSHR za ochraňování komodity platí. Výše úhrady se přitom neodvíjí od toho, jestli je skladovaná obilovina v silu SSHR, nebo jinde. Správa mimo jiné nedisponuje takovou kapacitou, aby mohla zajistit skladování veškerého objemu hmotných rezerv obilovin.

Správa státních hmotných rezerv si podle informací týdeníku Euro nechala vypracovat kvůli nevýhodnosti pronájmu sil interní analýzu. A podle ní znalec použil pro výpočet nájemného nevhodný postup. "Znalec měl použít metodu výnosovou. Jednak stanovil životnost sil na dvacet let a ke stanovení mezivýpočtu vycházel z procentuální opotřebovanosti, přestože čas nemá žádný vliv na množství uskladněné obiloviny a případné zvýšení nákladovosti s průběhem času lze posoudit zvýšenou energetickou náročností při naskladnění a vyskladnění a zvýšenou četností oprav. Jenže generální opravy a investice hradí SSHR, a nejde tedy o náklady nájemce," stojí v interním dokumentu Správy státních hmotných rezerv.

Všeobecné mlčení

Když se týdeník Euro začal o výnosný byznys se státními hmotnými rezervami zajímat, narazil na bariéru mlčení. "Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o informace, které mohou mít charakter obchodního tajemství, bych si dovolil vaše otázky ponechat bez odpovědí," sdělil ředitel společnosti Agro Teplice Miloš Novotný, která má v nájmu silo o kapacitě 20 tisíc tun v Žatci.

Dle informací SSHR správa spolupracuje se dvěma ochraňovateli-koordinátory, "eseróčkem" Zeten z Blovic u Plzně se základním kapitálem dva miliony korun a kroměřížskou akciovou společností Navos spadající do impéria Andreje Babiše. Zeten je navíc majoritním vlastníkem společnosti Zemědělské zásobování Plzeň, která si od SSHR pronajímá silo v Kaznějově.

Babišův Navos dodává a uskladňuje tytéž komodity i pro Státní zemědělský intervenční fond. "V této záležitosti jsme smlouvou zavázáni k mlčenlivosti a nejsme oprávněni poskytovat třetím osobám žádné informace," reagoval na otázky týdeníku Euro mluvčí skupiny Agrofert Karel Hanzelka.

Navos ovšem není jen koordinátorem a ochraňovatelem. Další firmy z impéria Andreje Babiše mají v pronájmu čtyři sila SSHR o kapacitě téměř 60 tisíc tun obilí. Společnost Primagra má v nájmu sila ve Sviňomazech, Cerea v Havlíčkově Brodě a AgroZZN ve Velké Bučině a Podbořanech.

Ztracený případ

Navzdory disproporcím mezi čísly uvedenými na začátku tohoto článku a v rozporu s interní analýzou Správa státních hmotných rezerv tvrdí, že zvolený způsob ochrany obilí odpovídá cenám na trhu. "Systém je hospodárný, správa je povinna také v této otázce přistupovat ke svěřenému majetku státu s péčí řádného hospodáře," konstatuje místopředseda SSHR Tomáš Perutka.

V následující odpovědi si však Perutka protiřečí. "Dlouhodobým záměrem vedení správy je postupná revize všech smluvních vztahů s cílem tyto postupně aktualizovat.

Revidování stávajících smluv s ochraňovateli obilovin, respektive s jejich koordinátorem, je jednou z priorit správy, a to zejména proto, že vedení správy nemá v současnosti jistotu, zda je stávající stav zcela výhodný pro stát," tvrdí Perutka. A dodává: "Proto nadále pokračuje proces vnitřní analýzy výhodnosti smluv, na jehož základě jsou postupně některé smluvní vztahy navrhovány k optimalizaci.

Současně však uvádím a zdůrazňuji, že správa v loňském roce opakovaně, avšak bezvýsledně naléhala na bývalé vedení ministerstva průmyslu a obchodu se záměrem provést externí audit smluvních vztahů, který by s vysokou pravděpodobností celý proces ověřování výhodnosti smluvních vztahů značně urychlil a zefektivnil."

A proč Správa státních hmotných rezerv služby najímá externě a neprovádí je sama?

"SSHR nedisponuje u svých sil takovou skladovou kapacitou, aby mohla zajistit skladování veškerého objemu hmotných rezerv obilovin.

Zároveň není na tuto variantu personálně vybavena – na pronajímaných silech nejsou zaměstnanci SSHR," dodává Perutka.

Nájemci obilných sil si na roční nájem vydělají za necelý měsíc, nepočítaje v to naskladňování, vyskladňování a sušení technologiemi pronajatými od SSHR. Stát prodělává. Jak stojí v interní analýze SSHR, investice do výstavby sil se dle výpočtu zaplatí nejdříve za 124 let. Vzhledem k tomu, že mají podle citovaného znalce Jungra dvacetiletou životnost, je to asi naprosto ztracený případ.

Týdeník EURO 45/2013, 4.11.2013