26.4.2024 | Svátek má Oto


EKONOMIKA: Průplav Dunaj-Odra-Labe

11.3.2014

Prospěšná investice nebo zastaralý projekt?

Pro českou společnost jsou tradičně typická spíš ta témata, která ji rozdělují, než věci, které by dokázaly sjednocovat. Názorným příkladem je naše petiční mánie a rovněž internetové diskuze. Žádný problém není dost malý, aby se nedalo protestovat, psát petice a dělit se na příznivce té či oné strany. Naštěstí většina věcí, kvůli kterým se dokážeme dohadovat, má jepičí život. Jsou však témata takřka věčná. I když se na ně na nějakou dobu zapomene, pravidelně se jako komety vracejí. Takovým tématem je průplav Dunaj–Odra–Labe (DOL).

Koncem února tohoto roku proběhla v médiích tisková zpráva, podle níž poradní orgán Akademické rady Akademie věd České republiky – Komise pro životní prostředí - zásadně nesouhlasí s výstavbou průplavu DOL. Jiné stanovisko od této instituce bdící nad životním prostředím snad ani očekávat nešlo. Jako u všech velkých projektů je i zde obava z ekologických ztrát a poškození zbytků nivních biotopů. Dvaadvacet akademiků z různých ústavů AV ČR a vysokých škol poukazuje na investiční náročnost danou nutností překonat velké výškové rozdíly. Prostě by se muselo hodně investovat a vše by zřejmě přišlo vniveč, neboť podle vědců se evropská ekonomika "dematerializuje", což prokazatelně nezaručuje ekonomickou návratnost.

Odůvodnit nesouhlas se stavbou průplavu DOL obavami ze zásahů do životního prostředí, to u komise pro životní prostředí nikoho jistě nepřekvapí. Pozoruhodná je ale představa, že evropská ekonomika nastoupila cestu jakéhosi odhmotňování a v budoucnosti se tudíž bez tras, po kterých by se cokoli hmotného mohlo dopravovat, snadno obejde. Co tedy bude Evropa dělat, až se jí podaří ekonomiku – v souladu s nastoupeným trendem – dematerializovat? Souvisí to nějak s tu a tam se objevujícími názory, že ekonomický růst je nežádoucí nebo že hrubý domácí produkt (HDP) už není správným ukazatelem výkonnosti ekonomiky? Prý se už někde i vědci shodli na tom, že je třeba používat jiné kritérium než HDP. Jen se zatím neví, čím tento "zastaralý" ukazatel výkonnosti ekonomiky nahradit.

Kdysi se ve Francii Královská akademie věd zabývala otázkou, zda mohou z vesmíru padat kameny, a pověřila světově proslulého chemika Lavoisiera prozkoumat kámen, který podle četných svědectví "spadl z nebe". Lavoisier na něm neshledal nic zvláštního, co by potvrzovalo jeho mimozemský původ a slovutní akademici, skálopevně přesvědčeni, že veškeré zvěsti o spadlých kamenech jsou pověry, jeho zprávu přijali s uspokojením. Jak se potom za několik let ukázalo, je to jinak. Nemohou se vědci mýlit ve svých prognózách o odhmotnění ekonomiky a zastaralosti HDP jako měřítka její výkonnosti?

Vodní cesty podle prof. Ant. Smrčka (1904)

Ale zpátky k průplavu DOL. Mám před sebou 110 let staré pojednání Ing. Antonína Smrčka, profesora na c. k. České vysoké škole technické v Brně. Je v něm nejen podrobný popis průplavu, ale také technická řešení, detailní systém plavebních komor včetně způsobu zvládnutí výškových rozdílů, které tak trápí dnešní akademiky. Uvažováno je nejen propojení Dunaje s Labem, Odrou a Vislou, ale i přímý průplav mezi Dunajem a Vltavou. Všechny přípravné práce, o kterých se profesor Smrček zmiňuje, jako např. stavba přehrady Bystřička, se podařilo uskutečnit. Tehdy vše postupovalo tak, že nebýt vypuknutí války v roce 1914, byl by průplav DOL hotov a k tomu možná navíc i průplav Dunaj-Vltava. O technické úrovni projektu svědčí to, že některá originální řešení, která byla výsledkem v roce 1903 vypsané mezinárodní soutěže, se o mnoho desetiletí později realizovala na vodních cestách nejen u nás, ale i v Sovětském svazu a v západní Evropě.

O propojení Dunaje s Odrou rozhodli čeští stavové již v roce 1657. Ve Francii se začala síť průplavů budovat v 16. století (intenzivně pak ve století 17. až 19.), takže o odborníky by nouze nebyla. Přišly ale války s Turky a pak se tomu vždy něco postavilo do cesty. Nikdy ale nebylo uskutečnění průplavu tak blízko jako v roce 1914. Nicméně i v poválečných letech se dokončila řada zdymadel a na průplavu se s různými přestávkami pracovalo až do roku 1943.

Dunaj je napojen na průplavy v zemích západní Evropy a vodní cesty jsou plně využívány. Nic nenasvědčuje tomu, že by tyto komunikace byly věcí minulosti. Vykládat o tom, že průplav DOL je investičně i technicky náročná akce, je snad zbytečné. To by byly pádné argumenty v případě, že by jinde v Evropě tyto vodní cesty neexistovaly. Ony však všude jsou, a tak nezbývá, než se na ně napojit. Česko je k tomu svým říčním systémem dokonce předurčeno: kde jinde by to bylo vhodnější než tam, kde jsou tři hlavní evropská rozvodí. Bohužel se to neudělalo ani za Marie Terezie, ani za Franz Josefa a ani Tomáš Baťa, který o to moc stál, to nestihl.

Nevím, co si představit pod "dematerializací" ekonomiky. Někteří jsou optimisté a věří, že si jednou vše, co potřebují, vytisknou v 3D tiskárně, a proto není důvod startovat ekonomiku velikášskými projekty. Mám ale obavu, aby budoucnost nebyla poněkud chmurnější a ona dematerializace nakonec neskončila tak, že si lidé budou hřebíky sami kovat z železa získaného v primitivní peci na zahradě. Nelze v této souvislosti nevzpomenout známý film Bílá paní, v jehož závěru se zoufalí funkcionáři národního výboru v podání Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého snaží zastavit poblázněný dav, který vidí most tam, kde nic není, slovy: "Je správné říkat si pravdu, a proto si ji teď tady musíme říct. Nikdy jsme nemohli počítat s tím, že bychom dostalo něco zadarmo… Každý z vás přece náramně dobře ví, jak věci jsou, my můžeme mít jen to, co jsme si sami udělali…"