Agentura STEM uspořádala před vánocemi průzkum oblíbenosti či prospěšnosti českých politiků za posledních 20 let. Jeho vítězem se stal Václav Havel, poslední skončil Stanislav Gross. Tím bychom se možná mohli spokojit, láska zvítězila nad lží a nenávistí. Nicméně v onom žebříčku jsou i další politici, jejichž přínos je velmi diskutabilní. Bizarní roli v hodnocení prospěšnosti hraje zcela jistě i prostý pí ár. Jen tak je možné, aby se v žebříčku umístili s více než 50% prospěšných hlasů Bohuslav Sobotka. Obdobně jen velmi obtížně hledám důvody pro 41% kladných hlasů pro Pavla Béma. Nicméně jen těsně za svým někdejším hlavním stranickým nepřítelem Zemanem (50%) se v daném žebříčku umístil Jiří Paroubek (45%). Těchto 45 procent kladných hlasů pro Jiřího Paroubka proto stojí za několik poznámek.

Pokud bychom za zásluhu považovali skutečně věci přínosné, a nikoli problematické či dokonce nesporně špatné, museli bychom na první místo zvláště v dnešní době postavit podíl toho kterého politika na velikosti současného českého dluhu. Paradoxně ale dva bývalí ministři financí ČSSD, Mertlík a Sobotka, dopadli přesně naopak k jejich působení na ministerstvu financí. Zatímco Mertlík přebíral státní kasu po ekonomickém propadu z roku 1997 a na konci jeho ministrování již vykazovala ekonomika Česka slušný růst, Sobotka se „proslavil“ tím, že v době ekonomického růstu kolem 5 % HDP ordinoval Česku stomiliardové deficity státního rozpočtu. Tyto výsledky jednoznačně dokládají, že veřejnost si jako hlavní kriterium „prospěšnosti“ bere něco zcela jiného než zdravé státní finance.

Hodnocení prospěšnosti politiků bylo prováděno právě v době vrcholícího „zápasu“ o podobu státního rozpočtu na rok 2010. Právě vinou Paroubka byl zcela rozmetán jakýs takýs pokus vlády Jana Fischera o omezení deficitu na „přijatelnou“ míru. Paroubek se vlichocoval svou politikou „pro lidi“, totiž že na krizi nesmí doplácet ti, kteří ji nezavinili. V parlamentu tak spolu s komunisty a nezařazenými (a s absencí „pravičáka“ Tlustého), prosadil zvýšení mezd pro státní zaměstnance. A průzkum volebních preferencí mu pak „potvrdil“ správnost jeho politiky (poráží v něm ODS o 10%). Jen tak na okraj, v soukromé sféře klesly platy mnohem razantněji než navrhovaná 4%. Za příklad může sloužit ČSA (-30%), i řada šéfů firem, kteří si dobrovolně uložili snížení platů o desítky procent.

Osobně bych se ale zastával zcela jiného konceptu. Nechal bych platy zaměstnanců ve státní sféře vázány na počet zaměstnanců. Pokud by resorty dokázaly snížit stavy o více než 5% v průběhu roku 2010 (nikoli „tabulkově“, ale prokazatelně, tj. fyzicky), mohly by vyplatit zaměstnancům stejné mzdy jako v roce 2009. Strategie plošného snížení platů ve státní správě o 4% tak byla naprosto chybná, pouze umožnila Paroubkovi a komunistům zase něco „pro lidi“ okázale udělat.

A nakonec ještě dovětek k letošnímu deficitu. Jeho výše se očekává kolem 200 mld. Kč a bude to největší schodek státního rozpočtu v naší novodobé historii. Paroubek a po hříchu i Klaus vědí, kdo za tento deficit nese vinu. Vina je na Topolánkově vládě. Nechtěla si údajně připustit, že se ekonomika letos zřítí do recese. Skutečnost je mnohem jednodušší. Nikdo totiž nevěděl, jak hluboko Česko do recese spadne. Ministr financí Kalousek připouštěl na počátku roku propad o 2%. Realita bude někde kolem 4,5%. Výše deficitu roku 2009 tak kopíruje propad české ekonomiky, kdy se nenaplnily příjmy (zejména z přímých daní právnických i fyzických osob). Levici se naštěstí nepodařilo prosadit návrhy na změnu státního rozpočtu roku 2009 směrem k vyšším výdajům. Jediná nutná oprava byla nutná s ohledem na vyplácení důchodového zabezpečení, protože chyběly peníze z důvodu nižších odvodů na sociální a důchodové zabezpečení.

Národ, kde bezmála polovina jeho občanů věří, že nám prospívají politici jako Jiří Paroubek, má ostatně jen dvě možnosti. Buď nechá Paroubka a jeho ČSSD skutečně vyhrát volby, nebo mu v tom ta druhá polovina národa zabrání. Nemyslím si, že by volič neměl na výběr, a nesouhlasím s Klausovou tezí o tom, že český volič neví koho volit. Volby roku 2010 budou skutečně o tom, zda se vydáme cestou zvyšování přímých daní (v případě vítězství levice) nebo podpory podnikání v případě vítězství pravice. Cílem vlády by ostatně neměl být jakýsi úředně Bruselem schválený deficit 3% HDP. Vlády by jednoznačně měly směřovat k vyrovnanému státnímu rozpočtu, tj. k žádnému deficitu. Ještě máme pět měsíců čas přemýšlet.