Britské volby a Putinova doktrína, to jsou jistě dvě události s důsledky, které pocítíme. V Británii vyhráli Cameronovi konzervativci, díky většinovému systému, který dokázal překlopit vcelku vyrovnanou podporu ve prospěch jedné ze stran. 

Sám Cameron je euro-realistický, pokud si máme všímat těch rysů jeho politiky, které mají přesah na celé společenství. Každopádně je vítězství konzervativců signál pro Brusel, že doba bezstarostného boje proti igelitovým pytlíkům se chýlí ke konci a že levičácké experimenty a snahy dosáhnout dobra zákazem všeho zlého narazí brzy na realitu. Cameron slíbil svým voličům referendum o setrvání Británie. Pravděpodobně se konat bude a voliči pravděpodobně budou souhlasit se setrváním, ale to, že vůbec něco takového bude možné, zasadí bruselské neotřesitelnosti pořádnou ránu.

Na druhém konci světadílu Vladimír Putin nad svými pochodujícími šiky a za hukotu pásů zbrusu nově vyvinutých tanků uzpůsobených pro atomovou válku podpořil myšlenku mírového světa bez vojenských bloků. To je v plné shodě s tím, co zde hlásají naši komunisté. Budeme svědky podpory všemožných mírových hnutí, oprášíme Make love, not war, zase další generace bude malovat po zdech Válka je vůl a ruské bombardéry jim k tomu budou mávat křídly.

No a naši komunisté a prezident republiky budou tleskat.