V pátek se v Ostravě srazily dvě tramvaje. Už se to stalo a nemůžeme to změnit. Sčítají se škody, počítají ranění a drážní inspekce začala s vyšetřováním. Bohužel jsou ale i mrtví. Těmto nešťastníkům, kteří (když budu hodně cynický) byli v nesprávný čas na nesprávném místě, ale již nikdo nepomůže…

Nyní se tedy vyšetřuje, kdo za nehodu může. Vše nasvědčuje tomu, že selhal lidský faktor (jak tomu ostatně bývá v 90 procentech). Mělo by tedy jít o selhání jedince. Jediného člověka, který v jisté chvíli učinil špatné rozhodnutí s katastrofálními následky. Nebudu popisovat, jak k nehodě došlo, je toho všude dost. Patřičné novinářské praktiky už byly stejně v tento moment aplikovány na široké lidové vrstvy, a tak je viník vlastně označen a já se rozhodně nehodlám pouštět do lidových diskusí na téma „Jak se to vlastně stalo“. Přejdu tedy k faktům.

Tedy:

V Ostravě ve 21. století používá tamní dopravní podnik při tramvajovém provozu na jednokolejné trati zabezpečení jízdy, které svými standardy spadá kamsi do pravěku kolejové dopravy. Lépe řečeno, nepoužívá za takového provozu zabezpečovací zařízení žádné. To je fakt číslo jedna. Pokud je takto dlouhodobě „zabezpečován“ provoz v podstatě čehokoli, je jen otázkou času, kdy dojde k nehodě. Že se stane, je předpověditelné s pravděpodobností, která hraničí s jistotou, lidově řečeno je to „tutovka“. To je fakt číslo dvě. Pokud někdo dovolí, aby byl provoz za takových podmínek dlouhodobě umožněn, pak jen tiše přihlíží, jak se za určitých okolností může nakupit ta „souhra náhod“, za kterých ke katastrofě dojde. Kdyby pánové z různých vskutku neomylných institucí (ministerstvo dopravy, DP Ostrava, drážní inspekce, drážní úřad, ostravská radnice atd.) začali namítat, že o stavu této tramvajové linky jejich úřad nevěděl, měla by být celá instituce zrušena, protože je nanic. A jestli tito úřadníci o stavu věcí věděli? Pak lze jen všem inženýrům z jejich řad doporučit, aby vrátili diplomy, a těm, co jsou do svých funkcí jmenováni či voleni, aby se svých židlí vzdali. Mají totiž malér jako hrom.

Pokračujme s poněkud otočeným listem:

Aby se situace neopakovala, tak se prý „začíná uvažovat“ nad tím, že provoz v daném místě bude řízen zabezpečovacím zařízením - v termínu cirka půl roku! To už tam ale mělo být dávno! Jenže někdo asi až do pátku radši seděl v klidu u kafe. Každý student třetího ročníku střední (!) školy, který má co do činění se zabezpečovací technikou, např. školy elektrotechnické či dopravní, do dvaceti minut popíše, jak zabezpečit provoz na jednokolejné trati a sestaví blokové schéma takového zapojení. Nadějnější študák ho pak předvede i v praxi a student vysoké školy je dodá za měsíční kapesné i se zárukou…

Cena takového zařízení, které by zabránilo podobnému masakru a instalovala by ho odborná firma, by vyšla na několik desítek tisíc korun. Alespoň tedy základní provozuschopná verze.

P.S.: Pokud bude mít u nás cena života hodnotu lepšího notebooku, máme se na co těšit. O to horší je ale fakt, že taková situace už očividně existuje v oblasti veřejné dopravy.