Začíná krásná doba dětských a studentských prázdnin
Tak je konec června a už celý půlrok vychází mé deníky na Neviditelném psovi. Chci poděkovat svým věrným čtenářům za jejich připomínky a náměty. A taky děkuji i za kritická slova, ne ovšem za nadávky a urážlivé projevy. Těmto lidem bych chtěl vzkázat jen jedno jediné - když se vám to nelíbí, tak to prostě nečtěte.
Mě se také občas někdo ráno zeptá: "Viděl jsi tu hovadinu v TV?" Prostě neviděl, na rozdíl od něho vím, že TV má takový knoflíček, kterým se dá vypnout a podobný knoflíček je na dálkovém ovladači. Jak jednoduché. A nevím, proč bych se měl na hovadiny koukat!

Poslední školní den - tak dítko Kateřinské vyrazilo pro vysvědčení (má na chlup akorát průměr 2, no mohlo by to bejt lepší, ale ...) a já na své opravdu velice oblíbené oční oddělení místní Masarykovy nemocnice. Mám už dlouho umělé čočky po šedém zákalu a řekl bych, že to jde. Nebyl už jsem tam pěkně dlouho a hle, změna! Zaveden skoro jako všude odbavovací systém. Přijdeš na příjem, dostaneš jakési čísílko a s tím se tam motáš. Tak na rozkapání očí. Většina lidiček asi ví, o co jde. Sedím v čekárně, pomalu slepnu (nebo spíše se mi těžce rozostřuje vidění) a zírám na informační displej v rohu u stropu. Je vyroben z vysocesvítivých LED diod červené barvy. Každá ta dioda ti udělá rozmazaný červený kroužek na tvém očičku, pak to máš rozmazáno celé a za chvilku vůbec nepoznáš, jestli je tam trojka nebo osmička, jednička nebo sedmička. Zazní gong, čekárna se zvedne jako jeden muž a jde studovat, co se tam nahoře změnilo.
Mě fakt popadnul strašlivej záchvat smíchu, když jsem poslouchal dvě nahluchlé babky, jak na sebe povykujou. Ale iniciativy se chopil jeden statečný muž, kterému čirou náhodou voko nerozkapali a ten pravidelně hlásil " Číslo 175 do ordinace 35!" a docela se tím bavil. Aspoň mu utekl čas. Mně to fakt připadá jako v kafkárně, to můžou rovnou zavést hlasové výzvy na oddělení hluchejch. A každýmu ze zdravotního personálu to připadá jako naprosto normální. Voni prostě viděj, chápu....
Tak mi dochtorka prohlídli voka obě (docela prej to jde) a vykopla mě ven, že ať přijdu zase někdy na konci roku, tím vyšetřením tě dorazí, oslepenej po laseru. Tak se motám ven, u zastávky objímám chvilku kandelábr, dostal jsem pár facek a teprve jsem zjistil, že to nebyl kandelábr, ale jakási dáma neuvěřitelně jemu podobná. Vyptal jsem se na autobus a nějak se dostal pomalu domů a zalezl do postele, jiné se nedá nic dělat. Na vedlejším obrázku je vidět můj stav - pletu si už i trolejbus s tramvají.

To jsem si byl pro výsledky včera ještě u urologa. Zblbnul mě jeden správce konkursní podstaty, když mi místo jednání vykládal o svých potížích s prostatou. Tak jsem vyrazil taky, vědom si faktu, že dámy mají své vagíny a dělohy a holt my zase prostaty. Vyhodil mě, že je to v pohodě, ať přijdu za rok či dva. Tak to mi už začalo bejt velmi podezřelé, když ti doktor řekne, že je to v pohodě, tak je nejvyšší čas začít psát závět a nechat si vzít míru na rakev.
Nebo jestli jseš ve Spolku přátel žehu, tak se aspoň vypravit do místního, samozřejmě střekovského krematoria, abys viděl, kam jednou půjdeš nebo kam tě donesou (jak řekl náš nezapomenutelný herec). Já vždycky přirovnávám doktory k automechanikům, vždycky na tobě nebo na tvém autu něco najdou. Představte si, že byste přišli na preventivní prohlídku se svým autem a mechanik vám řekl, že je úplně v pořádku. Naprosto nemožný stav, daleko pravděpodobnější jsou litanie - Jak jste s tím dodnes mohl jezdit, vždyť jste se mohl zabít s celou rodinou, s přítelkyní a podobně. Nebo jestli máte s automechaniky jinou zkušenost, dejte vědět, ten váš musí chodit se svatozáří okolo hlavy a montérek. Tak nějak nevím.

Jezdím už dlouhá léta ve svém českém obstarožním jednoduchém vozítku Škoda Forman. Mně fakt vyhovuje, když vyndáš sedačky vzadu, máš z toho pohřební vůz, při mém stylu jízdy-nejízdy jsou velice levné i náhradní díly - třeba sklo předního reflektoru 120 korunek, na kterékoliv jiné vozidlo nejméně 10-15x více. Ale stejně si říkám, že by si měl člověk ke stáru udělat radost, a šel jsem se podívat na nabídku amerického auta LINCOLN, aspoň tak mi to řekli. Spotřeba sice něco okolo 20 litrů, ale co. MY prostě na to máme. Ten prodávající (jednatel firmy) se zapřísahal, že v něm jakási známá americká herečka a zpěvačka počala a snad i porodila své první dítě, a byl ochoten v případě koupi dodat ověřený rodný list, kde jako místo narození potomka je uvedena původní registrační značka vozidla. Kecá, samozřejmě, ale řekl bych, že docela mile.
Ale je fakt, že po sklopení sedadel z toho máš pomalu klasický panelákový obývací pokoj. A taky si myslím, že bych se velice bavil závistí místních občánků na Střekově a okolí (jenom některých, samozřejmě). Spousta známých ví vo co de a klidně se k tomu fóru s nadšením připojí.
Tak jsme se dohodli, že mi ho na pár dní půjčí, bude aspoň nějaká sranda. Kateřina hned v červenci jede na tábor, tak řeknu své pěkné kozaté blonďaté Alžbětě a budu se s ní v tom vozidle projíždět po Střekově (a samozřejmě nejenom po Střekově) a budu sledovat reakce některých lidiček, jak se vzteky užírají a nikdy nepochopí, že si z nich dělá někdo bohapustou srandu, strouhá jim mrkvičku a řeže se u toho smíchy. Jó, té vnadné Alžbětě vždycky říkám (a už hodně dlouho), že je moje jediná. To je tutovej fakt, já jinou ženskou s tímhle jménem osobně prostě neznám.
Budiž jim to všem přáno, nevědomost hříchu nečiní. Mají taky podstatně jednodušší život a tohle číst nikdy nebudou. Stejně sedí furt ve stejné hospodě, debatují furt stále stejně - mám malou vejplatu, mistr je vůl a Sparta (dosaď klub dle libosti) včera prohrála nebo náhodou vyhrála a měl hrát Novák místo Dvořáka, tak co. Pro ně je počítač, internet a informační technologie nástroj dáblův a zhouba lidstva. A představa, že by se museli kvůli tomu aspoň trochu učit, je strašná. Dítku svému ovšem nadávají, když náhodou přinese horší známku. Člověk by měl fakt začít u sebe.

Matka má tři dcery a všechny jsou ještě panny.Všechny tři mají svatbu krátce po sobě. Protože se jejich matka trochu obává, jak si poradí s prvním sexuálním zážitkem, řekne jim, aby poslaly pohled ze svatební cesty a nějakým diskrétním způsobem sex popsaly. První dcera poslala pohled z Havajských ostrovů.
Bylo na něm napsáno jen NESCAFÉ. Matka nejdřív nechápala, ale pak běžela do kuchyně, vzala NESCAFÉ a četla...DOBRÉ DO POSLEDNÍ KAPKY. Trochu se začervenala, ale byla spokojená. Brzo přišel druhý pohled z Miami. Opět krátká zpráva: BENSON and HEDGES. Matka šla rovnou do obýváku, kde vzala manželovi cigára a čte....EXTRA DLOUHÉ, KING SIZE. Opět se začervenala, ale byla spokojená.
Po měsíci přišla třetí pohlednice od nejmladší dcery. Na pohlednici bylo roztřeseným písmem napsáno BRITISH AIRWAYS. Matka běžela najít prospekt letecké společnosti a čte..... TŘIKRÁT DENNĚ, 7 DNÍ V TÝDNU, VŠEMI CESTAMI.

Odpoledne pondělní, první už prázdninové, táhnu domů, stavím se v poblíže náměstí kousek od tržnice v malé pekárničce pro můj oblíbený chléb šumavský. Zadělávají ho syrovátkou, mně docela chutná a taky dlouho vydrží. Drbu s jednou známou s kočárkem, už dlouhodobě zasloužilá bába. A v kočárku tahle Barborka. Její dcera si vzala echt černocha odněkud z Gambie, dělá na velvyslanectví v matičce Praze, perfektně umí česky a tohle je výsledek. Docela krásně povedenej výsledek, řekl bych já. Jen povídala, že je hrozně neposedná. Takovýhle cizinci tmavší pleti by mě moc v naší malinké zemičce nevadili. Určitě budou pracovitější než naši milí Hnědočeši.
Jó, v Předlicích, v tom našem milém ghettu ústeckém, si prej Cikáni votevřeli hospodu, kde bílá je jenom žárovka u stropu, budu se tam muset kouknout. Jenom doufám, že majitel je osvícený Cikán (i tací u nás jsou), a jsem silně zvědav, co se bude dít, až své soukmenovce vymlátí z hospody, že dělají bordel a neplatí. Jak budou potom, a taky kde, uplatňovat své oblíbené teoryje vo rasysmu. Vona ale paní doktorka Samková něco pro své tmavé oblíbence vymyslí. To by ale byla teprve ta správná mediální sranda.

Na druhé straně ulice můj známý u auta ve vzrušené debatě s policajtkou (jinak je tam zákaz zastavení) á já samozřejmě očumuji a poslouchám podle zákona, že cizí neštěstí potěší nejvíce. Von jí vysvětluje že tam byl pryč jenom chvilku. Vona nic a píše pokutu. Nazval ji nenažranou policajtkou, zas nic a psala dál. Navíc mu připsala ojeté pneumatiky. Pak ji nazval blbou šlapkou a policejní matrací. Tak ještě prošlá technická podle nálepky na značce. Ona mu říká, že s tím nesmí jezdit a nechá ho okamžitě odtáhnout.
Mávnul rukou a šel na do průjezdu. Dohonil jsem ho u pohoštění s vínem, kde si objednával svařené červené. Říkám mu, dyť ti to tvoje auto vodtáhnou a budeš ještě platit za odtah a parkování svýho auta. Von říká: To auto předci není moje, já vždycky a zásadně do města jezdím sockou (MHD). Chvíli čumím jako pako. Von říká, dokud nesedím v autě, tak na mě žádný papíry nemůže chtít, má pravdu, to mě nenapadlo. Udělal si prostě pěknej den na úkor někoho jinýho a neznámýho. Tak si říkám, chudák ten pravej majitel, až se tý policajtce dostane do ruky. Dost blbej for, tedy, řekl bych já. A to něco podobného jsem před lety zažil.
Přišlo majlem docela zajímavé povídaní (znám takové ženy, které se tím trápí furt a pořád): Jsou mezi námi lidé, sice zralí a dospělí, kteří však odmítají chovat se zodpovědným způsobem. Nutí svého partnera, aby převzal roli jejich rodiče.. Přečtěte si následující body, a pokud žijete ve vztahu s člověkem, který odpovídá některému z nich, vězte, že jste zamilovaní do zakomplexované bytosti. Neochota dospět není jen špatným návykem, je to nedospělý stav mysli. Takovým silným příznakem je například:
* finanční nezodpovědnost - často si půjčuje peníze, neplatí včas účty, neplánuje dopředu, klidně všechny peníze bezstarostně utratí, nedokáže si udržet delší dobu nějaké vhodné zaměstnání, dluží a nevrací, spoléhá se na to, že je někdo z průšvihů vytáhne;
* je nespolehlivý - neustále chodí pozdě - na schůzky, na ujednání, zapomíná důležité informace, sice souhlasí, že pro vás něco zařídí, ale často na to zapomene; odkládá věci vždy tak dlouho, jak jen může - musíte myslet za něj, nemůžete mu stoprocentně důvěřovat, neustále musíte omlouvat jeho nedostatek spolehlivosti;
* má bláhové plány - má cíle, které však jsou nadnesené, nepřiměřené jeho skutečným schopnostem (nemyslím tím, že by věc nedokázal, ale neumí ji dovést až do konce), má neustále plno problémů, které však přehlíží, protože "mu ostatní nerozumějí", veškeré své záležitosti, pracovní úkoly vyřizuje ne "za pět minut dvanáct", ale spíš "v půl jedné"…
Tím, že svému partnerovi neustále pomáháte, že na sebe berete jakousi roli zachránce, vyhýbáte se vlastnímu životu. Je nutno se z tohoto stavu vymanit a svému drahému dát pocítit následky jeho jednání, resp. jeho nezodpovědnosti. Budete-li milovat "dítě", nemůžete od něj nikdy čekat odpovědné jednání.

Malý chlapeček se vždy před spaním pečlivě modlil. Jednou si tatínek řekl, že si synkovu modlitbu poslechne. Večer se tedy u jeho pokojíku zastavil s uchem na dveřích. Synek odříkal Otčenáš a poté: "Dobrou noc, tati, dobrou noc, mami, dobrou noc, babi, sbohem dědo." Týden nato dědeček umřel a tatínek si vzpomněl na divnou modlitbu a velice ho to překvapilo. Proto se večer zase zastavil u dveří a poslouchal: "Dobrou noc, tati, dobrou noc, mami, sbohem babi." A za týden umřela babička.
Tatínkovi už se to vůbec nelíbilo, a o to více ho šokovala večerní modlitba: "Dobrou noc, mami, sbohem, tati." Neváhal, popadl rodinné vkladní knížky a jel si na týden užívat zbytku života. Chodil po barech, nechal se doprovázet sličnými ženami až na hotelový pokoj... Po čtrnácti dnech neskutečnýho vyvádění (když mu holt už došly rodinné peníze) si uvědomil, že před týdnem měl umřít a pořád žije.
Odjel tedy hned domů. U dveří na něj vyrazila jeho žena: "Ty pacholku mizernej, co ty seš za člověka, všechno naše spoření jsi propil, taháš se s děvkama, nejlepší kamarád ti umřel a ty si ani na pohřbu nebyl!"

Nedávno mě vytáhnul spolubojovník babinský Pařez na jejich mysliveckou chatu v Dolních Zálezlech, no chatu, to je moc vznešenej název na boudu utlučenou z prken a tér papíru. Udělal jsem pár fotek u jejich sbírky paroží a řízením osudu jedna takhle vypadla. Nechci bejt jízlivej, ale vypadá to docela realisticky. Konečně skoro každej normální chlap s normální ženskou má svojí sbírku paroží, většinou ovšem virtuální a neviditelnou. Samozřejmě neviditelnou jenom pro něj, všem ostatním lidičkám je to naprosto jasné. Příroda to stejně dělá dobře, manžílek se buď nedozví (obvykle), anebo jako poslední a co pak má chudák dělat. Rozvádět se, dyť je to blbost. Pak si narazím jinou a ta to dělala celý život eště hůř. Z bláta do louže.
Někdo tvrdí, že nosit parohy je výraz osobní statečnosti a lepší mít na hlavě parohy než máslo. Vždyť je to jedno. Stejně o tom povětšinou nevíš, tak co. A když náhodou víš, tak taky co? Jak říkal starej kovář z osady pod Hradem Střekovem: "Dyť je to kožený a jak je známo, kůže něco vydrží a padesát let tady nebudem." Měl zlatou pravdu.
Kovář bydlel v zajímavém místě střekovském - Malířský kout. Jeho specialitou byla medovina, měl jí zakopanou různě po zahradě a nikdo nevěděl, kde. Bylo to ovšem špičkové pití. Byl taky myslivec a jako správný myslivec měl psa. A se psem chodil do hospody a tady jeho parádní kousek. Poručil dvě piva, sundal klobouk, položil na zem, jedno pivo tam nalil, pes to vymlasknul, kovář to druhý a zvedli se k odchodu. Lidé zírali a furt dokola tupé dotazy, jak to ten pes a pivo? On lakonicky odvětil " Von z půllitru pivo neumí pít!" a táhnul dál!
Název Malířského koutku je odvozen od toho, že odtud malíři rádi zpodobńovali hradní zříceninu Střekova. To se ještě na okolních svazích pěstovala vinná réva dobré jakosti.

Opilec, ze kterého to táhlo jako ze sudu, si v metru sedl vedle faráře. Měl pobryndanou kravatu, na tvářích otisky rtěnky a z kapsy pomačkaného kabátu mu čouhalo hrdlo polovypité láhve ginu. Otevřel noviny a začal je číst. Po několika minutách se obrátil k faráři a řekl: "Poslyšte, otče, od čeho je artróza?" "
Synu, ta je způsobena nepořádným životem, společností levných zkažených žen, přemírou alkoholu, znevažováním bližního svého, spaní s prostitutkami a vyhýbání se koupeli." "To je teda pěkný," zamumlal opilec a znovu se dal do čtení. Farář uvažoval o tom, co právě řekl, obrátil se k muži a omluvil se: "Promiňte. Nechtěl jsem to říci tak hrubě. Jak dlouho máte artrózu?" "Já ji nemám, otče. Jenomže tady čtu, že ji měl ten váš před lety zemřelý papež."

Blondýny a česká politika. Politik se může znemožnit kvůli ženě zrzavé, brunetce, ale přesto se čeští politici znemožňují nejraději s blondýnami. Ne všichni - blondýn je méně než politiků, zvlášť když někteří spotřebují hned dvě. Blondýny mohou dokonce škodit. Podle průzkumu agentury WTR ubírá blondýna politikovi až 13 procent hlasů. Ing. Paroubek asi průzkum nezná, jinak by do věci určitě nešel. On, těžký závislák na veřejných průzkumech!!!
Ale aspoň se může seznámit s velice užitečným vtipem profesora Höschla: Ptá se manžel své blondýnky: Proč jsi tak krásná a tak blbá? Žena odpoví: Krásná jsem proto, abych se ti líbila. Blbá jsem proto, aby ses líbil ty mně.
Poznámka:
Blondýny jsou vnímány obecně veřejností sice jako ženy krásné, ale méně inteligentní. A to je hlavním důvodem poptávky u našich politiků. Mnozí muži se vedle takové ženy cítí jako nejchytřejší, největším důkazem toho je právě všeřešitel Paroubek.
Nezapomínejme taky na našeho milého zeleného ministra Bursika, Bursik to prvně táhl s blondýnou Obzinovou (snacha ex-ministra vnitra) a teď s blondýnou Dienstbierovou, dcerou příštího presidenta, jak to o sobě pan Dienstbier s oblibou všude říká. To by tedy byla tvrdá rána pro naši krásnou Českou republikuI Politikovi mozek stárne a některým velice rychle. Ale taky doufám, že našim poslancům v hlavě něco zbylo a volit ho nebudou.

Našemu zvláštnímu dopisovateli z Prahy se podařilo získat osobní zpověď paní Zuzany, budoucí ex-manželky Paroubka: Dejte mi pokoj s Paroubkem, jsem ráda, že jsem se ho zbavila. Chci si užívat vnučky a ne se honit na tenise a golfu. Furt se převlíkat a furt bejt ve střehu. A ta osobní vochranka mě už taky těžce štvala. Ať si s ním zobne ta kysličníková křehule, dobalím mu ještě spodky a přidám jí nějakou kačku, aby mi ho už nevracela zpátky. Už jí vidím, tu novou konkubínu mého brzo ex- manžílka, jak s ním vymete při prvním náznaku nemocné prostaty, což nebude dlouho trvat.Také její chutě na sex opadnou v momentě, kdy mu bude prát posr.....trencle nadměrné velikosti a smradlavé ponožky. Nezachrání to ani jeho poslanecký plat.

Mladý a starý zaměstnanec jdou spolu do práce: Mladý - kupa papírů, notebook, aktovka plná knih, prezentací atd. Starý - uvolněný, pohodový, jen igelitka s malou svačinkou, jablkem a jogurtem.... Mladý se ptá s obdivem: - No, po tolika letech práce - asi to máte všechno v hlavě, že? - Ne pane kolego, u prdele ....

Někdy v roce 2005 jsem tady v UL pomáhal zařizovat jednu zubní ordinaci. Na tom by vcelku nebylo nic divného, je to taky zčásti moje řemeslo a řemeslo mých příbuzných. Ale to byla ordinace vskutku speciální - pro zvířátka všeho druhu. Bělení zubů, ultrazvukové odstraňování zubního kamene, dokonce i vsazování šperků do zubů (ovšem pod těžkou narkózou). Za ty dva roky práce docela slušně zbohatnul, hlavně na německé klientele, a zařizujeme mu ordinaci celou novou. Řekl bych, že docela pár zubních lékařů humánní medicíny by mu to záviděli, co záviděli, už mu závidějí, všechno na naprosto špičkové úrovni, oddělené čekárny, taky kuchyňka a vybrané krmě před výkonem. Kam se hrabou nemocnice se svým žrádlem, pro zvířátka - jó,to je prostě žrádýlko. Na jeho ceník jsem se ovšem radši neptal. Ale klienty má a docela dost, tak co.

Máme krátký týden, dítko mi zdrhlo kamsi na dofču, tak si taky užívám.

A to je:

Konec - END!!!