Mám takový mlhavý dojem, že se pozvolna naplňují vize velkých mužů minulého století. Ať už ze světa vědy, jako na příklad Alberta Einsteina či Roberta Oppenheimera, tak ze světa literatury, třeba pány Arthura C. Clarka a nebo Isaaca Asimova ba i George Orwella. Všichni tito a i jiní chytří pánové vyslovili myšlenku, že čím bude technologie a společenský řád vyspělejší a lidem více sloužit a život „zpříjemňovat“, tím bude člověk blbější.

Ať už jde o společenské a politické uspořádání, ve kterém se politici a byrokraté správy zemí snaží občanům předpisovat bezmála kdy, kam a jak chodit na stranu, ať už malou, nebo velkou, tak veškerá „chytrá“ udělátka, která lidem mají usnadňovat cestu svízelným životem, šetřit práci a v neposlední řadě ho i bavit. O tom, že globální, či nadnárodní korporace „krmí“ obyvatelstvo bohapustými lžemi o svých výrobcích a službách raději pomlčím. Třeba by se pak na mě Microsoft a nebo Google rozzlobil a přestal mě fungovat počítač. Co bych si pak počal, že ano.

Takže chytré elektrické spotřebiče, jako mikrovlnky, lednice a jiné v kuchyni, které bezmála samy uvaří, až po ty v obýváku určené k pobavení majitele, včetně TV, která si pamatuje, na který program se nejraději díváte, a když ji náhodou nezapnete, tak vám tento sama nahraje na připojený externí pevný disk, dělají pomalu a nepozorovaně z lidí blbce. Prostě udělátka si za majitele i pamatují. Kdybych vlastnil chytrý blbafon, tak bych se ho aspoň mohl zeptat, kam jsem si odložil brejle a nemusel je každý den nejméně 5x hledat.

Když se porozhlédneme kolem sebe, tak zjistíme, že většina populace nedá bez blbafonu ani ránu. Kde jsou ty doby, kdy v činžáku o čtyřiceti partajích byly dva telefony na jedné pevné lince. A stačilo to. Navíc s tím byla zábava, protože když někdo hovořil na jednom, tak se to dalo poslouchat na tom druhém. Jako dospívající jinoši a děvy jsme se takto v druhé půli let padesátých bavili. V té první půli jsme v baráku telefon neměli vůbec.

Lidi furt nemuseli vědět kde je ten druhý, třetí a nebo i čtvrtý. Ráno se odešlo do práce či školy a tak se bez starostí předpokládalo, že tam ten jedinec je. Když jeden odjel na dovolenou, tak se po dva i tři týdny vědělo, že se buď válí na pláži na Mamáji, brouzdá šumavskými hvozdy, nebo šplhá po skalních stěnách ve slovenských velehorách. To znám dnešní závisláky, většinou to jsou ženské, kteří nevypínají chytrý blbafon ani na noc. Co kdyby jim někdo zavolal!

Musím se přiznat, že blbafon vlastním také, ale ten předpotopní, kterým se dá jen telefonovat. Prostě blbej blbafon. Svůj k svému, že ano. Nic jinýho neumí, kameru nemá a mnohdy uplynou dva i tři měsíce co odpočívá vypnut v šuplíku. Mám ho jen ze setrvačnosti z dob, kdy jsem byl zapojen v pracovním procesu a ještě provozoval svůj minipodnik. Úplně mě stačí, když několikrát týdně zazvoní náš předpotopní telefon na pevné lince, kterou jsme také připojeni k pomalému internetu. Optický kábel k nám do buše ještě nedorazil a hned tak nedorazí.

A nejde pouze o různé nezbytné „hračičky“ určené ke každodennímu používání, jako třeba zmíněné mobilní telefony. Takový chytrý blbafon je nyní malý počítač a je schopen vykonávat řadu funkcí, které většina uživatelů nepotřebuje. Fotit, nahrávat videa, brouzdat po internetu, posílat a přijímat výše zmíněné a také e-majly a SMSky, Napojit se na síť GPS a ukázat vám cestu když zabloudíte. Také mohou sloužit jako rádio, digitální diktafon a kdo ví co ještě. Je v nich ukryt i diář, kalendář a telefonní seznam. K plnému využití takového telefonu aby jeden vystudoval vyšší dívčí a ještě dostal instrukce od osobního trenéra. Mám tu kamaráda, který už dva takové telefony vzteky rozdupal, když se beznadějně v komplexním menu ztratil.

Když jedu někam kde se mě líbí, tak tam stejně není signál a tak můj blbý blbafon, i když si ho vezu sebou, je k použití jen tehdy když se přiblížím k civilizaci a to je buď na cestě tam, nebo zpět domů. Nevím, jak to funguje v Africe a Asii, když sleduju nějaký dokument v TV, tak domorodci tisknou k uchu blbafon. Asi se to tam vyplatí stavět antény a zřizovat pokrytí signálem. Hustota tamější populace je podstatně vyšší než na outbacku v Klokánii.

Ti co na zdejším outbacku žijí, mají komunikační spojení přes satelity. Pokrytí signálem blbafonu se vyskytuje pouze v hustěji obydlených oblastech Klokánie a kolem hlavních dopravních tepen. http://www.telstra.com.au/mobile-phones/coverage-networks/our-coverage/ Dokonce i u nás doma máme signál sporý. Ostatně je to patrné na mapce s výše uvedeného odkazu. Když si ji patřičně zvětšíte a nahlédnete na západ od Sydney na Modré hory a vpravo ve výběru si zvolíte „voice“ a „device only“, tak zjistíte, že v buši je jedinec před signálem v bezpečí.

Snad jste si vážení také všimli, že když se na obrazovce TV objeví nějaké rozhovory s jedinci ve stáří do třiceti let, a zvláště s tak zvanými celebritami, nebo politiky, tak máte dojem, že se tento rozhovor odehrává v pomocné škole pro cigoše. Smysluplnou a správnou odpověď na danou otázku tento jedinec zpravidla nedá, nebo odpoví naprosto špatně. Nejčastěji však otázku s okouzlujícím úsměvem okecá, stylem: „ty vo voze a já vo koze“. Jejich rozsah pozornosti (attention span) se limitně blíží nule a jejich roztěkaná mysl se nedovede soustředit na jednu věc déle než několik vteřin. Moderní udělátka, je nenutí něco si zapamatovat. Proč si zatěžovat mysl pamatováním, když se informace dá v pár vteřinách „vygooglit“, a mozek pak mohu použít k tvořivé činnosti. Co tato tvořivá činnost u těchto jedinců představuje, ponechám taktně stranou.

On je mozek součástí vysoce oportunistických savců a z nich i jedinců zvaných homo sapiens sapiens. A tak je i tento vysoce oportunistický. Když se ke svému přežití, nebo dokonce dobrému bydlu, nemusí namáhat tak se ani nehne. Paralelu můžeme spatřit u australských domorodců. U těchto je oportunismus těla i mozku vyladěn jako Stradivárky. Tělem nehnou, když vše bez námahy a zdarma dostanou a mozek nezapojí, nic se nenaučí, nemají k tomu důvod. Vždyť myšlení bolí! Sedět nebo ležet ve stínu, popíjet pivko a zasněně čumět do blba je jejich nejoblíbenější činnost. Ze svého hlediska žijí už nyní v ráji. Slovo parazit ve svém slovníku postrádají.

Nyní příklad z jiného hrnečku, správy země a její uspořádání. Ve zdejším státu Victoria přišel nějaký „chytrý“ byrokrat s geniálním nápadem. Zrušit třídící služby na regionálních poštách a provozovat jedinou třídírnu pro celý stát v Melbourne. Takže veškerá pošta putuje nejprve do této třídírny a pak je poslána tam, kam je třeba. Takže když posílám zásilku v nějakém zapadákově z jednoho konce na druhý, tak cestuje nejméně 3 dny a několik tisíc km. Nejdříve do třídírny v Melbourne a pak zpět do zmíněného zapadákova na danou adresu. Nevím, kdo tuto ptákovinu schvaloval, ale extra doprava a s ní i spojená spotřeba pohonných hmot a následný „carbon footprint“ mu asi „nedošel“. O zhoršení kvality služeb ani nemluvě. Kam se na nás hrabe Kocourkov.

Když to vše shrneme, tak se odvažuji tvrdit, že většinová populace lidské společnosti díky moderní technologii a politickému uspořádání světa pozvolna a nepozorovaně blbne. Nadprůměrně chytří a moudří jedinci jen potvrzují pravidlo. Jen škoda, že jich je tak málo, a na běh světa mají jen malý nebo žádný vliv. To obstarají ti druzí, kteří chytrost, neřku-li moudrost, nepobrali ale, zato mají čtyři přehršle vychytralosti a drzé dravosti.