"Tak proč jste tedy nezůstal chytat o něco déle a nenachytal jich víc?" Mexičan mu vysvětluje, že jeho malý úlovek je pro jeho potřeby a potřeby jeho rodiny dostačující.

"Ale co děláte ve zbylém čase?"

"Vstávám pozdě, trochu rybařím, hraju si s dětma, mám siestu s manželkou, večer jdu do vesnice podívat se za přáteli, dát si pár panáků, zahrát si na kytaru a zazpívat pár písniček... Mám plný život..."

Američan ho přeruší: "Mám vzdělání MBA na Harvardu a můžu vám pomoct. Začnete tím, že budete denně rybařit o něco déle. Pak můžete prodávat ty ryby, které ulovíte navíc. Za tento zvláštní příjem si můžete dovolit větší loď, pak si můžete koupit druhou a třetí a tak dále, až budete mít flotilu rybářských lodi. Místo prodeje ryb překupníkům můžete obchodovat přímo se zpracovatelskými závody nebo si dokonce nějakou takovou továrnu sám otevřít. Můžete pak odjet z téhle malé vesničky do Mexico City, Los Angeles nebo třeba do New Yorku! Odtud můžete řídit obrovský podnik."

"Jak dlouho by to trvalo?" ptá se Mexičan.

"Dvacet, možná pětadvacet let," povída Američan.

"A potom?"

"Co, potom? Teď právě to začne být opravdu zajímavé," směje se Američan.

"Až se vaše obchody doopravdy hodně rozrostou, začnete prodávat sklady a vyděláte miliony!"

"Miliony? Skutečně? A potom?"

"Potom můžete jít do důchodu, usadit se v malé klidné vesničce blízko pobřeží, dlouho spát, hrát si s dětmi, trochu rybařit, mít siestu a trávit večery popíjením s přáteli!"