Velká obchodní firma se ocitla těsně před bankrotem. Situaci může zachránit jen úvěr. Oba dva společníci jsou na firmě existenčně závislí. Vyplní potřebné papíry a donesou je do banky.
Zástupce banky si je prohlédne a říká:
"Vypadá to nadějně. Když se vám do konce týdne neozvu, tak ten úvěr máte."
Oba dva se vrátí do firmy a následující dny tráví v totálním nervovém vyčerpání, nespí, nejí, likvidují cigarety po kartónech.
Pátek odpoledne. Banka zavírá za pár minut. Klepání na dveře.
Rosenkranz jde otevřít, stojí tam poslíček s telegramem.
Kohnovy oči se plní slzami. Rosenkranz vyděšen s rozklepanýma rukama otvírá obálku. Najednou se mu tváře rozjasní širokým úsměvem:
"Kohn, dobré zprávy! Umřel vám bratr."

Přijde pan Khon do restaurace , zavolá si vrchního a povídá:
"Pane vrchní, já bych si dal támhle tu rybu, co jí ten pán u okna. "
"Ale pane Khon, to není ryba, to je šunka".
"Poslouchaj pane vrchní,ptal se já jich, jak oni říkají tý rybě?!?"

Pan Kohn si v restauraci prohlíží jídelní lístek a pak povídá vrchnímu:
"Tedy, pane vrchní, porce kuřete za sto korun... Nezdá se vám nerozumné zabíjet tak drahé zvíře?"

Kohn se ptal Roubíčka, že dostává pořád ty karty s nápisem PF: "Wie heisst PF?"
A Roubíček řekl: "Ale Kohn, prosím jich, to je franzoesisch, pour feliciter, něco jako aby tak zdraví byli."
"Aha," dí Kohn.
Za pár dnů mu volá Roubíček, rozčilen: "Ale prosím jich, Kohn, já teď od nich dostal kartu s nápisem PK, ale dyk já jim přece vysvětloval, že to je franzoesisch..."
"Ja," vpadne mu do řeči Kohn, "když to může bejt franzoesisch, může to bejt taky dajč!"
"Wie heisst, dajč?"
"No přece: plajp ksund!"

Sára umírá a šeptá poslední přání:
"Izáku, já bych si moc přála, abys mě nechal pochovat v mým rodným Mukačevu..."
Izák chvíli usilovně přemýšlí a pak navrhne:
"Hele, Sáro, víš co? Já tě nechám pochovat tady v Praze na Olšanech a kdyby se ti tam nelíbilo, tak tě nechám převézt do toho tvýho Mukačeva."

Šlojme a Icik z firmy "Šlojme a Icik" měli córesy, neboli dolehla na ně hospodářská recese. Bylo to ale z důvodu, že veškerému jejich zákaznictvu se dařilo lépe, a tak se odstěhovalo do lepších čtvrtí. A tak jednou Icik navrhnul rouhavě, že vzhledem k nyní totálně převažujícímu katolickému sousedstvu by se měli přeorientovat na katolický sortiment. Šlojme o tom nechtěl ani slyšet. Ale jednoho dne, když prodali se štěstím krabici macesů, dvě šábesové svíčky a jednu mezuze, dali velké přemýšlení. Co se dalo dělat, kšeft je kšeft, tak zavolali do Katolické dodavatelské služby s ručením omezeným. "Haloóó?? To je Katolická dodavatelská služba s ručením omezeným?"
"Ano. Co si budete přát?"
"Tady je Icik z firmy Šlojme a Icik. Potřebovali bychom asi dvě sta misálů. K tomu stovku papežových obrázků, ale s podpisem. Stovku krucifixů a třista růženců. Můžete to zítra doručit?"
Na druhém konci drátu se ozvalo zakašlání:
"Takže rekapituluji: 200 misálů. 100 obrázků svatého otce. Podepsat. Růženců třista. Krucifixů sto - s Ježíšem, nebo bez? Máme obojí. Akorát s tím dodáním bude trochu problém. Bude to až pozítří. Zítra je šábes."

Postěžoval si Chajim Jankel svému sousedovi:
"Není tu, ach není, co by mě těšilo! Všechno jsem měl! Krásnou milující ženu, peníze, barák, auto, všechno! A je to pryč, v pekle, nadobro!"
Soused celý ukoprnělý:
"A copa se stalo, sousede?"
Chajim uslzeně:
"Co se stalo? Manželka se o tom dozvěděla!"

Benjamin se stal čerstvým důchodcem, a tak měl najednou moc času a napadaly ho všelijaké myšlenky. Jednoho dne se zeptal své ženy:
"Drahoušku. Nejsem už žádný mladík a stát se může všelicos. Co uděláš, když zemru?"
Jeho žena chvíli přemýšlela:
"Takový velký dům. Ne, že bych se chtěla stěhovat. Mohla bych zde bydlet s nějakými ženami podobného osudu. Stárnu, tak by mohly být mladší, aby se třeba o mě dovedly postarat. Ale co bys dělal ty, můj drahý, kdybych odešla před Tebou?"
Benda na to:
"Asi něco podobného."

Kohn jede na lyže do Švýcar a spadne na něj lavina. Horská služba pátrá a volá:
"Pane Kohn, tady je Švýcarský Červený kříž, ozvěte se, tady je Švýcarský Červený kříž, ozvěte se!".
Vtom se zpod sněhu ozve zoufale:
"Ale já jsem přispěl už v Ženevě!!"