Mírem pro Svatou zemi se zaklíná kdekdo. Trump ale ukázal zásadní podmínku míru

Mír mezi Izraelem a Palestinci je svatý grál Bílého domu. Už čtvrtstoletí platí, že ať se americkým prezidentem stane kdokoliv, dříve či později ho uchvátí idea, že právě on mír pro Svatou zemi prosadí.

Platilo to pro demokrata Clintona – logicky, vždyť on hostil slavnou úvodní scénu, kdy před Bílým domem schvalují mírový proces a podávají si ruce lídři Izraele (Rabin a Peres) i Palestinců (Arafat). Platilo to pro republikána Bushe mladšího. Platilo to pro demokrata Obamu, i když Nobelovu cenu dostal už předem. A platí to i pro Donalda Trumpa.

Prezident Trump navštívil Svatou zemi (Izrael i Palestinskou samosprávu) hned na své první zahraniční cestě. Má výhodu. Žádný z jeho citovaných předchůdců neuspěl: nedokázal přetavit omílaný „mírový proces“ v dohodu, jež si zaslouží slovo mírová. Takže nedokáže-li to ani Trump, nelze mu moc vyčítat. Zatěžuje ho ale i nevýhoda spočívající v jeho povaze: i když dokáže zamířit k jádru problému, nikdo soudný by se nevsadil, že to pak nějakým nešikovným činem či slovem nezpacká.

Nechme tedy stranou prognózy a podívejme se na situaci, která na Trumpa jaksi „spadla“, a v níž se pokouší orientovat.

Vzdát se úplně všeho?

Tu situaci vystihuje titulek Trump zkusí podpořit mír s Palestinci. Vyjadřuje banální pravdu, k níž se hlásí každý. Ukažte politika, jenž odmítá mír. Je to ale typická formulace A, k níž se musí dodat B. Právě v tom B, v jeho různých verzích a výkladech, koření všechny zádrhele.

Dnes neexistuje B, na kterém by se shodli Izraelci a Palestinci, ba ani Západ jako takový. V podání Palestinců a západní pokrokové levice zní B tak, že mír ve Svaté zemi nastane tehdy, až se vše vrátí o 50 let – do situace před šestidenní válkou. Klíčovými slovy jsou „okupace“, „osady“ či „izraelský apartheid“. A řešením je pouze naprosté stažení Izraele z „okupovaných území“ (v jeho terminologii teritorií) včetně východního Jeruzaléma se svatými místy judaismu, křesťanství a islámu.

B v podání Izraele a nelevicového Západu vyznívá jinak. Že mír nastane tehdy, až Arabové uznají právo Židů na svůj stát na Blízkém východě. Že šestidenní válka z června 1967 byla preventivní a obranná. Že byla reakcí na egyptskou námořní blokádu. Že Izrael tehdy hranice de iure neposunul, neboť žádné uznané hranice neměl. Že to, nač se přísahá jako na posvátnou „zelenou čáru“, byla jen linie příměří po válce z let 1948–1949 a ta se po válce z roku 1967 pouze posunula. A že Izrael se vzdal pásma Gazy (od té doby ho ohrožují rakety Hamásu) a vzdal by se i většiny Západního břehu Jordánu (při jednání v Camp Davidu v roce 2000 se mluvilo o 95 až 97 procentech), ale nikdy se nevzdá všeho a už vůbec ne svatých míst v Jeruzalémě.

A tady se vracíme k Trumpovi. Jako vůbec první americký prezident se pomodlil u Západní zdi (Zdi nářků, posledního zbytku Herodova Chrámu). Pozoruhodné je, že to, co je pro turisty z celého světa běžný akt, vyznívá v podání západního státníka jako prolomení tabu. I jako doklad, v čem se Trump liší od západních kolegů i svého předchůdce Obamy.

A co by to znamenalo

Prezident Barack Obama uhranul svět, když v červnu 2009 pronesl projev v Káhiře. Mluvil jako intelektuál a novinář Herb Keinon napsal: „Slyšet Obamu hovořit na téma holokaust, popírání holokaustu či antisemitismu ve městě, kde popírání holokaustu a ohavné protižidovství patří k vývozním artiklům, dělalo dojem.“ Jenže Izrael viděl v té řeči jednu velkou slabinu. Chyběla tam zmínka o historickém a náboženském právu Židů na svůj kousek světa na Blízkém východě.

Trumpův přístup vyznívá opačně. Nesoustředí se na historii, ale na právo Židů na svůj kousek Blízkého východu. Jeruzalém je starý tři tisíce let. Za tu dobu byl x-krát dobyt, pobořen, okupován či spravován cizími mocnostmi – Helény, Římany, Byzantinci, Araby, křižáky, Osmany či Brity. Ale nikdy při tom nebyl rozdělen. Rozdělení Jeruzaléma vyloučila i rezoluce OSN o rozdělení Palestiny z roku 1947 – vyhradila mu zvláštní status. Přelom přišel v létě 1948, kdy historické centrum města dobyla Arabská legie, vypudila z něj Židy a zbořila největší synagogu Churva (obnovena byla až v roce 2010).

O tuto lekci se opírá Izrael. Mír jako obnovení poměrů před červnem 1967 – jak chtějí Palestinci i západní pokrokáři – by znamenal návrat do jediného kratičkého (19 let) úseku v třítisícileté historii, kdy byl Jeruzalém rozdělen a Židům odepřen přístup na historická a svatá místa. Naproti tomu padesátiletá „izraelská okupace“ přístupu muslimů na jejich svatá místa nebrání (nanejvýš v době násilností).

Zdá se, že Donald Trump tuto nuanci pochopil a jako jediný západní lídr to doložil modlitbou u Zdi nářků. Ale dělat z toho nějaké závěry by bylo v případě Trumpa předčasné, že.

LN, 24.5.2017