22.2.2019 | Svátek má Petr


BLÍZKÝ VÝCHOD: Kurdské oči pro pláč?

16.1.2019

Když se před loňskými Vánocemi rozneslo, že Spojené státy ukončí svou nezákonnou ozbrojenou aktivitu v Sýrii, byl to pro leckoho šok. Avízo střelhbitého stažení dvou tisíc vojáků, kteří tam operují, nikdo moc nečekal. Nemluvím tím, zdůrazňuji, o odchodu amerických jednotek jako takových, o něm se tajně jedná již poměrně dlouho, nýbrž o vyhlášeném tempu.

Odpůrci prezidenta Trumpa, jenž se očividně svým kritikům nikdy nezavděčí (i kdyby to byli krajní pacifisté), jej ihned napadli. Byť se oficiálně mluví o jiných pohnutkách k nespokojenosti, lobbisticko-mediální atak vyplývá prvořadě z toho, že evakuace okupačních útvarů znamená definitivní porážku chřadnoucí supervelmoci na syrském území. Nemluvě o přímých mocenských konsekvencích na celém Blízkém a Středním východě.

K nejzávažnějším mediálním výtkám patří opuštění jediného skutečného spojence USA v oblasti – místních Kurdů. Značně početného etnika bez vlastního státu, ale zato se starými státotvornými ambicemi. Představy o zbudování nezávislé kurdské domoviny jsou věru letité, ale navzdory všemu snažení marné. Ani teď tomu nebude jinak. Znovu budou hozeni přes palubu, dřív nebo později. A to přesto, že se americká administrativa nakonec rozhodla likvidaci svých garnizon, co v Asadově zemi úzce spolupracují s marxistickými milicemi Kurdů, oddálit. Přesné informace o dalším postupu prozatím chybějí, signály zpoza Atlantiku jsou mimořádně zmatené a rozporné. Na misku vah rozmlženého rozhodování Bílého domu, bojujícího aktuálně o „Velkou americkou zeď“, si totiž musíme položit také zájmy spřízněného Izraele či dalšího protiíránského spojence, Saúdské Arábie. Hráčů, kteří se významně bojí rozmachu vlivu Teheránu, předního spojence vítězící asadovské kliky.

Jeden z humánně znějících argumentů, proč (hned) neopustit bojovné levicové povstalce, je, že nesli hlavní tíži bojů s dobře vyzbrojeným Islámským státem. Pravda, bojovali hrdinně, ženy i muži, za cenu spousty obětí lidských a hospodářských, ale reálpolitika nemívá mnoho společného s nezištnou vděčností. Ostatně to byl také Pentagon, kdo opakovaně podporoval IS, neboť mu byl užitečný proti ústřední vládě v Damašku. Či případně jiným konkurentům v oblasti.

S extrémistickým, dosud zcela nepotřeným Daešem mělo svého času výhodné vztahy také Turecko (průchod radikálů a obchod naftou), kde se jinak nápadně omezily již tak problematické občanské svobody. Takzvaný demokratický svět vůči obojímu vystupoval vysloveně umírněně, pragmaticky, jelikož druhá největší armáda v NATO nebo „stavidlo“ řeky utečenců nejsou jednoduše k zahození. Nemluvě o dobrých kontaktech a četných možnostech, co má Erdoganova regionální mocnost v řadě přilehlých areálů – na Balkáně, na Kavkaze, v Černomoří nebo v řadě arabských zemí. Přehlížejí se tím pádem zjevné (válečné) zločiny Turků, a tudíž je rovněž nabíledni, kdo nakonec v geopolitické hře dostane přednost.

S trefným cynismem to popsal jeden zasvěcený pozorovatel, když uvedl, že věřit v úspěch kurdských politických ambicí je totéž jako věřit na Santu Klause. Maloasijské nacionalistické elity se nejvíce ze všeho bojí další emancipace etnika, které má v sousedním Iráku tak vysokou míru autonomie, až to hraničí s nezávislostí. Představa něčeho podobného na území Sýrie je tedy v mimořádně vyostřeném rozporu s koncepcí moderního turectví, jež vlastní Kurdy desetiletí nazývalo „horští Turci“. Ovšem neházejme vše jen Ankaru, na nemyslitelnosti nezávislého Kurdistánu panuje shoda i mezi všemi okolo.

Bezcitnou šachovou partii, jejíž hlavní výsledky jsou nyní už pouhou otázkou času, vyznává v regionu vlastně každý. Mezinárodně uznaná vláda, v níž mají hlavní slovo sunnity odmítaní alávité, v bojích obhájila svou existenci a nyní sklízí také plody tajně vedených jednání. Stále patrněji se totiž projevuje změna mezinárodně-politické konstelace. Západní mocnosti, ač si posud v Sýrii (stejně jako třeba Moskva) stále udržují své nepravidelné, žoldnéřské jednotky, ztrácejí na Blízkém východě pozice. Roste též svéhlavost s nimi dříve jednoznačně provázaných aktérů. Ba co víc – tichá spolupráce Ruské federace, Íránské islámské republiky a již zmiňovaného Turecka je pro místní vývoj rozhodující.

Naposledy zmíněná země odvádí ve prospěch Damašku špinavou práci. Opět platí staré machiavellistické úsloví, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Nálety na vzpurné Kurdy anebo organizování etnických čistek v bezpečnostně rizikových příhraničních krajích podlomilo jejich postavení. Takže nezbývá než rokovat s asadovci. Jít za nimi vlastně s prosíkem a vyjednat co nejpříhodnější kompromis. Ztratit co nejméně z krvavě vybojovaného. Jejich pozice bude v postkonfliktní Syrské arabské republice nepochybně lepší než před válkou, ale na konkrétní míru podřízení se metropoli si musíme teprve počkat.

Na každý pád byly kurdské naděje mnohem vážnější, i když svým způsobem hodně naivní. Od počátku významně oslabované vnitřní nejednotou mezi příbuznými skupinami v Iráku a Sýrii a v přehnanosti stimulované planými sliby supervelmoci.

Obdobný článek publikoval slovenský list Sme



Ford C-MAX 1.6 Ti-VCT...
Ford C-MAX 1.6 Ti-VCT...

r.v. 2015, naj. 86 349 km, benzín
309 990 Kč (s DPH)

Diskuse


J. Kanioková
18:20
16.1.2019

J. Kanioková
18:43
16.1.2019

M. Krátký
12:18
16.1.2019

V. Novák
12:43
16.1.2019

M. Krátký
14:18
16.1.2019

V. Novák
14:55
16.1.2019

J. Jurax
23:05
16.1.2019

M. Prokop
9:20
16.1.2019

J. Farda
9:51
16.1.2019

M. Prokop
12:11
16.1.2019

J. Farda
18:27
16.1.2019

V. Novák
12:54
16.1.2019

J. Jurax
23:25
16.1.2019

K. Janyška
9:03
16.1.2019

J. Babicka
5:55
16.1.2019

M. Valenta
8:39
16.1.2019

P. Černoch
9:00
16.1.2019

V. Novák
12:54
16.1.2019

Z. Vydra
13:22
16.1.2019

V. Novák
13:40
16.1.2019

V. Křepelka
14:18
16.1.2019

J. Jurax
23:33
16.1.2019

J. Pospíšil 402
5:26
16.1.2019

J. Babicka
5:58
16.1.2019

M. Krátký
9:07
16.1.2019

M. Prokop
9:26
16.1.2019

Z. Vydra
1:55
16.1.2019

počet příspěvků: 27, poslední 16.1.2019 11:33









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.