Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996BEST OF HYENA: Zpátky z cest
To jsme se zastavili v hospodě nedaleko místa, které sejmenuje Ollantaytanba (to jsem si nevymyslel, to místo se tak opravdu jmenuje) a já tam vyfotil všechno možné a nemožné, jenom tuhle fotku ne.
Ty lebky s čepicemi tam měli vyštosované hned vedle dveří, kudy jsem prošel nejmíň pětkrát... Fotku vyfotila Ljuba, ta je viděla, já si jich nevšiml! Jsou to lebky předků pana hostinského. Tak tohle u nás v Čechách opravdu v hospodách nemáme, přinejmenším jsem to neviděl v žádné z těch mnohých, jež jsem v životě navštívil! Takže tu nejdůležitější radu si musím nechat úplně na konec: když jste na cestách, koukejte kolem sebe pořádně, pořádněji než já. Jinak vám utečou lebky v hospodě, jako se to stalo mně.
Návštěva na Machu Picchu
Machu Picchu, jeden z divů světa, pozůstatky města Inků ztracené a zase nalezené vysoko v horách, kdo by o tomto zázraku neslyšel? Ani my jsme nevynechali Machu Picchu na naší nedávné cestě do Peru. A jelikož jedno "ukaž" vydá za deset tisíc slov, přiblížím návštěvu obrázkem:
Ano, přesně podle návodu Voskovce a Wericha: kdyby nebyla mlha a bylo něco vidět, viděli byste místa, kam dávní Inkové převáželi mumie svých králů ze sídelního města Cusca na letní byt. A protože jsme v obrazovém věku, paní průvodkyně pro lepší názornost a tudíž pro vytvoření přesnější představy ukáže fotku toho, co je za mlhou skryto. Má tu fotku v igelitu, aby mlhou nenavlhla.
Ale nakonec jsme se dočkali... Vyšlo slunce vysoko nad hory, ohřálo vzduch, zvedl se vítr, mlhu roztrhal a my viděli Macu Picchu v plné nádheře. Viděli a nafotili. Už jsem fotky několika lidem ukazoval. Ovšem největší úspěch sklidila ta, kterou vám ukazuji teď. Opravdové Macu Picchu vyfocené, to je nuda, mlha je zábavnější. Hlavně na fotce.
Tak ji tu máte.
Naposledy o Peru
Slibuji, že už nebudu obtěžovat povídáním o Peru, pokud se udržím,tak je to dnes naposledy. Zase ukážu obrázek, vlastně dva obrázky. Oba zachycují veřejnou službu.
Na tom prvním pán v žluté bundě pronajímá mobilní telefony. Aby mu přístroj někdo neodnesl, má ho přivázaný na řetízku. Je to tedy něco jako mobilní stabilně připoutaný telefon na pohyblivé základně, takže je to mobilo-stabilo-mobil. Něco jako pochodující telefonní budka. Na tom druhém obrázku je veřejný písař - a taky veřejný čtenář. Potřebujete na stroji napsat nějaké lejstro? Je vám k disposici. Neumíte číst? Taky je vám k disposici:
V žádném případě se tomu neposmívám, naopak! Líbilo se mi, že v Peru jsou lidé pracovití a podnikaví. Neviděl jsem tam zevlující flákače, takové ty flákače s rukama v kapsách na rohu, pokřikující na vás "many, many, many". Tady si lidé koukají ty many vydělat. I když to leckdy jde hodně ztuha. Což mi připomnělo, že bych mohl ještě ukázat jednu fotku, neoficiální benzínovou pumpu. Tak tedy příště, a to bude opravdu naposledy.
Úplně naposledy o Peru
Tak tady to je, ta neoficiální benzínová pumpa, kterou jsem siboval včera jako úplně poslední pozdrav z Peru.
Je to vlastně takové překupnické místo na prodej benzínu v kanystru, který pochází ze zdrojů více méně pokoutních. Nemají tam otevřeno pořád a pro každého. Jsou to takové ty věci, o kterých musíte vědět, pokud jste místní člověk.
Vidíte také, že půda kolem toho domku není zrovna žírná. Velmi často jsem vzpomínal na praotce Čecha, že to místo pro nás nevybral zas tak moc špatně. Kdyby se byl zastavil na tomhle kopečku s neoficiální benzínovou pumpou a tam složil svoje kamenné modly, asi bychom pískali mnohem tenčeji, než pískáme.
A ze mě by možná nebyl vydavatel Hyeny potažmo Neviditelného psa, ale neoficiální pumpík.
Jestlipak bychom taky pořád nadávali? Možná, že ne. Neměli bychom na to tolik času, museli bychom se víc ohánět. Ale tímto zjištěním se opravdu už dostávám do luhů domovských a v nich zas nějakou dobu zůstanu.
Dodatek:
Takhle to vypadá, když andský Indián zvolá:
"Mámo, skoč pro pivo!"
Mimochodem, to je něco pro naše feministky....
Nemyslete, netropím si z toho legraci. Je to svět, kde se žije a pracuje těžce, mužům i ženám. Ano, děkujme praotci Čechovi, a také našim předkům, kteří dřeli tak strašně, že si jejich osud s osudem ženy na této fotce v ničem nezadal.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena