Já ne, ty dvě jsou hluchý!
Nevěříte a chcete důkaz, že Gari s Norou jsou hluché jak poleno? Zde ho máte.

Sedím u psacího stolu a ťukám do klávesnice. Najednou slyším divné zvuky. V koupelně běží pračka, uvědomím si. Že bych něco zapomněl v kapse a nechal to prát na čtyřicet? Od té doby, co jsem to udělal s iPhonem (přežil, je pračkovzdorný) si dávám pozor. Navíc, zvuky to jsou nepravidelné.

Ohlédnu se po psech. Nora leží na pelechu, Gari za mými zády na kanapi. Nehnou brvou, jak se říká. Jako by se nechumelilo.

Ono se nechumelí, ale něco se děje. Jdu se tedy podívat. A dělo se! Otevřenými dveřmi na terasu vletěl do domu ptáček a zoufale poletoval a narážel na kde co. Zastihl jsem ho na v prostoru schodů do patra. Nezbylo než ho vlákat do pracovny. Tam si chudák sedl na opěradlo křesílka a popadal dech.

Gari s Norou… vůbec nic. Opatrně jsem zavřel dveře, okno otevřel dokořán a ptáček vyletěl na svobodu. Kdybych to chtěl psům vyprávět, dostal bych odpověď: kecáš, o něčem takovém nemáme ponětí.

Čumění do misky
Nora má misku, Gari má misku. Obě dostávají stejně, rovný díl, to je u nás trvale zavedená zásada. Nicméně Nora je o dva a půl roku služebně starší a není tedy divu, že dostává granule do misky dřív. Nemohlo být jinak. Do své misky dostávala dřív, než přišel tem malý zmetek a muselo to tak zůstat, i když zmetek vyrostl.

Jak na to Gari reaguje?
Čumí. Místo aby se posadila nebo postavila ke své misce, asistuje když Noře sypu. Nikdy se nesnaží něco užrat, vlastnická práva na obsah misky respektuje stoprocentně. Ale čumí. Co s tím?
Nic. Trvá to už deset let.

Nora v podezření
Psal jsem tu minulý týden o novém kole. Mám i nový nosič na kolo, tedy: na auto, aby na nosiči bylo kolo. K tomu jsem koupil adaptér pro kolo s nízkým nástupem (je nedůstojné přehazovat nohu přes sedlo, ehm…). Vyžadovalo to montáž… a asistenci naší Nory.

Když něco dělám dílenského nebo zahradního, Nora vždycky asistuje. Nejinak i dnes. Asistovala. Pak odešla, protože jsem nadával: ještě v životě jsem neviděl tak imbecilní návod. Já, veterán skládání nábytku z IKEA! Těsně před finálem jsem zjistil, že mi chybí jedna součástka.

Nebudu to natahovat, jen řeknu, že jsem hledal a hledal a nenašel jiné vysvětlení, než že součástku Nora sežrala.

Nesežrala. Ona totiž vypadala jinak než jsem měl v paměti a celou dobu, co jsem nadával (a Nora prchala) jsem na ztracenou součástku koukal.