Zaheslovaný comp
V úterý se v Kongresovém centru konalo osmé Digifórum, setkání zájemců o digitální fotografii: je to největší (co do nabídky různých značek) výstava fotografické techniky u nás - příští se koná 15. listopadu. Fotograf Miroslav Zajíc tam měl krátké povídání a posteskl si, že v sále, kde si teď povídáme o fotkách, kdysi fotil Brežněva! No a ve stejném sále jsem pak i já povídal o digitálních fotkách, o jejich úpravě, editování.
No a jak tak povídám a ukazuju na promítacím plátně, co se děje na displeji notebooku, najednou mi vyskočí hláška, že dochází baterka. Kakraholte, pomyslím si, copak nejedeme ze sítě? Koukám a z notebooku vede drát do zásuvky.
Ona ta zásuvka byla nějaká špatná a než jsem našel pod pultem (z něhož - možná - hlásal své věčné pravdy Brežněv) tu správnou, notebook chcípnul. Po vzoru Bratra Žižky, který na slova "bratře Žižko, koule nedolétly" pronesl historickou větu "nevadí, popojedem" jsem notebook nastartoval. Potvora se chytla, bootovala, až do chvíle, kdy po mě chtěla heslo a já ho neznal.
Plný sál lidí. Notebook nebyl můj, pochopitelně: čímž nechci říct, že bych se neocitl v rozpacích, i kdyby to BYL MŮJ notebook. No, žádné velké drama, já měl ještě svůj notebook a přednášku dojel z něho, ale tahle příhoda, tento malý kiks je mi příležitostí si zanadávat na hesla obecně.
Je to metla dnešní doby. Každá kravina je na heslo. Nenávidím hvězdičky místo písmen. Každý BIMBO po mě chce heslo a jeden chce, aby to mělo aspoň 7 písmen a druhý že tam musí být znak a třetí že tam musí být nějaké číslo. Mám notes - vedle počítače - s hesly. Pěkně tlustý notes, hustě popsaný. Strašná kravina. Ano, PIN platební karty a mobilu, to chápu. Ale když mi někdo pošle zaheslovaný mail, to můžu vyletět z kůže.
Jo a taky můžu vyletět z kůže nad zaheslovaným compem v Brežněvově sále.
Naštěstí jsem z ní nevyletěl.

Sochy na terase
V úterý pořádal Institut digitální fotografie osmé Digifórum v Kongresovém centru na Pankráci. To je ten starý dobrý Pakul (palác kultury) neboli Moby Dick (budova je bílá), jeden z nejšerednějších a urbanisticky nejdrzejších paskvilů socialistické architektury, kolik jich hyzdí Prahu. To jen úvodem, jelikož jde o umení s velkým U!
Stáli jsme v tom prvním patře Pakulu s Jirkou Wagnerem, redaktorem Neviditelného psa, a koukali dolů a vida, dole je výstava plastik. Dnes (ve čtvrtek) v půl dvanácté je vernisáž, vystavují tam Aleš Veselý, Antonín Kašpar, Václav Fiala, Xénie Hoffmeisterová a ze Slovenska pozvali Mariána Karla. No a jak tak koukáme z té výšky, tak vedle sochy Aleše Veselého stojí vétřieska a říkali jsme si, krindipindy, aby ji tam nezapomněli, tu vétřiesku, to by ve čtvrtek při otevření té výstavy někdo mohl pojmout ídeu, že je to taky socha. Takže to Jiřík vyfotil, aby bylo jasno, že umení je to vpředu, kdežto to vzadu je pouhý fakt, nikoli artefakt.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena