26.4.2024 | Svátek má Oto


BEST OF HYENA: Vyhlížení dálničního okruhu

30.5.2006

Vyhlížení dálničního okruhu
Včera, tedy ve čtvrtek, slavnostně zahájili další část stavby - ne dálnice - ale "rychlosntí komunikace" R1. Dálnice a rychlostní komunikace se na první pohled podobají jako... jako dálnice dálnici, ale rychlostní komunikace má tu výhodu, že se nejmenuje dálnice, a proto ten název tolik nedráždí lidi, kteří by nás nejraději odstěhovali do zemnic, kde bychom žili v souladu s přírodou jako Tolkienovi hobité.
Takhle R1 by měla spojit příjezd od Plzně s příjezdem od Brna, tedy měla by překročit to širokánské údolí u Radotína v místech, kde se Berounka vlévá do Vltavy. Více se o tom dozvíte na webu zde. Tam najdete i odkazy na obrázkové znázornění některých křižovatek. Až to všechno bude hotové, vznikne něco, co bude vzdáleně a částečně připomínat cosi jako městský okruh.
Jsem moc rád, že stavbu zahájili, jakkoli si myslím, že projekt je nesmyslně luxusní a že za peníze, které jsou na jeho realizaci určené, by se toho dalo postavit dvakrát tolik. Závidím Italům jejich silnice. Autostrády vymysleli oni, pořád doplňují dálniční systém (dálnice mají placené a rozumněji řešené než třeba Francouzi, jelikož mají mnohem víc vjezdů a výjezdů) - a třebaže se mohou pyšnit některými dálničními stavbami, jsou schopni postavit i takovou dopravní stavbu, jako je Fi-pi-li, to je propojka mezi Florencií a Livornem přes Pisu: to je v podstatě jen široká silnice, která má uprostřed nízkou zídku. A je, jak se zde na Hyeně tradičně píše, po prdely. Nikdo se tu nesnažil vytvořit umělecké dílo a technickou inženýrskou stavbu, která ohromí svět. Ne, jde o to, aby se mezi těmito důležitými městy jezdilo rychleji a bezpečněji než po běžných silnicích.

U nás nestavíme nic, a když ano, tak velkoryse, jako když se pantáta z Křupanova vypraví do města a chce se tam ukázat. Ale budiž, tenhle článek píšu ne proto, abych remcal, ale proto, abych dal najevo radost, že stavbu oficiálně zahájili.
Není totiž pravda, že "dálnice nejsou k ničemu, protože se stejně hned zase ucpou". Na pražském Smíchově je mnohem větší klid od té doby, co otevřeli tunel Mrázovka (přiznávám, že jsem proti němu nejednou remcal - mýlil jsem se, je to skvělá věc, ten tunel). A pohled pamětníka:
Vzpomínám, jaké bývaly zácpy na silnici vedoucí od Příbrami do Prahy. V šedesátých létech, kdy bylo nesrovnatelně míň aut než dnes, tu bývaly zácpy sahající od Voznice či Mníšku až do Prahy. Pak se postavila rychlostní komunikace a je klid. Teď už se dá ten klid počítat na desítky let.

Odpoledne v Průhonickém parku
Už nějakou dobu jsme nebyli s Ljubou v přední, tedy zámecké části Průhonického parku. Včera jsme si tam udělali výlet - a klobouk dolů, park nebyl ještě nikdy v tak krásném stavu, jak je teď. Chodím tam už mnoho let a jaksi "zanedbaný" ho nepamatuju nikdy. Ale v posledních několika letech prošel omlazovací kůrou a zejména jeho složitý systém potoků (ve skutečnosti je to do ramen rozvedený Botič) byl opraven a zdokonalen, takže zvlášť v těchto dnech, kdy hodně pršelo - a budete mít štěstí na sluníčko - uvidíte něco úžasného.
Zakladatel parku je Arnošt Emanuel Sylva-Tarouca, který se přiženil do zdejšího panství Nostic - Rieneků. Vyženil pozemky i zámek, který byl založen někdy ve dvanáctém století. Všechna čest, pan architekt Stibral z něho udělal dekoraci pro filmy typu "Pyšná princezna", ale po více než sto letech mu to odpustíme a Japonci, kteří si včera zámek nadšeně fotili, netušili, že tahle "česká renesance" je z devatenáctého století.
Tvrdí se, že Sylva-Tarouca pojal nápad založit tu park, když při procházce vyženěným panstvím objevil čerstvě poražený dub. To ho rozzuřilo, které že čuně mohlo skácet tak krásný strom a usmyslel si, že chybu napraví. Jestli bych mu něco přál, pak to, aby se mohl podívat na svoje dílo, jak vypadá teď. Ale to je osud zakladatelů tak krásných parků - nikdy neuvidí svoje dílo v plné kráse.

Zúžená vozovka
Ze Zbraslavi se do Zvole dostanete buď Břežanským údolím přes Břežany a Ohrobec, tedy horem, nebo dolem po celkem pěkné silničce kolem Vltavy, přes Jarov a Vrané. Nad silničkou se tyčí strmá skalnatá stráň, však se tudy železniční trať prodírá i skrz tunely. Před půl rokem ze skály spadlo několik balvanů, pořádně velkých.
Nedopadly na silnici, zůstaly ležet těsně vedle ní.
Co na to Pepíčkové, kteří se (ne)starají o silnice?
Nejdřív tam zřídili závoru a ostrahu a semafor (teď trochu přeháním) a už hrozilo, že budeme muset jezdit jinudy, než ty balvany roztřískají dynamitem.
V druhé fázi tam dali značku o snížené rychlosti a další značku Zúžená vozovka.
V následující etapě zmizela značka týkající se rychlosti a teď už ani ta vozovka není zúžená, jezdí se po ní v plném profilu a plnou rychlostí, jak ji předpisy dovolují.
Myslíte, že ty balvany couvly byť o jediný milimetr?
Nemyslíte, protože Pepíčky znáte. Kdybyste si to mysleli, podezíral bych vás z pádu s Marsu.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena