Celou procházku byly hodné, motaly se kolem mne, potkávaly pejsky a hrály si s nimi, na zavolání přiběhly, poslouchaly povely a pak, na dohled domova, zmizely, aby se objevily.

Doslova zahnojené. Tam někde na pomezí Zvole a Březové pohnojili pole skutečnými organickými produkty a obě dámy se v tom vyválely tak důkladně, že jsem na první pohled nerozeznal, která je která. Nora je hnědobílá, Gari černobílá, teď byly unifikované.

Požehnaný den, kdy moji ženu napadlo vyvést v garáži ze zdi kohoutek a hadici a zřídit odpad... No, mohli bychom je mýt hadicí na zahradě, ale stejně...

No jo, ale zítra je taky den a půjde se na procházku a kudy, kudy cestička?

Každopádně byl překonán rekord ve smrdutosti. Pokud to berete jako důvod k radosti, ba oslavě, slavte.

Zápasnice

Na procházkách Gari s Norou zápasí. Jejich styl se vyvíjí. V lese to vypadá tak, že Nora poodběhne, zastaví se, hledí a pak tryskem se vyřítí proti Gari. Je to tedy úder přímý.

Zato Gari, když to chce oplatit, dělá chvilku partyzána, zalehne a pak se rozběhne – a skáče převážně do výšky. Takže schematicky ten první útok by vypadal

- - - -

kdežto Gari útočí

n n n n

Ve výsledku je to stejné, holky zaprasí jedna druhou. Garina to zdokonalila tak, že se jí občas podaří zakousnout Noře do obojku a už dvakrát ho rozepnula. Jednou jsem ho našel, podruhé nikoli.

Takže i ztráty na materiálu jsou zaznamenány.

Přímočarý útok!

Země zaslíbená

Vracíme se z procházky. Jdeme lesem, tedy, já jdu lesem a Gari s Norou dvacet metrů přede mnou kontrolují lesní kosy. Najednou zavětřím. Ano, to je hnůj, mrva nebo něco horšího.

Taky psice zpozorní. Aby ne. Jejich čenich je milionkrát citlivější než ten můj. Pro ně to není smrad. Je to volání Země zaslíbené.

Nastal v tom lese velmi tuhý režim. Stáhnul jsem je k sobě a běda jim, když se vydaly proti větru. Nakonec se nechaly vylákat na pole, kde kopaly tunel k nějaké myší rodině. To je zaujalo natolik, že na volání ze Země zaslíbené zapomněly.

Jistě ne trvale. Zítra jdu s nimi znovu a jsem věru zvědav, odkud vítr povane. K Zemi zaslíbené, to by bylo dobré. Nebo od ní a pak půjde na nože. Držte mi palce.

Větříme. To se snad smí.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena