26.5.2019 | Svátek má Filip


BERNSKÁ SMEČKA: Expedice Brusel - část druhá, odpočinková a poznávací

28.11.2016

První část najdete zde.

Minule jsem tu psala o Evropské výstavě a prohlídce Bruselu; výstava sice byla důležitým bodem naší expedice, ale to nejmilejší mělo teprve přijít...

BELGIE

Belgické království je mou srdeční záležitostí z největších. Miluju architekturu neomítnutých cihel, samotářské farmy roztroušené po krajině, moře, přístavy, města s mořským nábřežím i ta vnitrozemská... Jsou dvě města, která nikdy nedokážeme vynechat: středověké Bruggy a přístavní Ostende. Už to tam poměrně známe a tak si hlavně vychutnáváme atmosféru, genia loci (syn našemu stylu cestování říká se smíchem turistika od kavárny ke kavárně). Se třemi psy jsme se museli poněkud omezit, zahrádky kaváren pro nás tentokrát nebyly; naše štěňata jsou zvyklá spolu v jednom kuse řádit, ještě se nedokáží složit pod stůl dělat hodné.

V Bruggách jsme se zaměřili na místa a zákoutí turisty nevyhledávaná a ukázalo se, že tyhle charismatické „Benátky severu“ jich mají vskutku dost!

Bruggy - kanál (foto M. Menšík)

Bruggy - kanál (foto M. Menšík)

Psy jsme dost unavili a sami jsme toho večer měli také dost. V Ostende jsme si prošli celé nábřeží; co chvíli jsme se zastavili a z lavičky pozorovali moře. V poledne jsme se vraceli k zaparkovanému autu a policista nás upozornil na nevhodné parkování. Přeparkovat nešlo, všude bylo plno, tak jsme jeli dál, až jsme objevili sousední město Middelkerke.

Ostende - promenáda (foto M. Menšík)

Ostende - promenáda (foto M. Menšík)

Dlouhatánská pláž se táhne až k Ostende, každých zhruba dvě stě metrů je vztyčen nějaký symbol, banán, domeček apod., zřejmě pro mne a ostatní lidi s nulovým orientačním smyslem. Obě sousední města spojuje i tramvaj; jezdí hodně rychle, ale sotva někoho ohrozí, bezpečnostní opatření jsou promyšlená. I systém cyklostezek je inspirativní, bezpečnosti ve všech směrech se věnuje prvořadá pozornost a lidé jsou ukáznění, ti jdoucí i ti jedoucí.

Další místa v Belgii jsme už vybírali spíše instinktivně. Neskladné obytné auto nás nutilo se vyhýbat velkým městům. Poprvé jsme třeba navštívili zajímavý skanzen Bokrijk.

Bokrijk - typické doškové střechy (foto M. Menšík)

Bokrijk - typické doškové střechy (foto M. Menšík)

Jde o veliký areál (80 ha), k vidění je především víc než stovka venkovských staveb, ale také ukázky řemesel, arboretum, expedice věnovaná 60. létům minulého století... Doporučuji si na tuhle zastávku ponechat celý den, stojí to zato!

Bokrijk -  horké odpoledne (foto M. Menšík)

Bokrijk - horké odpoledne (foto M. Menšík)

HOLANDSKO

Do Holandska jsme se těšili hlavně na dvě návštěvy, ale měli jsme v plánu také vidět něco nového. První zastávku jsme si udělali v provincii Zeeland; v malém přímořském městečku jsme navštívili farmářský trh. Zastávka to byla neplánovaná; viděli jsme velké plné parkoviště, od něj proudily davy lidí, pomalu každý měl na vodítku psa. Byli jsme tudíž zvědaví na nějakou psí akci, ale nic takového, zástup mířil na trh.

Zeeland - farmářský trh, foto M. Menšík

Zeeland - farmářský trh, foto M. Menšík

Pokud jde o tržiště, drželi jsme se v uctivé vzdálenosti, aby naše rozjívená štěňata nemohla nic shodit ani ochutnávat. Nabízené zboží bylo lákavé, čerstvé, upravené, lidé dobře naložení a bylo jasné, že se rádi potkají a hodí spolu řeč. Vydali jsme se do kopce a po zdolání soustavy schodů se před námi zjevilo moře a pláž, která mi vybavením a atmosférou připomínala prvorepublikovou plovárnu.

Veere - jachtařský přístav (foto M. Menšík)

Veere - jachtařský přístav (foto M. Menšík)

Veere je starobylé městečko s jachtařským přístavem na ostrově Walcheren. Honosí se skvostnými gotickými domy, ve středověku totiž mělo monopol na dovoz skotské vlny. Pobřežní letovisko Zandvoort pak je rekreační oblastí pro Amsterdam; někomu je nejspíš známé i díky závodnímu okruhu formule 1. Nás ale zaujal spíš maják. U moře jsme narazili na voňavý stánek s čerstvě připravenými rybami, z těch lákavých pochoutek jsme přece museli ochutnat!

Za zmínku stojí i půlden strávený ve skanzenu Zaanse Schans. Je to zrestaurovaná historická vesnice, charakteristická množstvím větrných mlýnů, často s původními dílnami (výroba dřeváků, sýrů, lisování oleje).

Zaanse Schans - funkční větrný mlýn (foto M. Menšík)

Zaanse Schans - funkční větrný mlýn (foto M. Menšík)

V obchůdku proslulé sýrárny jsem strávila drahnou chvíli; o nákupu bych se byla ráda poradila s manželem, ten ovšem se psy čekal venku. Nakonec jsem nakoupila pro nás, pro rodinu i pro přátele, byl to totiž pravý sýrový ráj. Se zajímavou atrakcí jsme se setkali u východu: aniž bychom si všimli, u vstupu nás zvěčnil fotograf a při opuštění areálu jsme si mohli zakoupit kalendář se svými fotografiemi. To se ví, že je to vymyšleno tak, aby fotograf v případě nezájmu netratil, ale nikoho, kdo by kalendář odmítl, jsem nezaznamenala.

Nemohli jsme se dočkat, až uvidíme naše „holandské holčičky“, Lunu a Floru, za nimiž jsme měli namířeno. V jejich městě jsme trochu bloudili a jaké bylo naše překvapení, když jsme konečně byli v té správné ulici a majitelé holčiček už nás očekávali před domem! Zahlédli nás totiž ze zahrady jet někudy kolem...

Radostné setkání (foto Elise van Lambalgen)

Radostné setkání (foto Elise van Lambalgen)

Poseděli jsme venku, psi se vydováděli a večer jsme si udělali nádhernou procházku po městě zakončenou zmrzlinovými hody. Setkání to bylo tak milé a vřelé, že je těžké pochopit, že jsme se vlastně potkali po třetí v životě.

Seznámení s Lunou (foto Elise van Lambalgen)

Seznámení s Lunou (foto Elise van Lambalgen)

Marken je rovněž skanzen, ovšem takový, v němž se normálně žije; původně to byl ostrůvek, avšak dnes je spojen s pevninou hrází. V Markenu byli naši psíci už tak přivyklí střídání pochůzek a odpočinku, že jsme si mohli dokonce dovolit zajít do kavárny, kde se klidně uvelebili vedle nás.

Marken - kanál (foto M. Menšík)

Marken - kanál (foto M. Menšík)

Však si to Candy po patálii s kočkou zatraceně zasloužila! Ta potvora se totiž opalovala na chodníku před jedním z domků a ani ji nenapadlo uhnout, když kráčela naše smečka; aby psi náhodou nebyli na pochybách, kdo že je tam pánem, kočka nečekaně a hodně odvážně vystartovala po naší mírumilovné Candy!

První zastávkou ve Frísku byl osobitý Harlingen...

Harlingen - kanál (foto M. Menšík)

Harlingen - kanál (foto M. Menšík)

... pak nás čekala návštěva na farmě, odkud pochází naše Bijou. Setkání to bylo opět nesmírně srdečné. Obdivovali jsme, co od naší minulé návštěvy Leo a Ingrid vybudovali a potěšili jsme se s týden starými štěňátky belgických ovčáků.

Hrátky s ovčandou (foto Ingrid Bellekom)

Hrátky s ovčandou (foto Ingrid Bellekom)

Velkou radost jsme měli z Roos, maminky naší Bijou, která je přes svůj pokročilý věk v úžasné kondici. Večer bylo co povídat, ráno jsme byli zvědaví na lamy alpaky, pro nás přece jen exotické. Odváželi jsme si úžasné čerstvé fríské sladkosti, pro které Ingrid ráno jela do pekárny.

Babička Roos (foto Ingrid Bellekom)

Babička Roos (foto Ingrid Bellekom)

Fríská příroda i města mi učarovaly. Nikde není k vidění tolik zvedacích mostů, jako právě tam. Doprava po kanálech a po silnicích se zkrátka musí skloubit. Počasí udělalo pořádný obrat, letní teploty byly tatam, ale to nás nemohlo rozházet, milujeme sever! Navštívili jsme Sloten, podle průvodce jedno z nejvíc fotogenických městeček v Holandsku...

Sloten - lodní parkoviště (foto M. Menšík)

Sloten - lodní parkoviště (foto M. Menšík)

... a rybářské město Urk. Na závěr naší expedice jsme si nechali návštěvu překrásných zámků Fraeylemaborg a Menkemaborg, tam už nás začínala přepadat mírná nostalgie z návratu.

Fraeylemaborg - vodní zámek (foto M. Menšík)

Fraeylemaborg - vodní zámek (foto M. Menšík)

Poslední zastávku představovaly lázně Bad Nieuweschans. Ač byly teprve první dny září, počasí už začínalo připomínat podzim a podzimní unavenou náladu měli i naši psi, štěňata jsme obdivovali, co toho s námi ochotně absolvovala.

Bad Nieuweschans - nejstarší holandské lázně (foto M. Menšík)

Bad Nieuweschans - nejstarší holandské lázně (foto M. Menšík)

Naše láska k zemím BENELUXU se tímto výletem zase o něco prohloubila; hned bychom tam vyrazili nanovo, ale to musí zase chvíli počkat. A za tohle všechno vděčíme našim psům. Nebýt jich a psích výstav, nevím, nevím, zdali bychom Belgii a Lucembursko navštěvovali tak často; co ale vím s naprostou jistotou, neměli bychom naše holandské přátele!

Psáno v listopadu 2016

Foto: Elise van Lambalgen, Ingrid Bellekom a Miroslav Menšík. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!

Radana Menšíková Neviditelný pes


Diskuse


M. Crossette
18:27
28.11.2016

R. Menšíková
19:42
28.11.2016

H. Williamson
17:42
28.11.2016

R. Menšíková
19:45
28.11.2016

T. Zana
14:54
28.11.2016

Z. Lika
15:00
28.11.2016

R. Menšíková
15:12
28.11.2016

R. Menšíková
15:11
28.11.2016

Z. Lika
17:01
28.11.2016

Z. Verenka
12:33
28.11.2016

R. Menšíková
12:52
28.11.2016

R. Menšíková
12:54
28.11.2016

R. Menšíková
15:13
28.11.2016

D. Ruščáková
10:13
28.11.2016

R. Menšíková
12:59
28.11.2016

Z. Yga
10:05
28.11.2016

R. Menšíková
13:03
28.11.2016

T. Zana
15:00
28.11.2016

Z. Lika
15:02
28.11.2016

Z. Jenny
9:45
28.11.2016

Z. Jenny
9:55
28.11.2016

Z. Lika
9:57
28.11.2016

Z. Yga
10:08
28.11.2016

M. Pajakerryková
15:57
28.11.2016

Z. Lika
17:04
28.11.2016

M. Pajakerryková
18:15
28.11.2016

H. Williamson
16:01
28.11.2016

M. Pajakerryková
18:16
28.11.2016

R. Menšíková
13:07
28.11.2016

Z. Jenny
14:08
28.11.2016

R. Menšíková
14:29
28.11.2016

Z. Lika
15:10
28.11.2016

Z. Lika
9:44
28.11.2016

R. Menšíková
13:12
28.11.2016

Z. Matylda
8:29
28.11.2016

R. Menšíková
8:37
28.11.2016

Z. Rpuťová
8:10
28.11.2016

Z. Xerxová
6:55
28.11.2016

R. Menšíková
8:01
28.11.2016

Z. Xerxová
14:40
28.11.2016

počet příspěvků: 43, poslední 28.11.2016 07:45