Před časem jsem dostal od kamarádů pozvánku na oslavu prvního výročí založení trampské osady Echidna, což je česky Ježura. Tentokrát mě tělo jako před rokem nezradilo a ve čtvrtek 20. listopadu, časně ráno ještě před rozbřeskem, jsem se vydal v Afuši, což je moje expediční vozidlo, směrem na sever, tedy k rovníku.

Cestu na místo, zhruba 500 km od nás, jsem už popsal v minulém povídání a tak toto bude více o účastnících této sešlosti, okolí a co se těch pár dnů odehrávalo.

Chaloupka v koutě u lesa

I když hlavní akce byla oznámena na 22. listopadu, tak někteří kamarádi tábořili na pěkné louce jednohektarového pozemku už několik dnů předem. Sjeli se ze široka a daleka. Melbourne, Sydney i Brisbane a odjinud. Kamarádi z Melbourne to měli nejdál, přes 1500 km.

I když jsme všichni už dávno Australané, tak na této sešlosti byli zástupci všech hlavních etnických skupin naší bývalé vlasti. Slováci, Slezané, Češi i Moraváci, kteří tentokrát co do počtu převládali. Celkem kolem 35 lidiček. Protože jsme už dávnými a dobrými kamarády, tak se v dobrém popichujeme, co se naší bývalé etnicity týká. Prostě sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo, že ano. A protože jsme, co jsme, tak byly hory dobrot pro mlsné jazýčky ať už dovezených a nebo na místě připravených. Pivo, víno a ohnivá voda tekly proudem a muzikanti dráždili kytary a jiné nástroje k radosti ostatních.

Připravený táborák

Takže i hlasivky si přišly na své za pění romantických trampských písniček. Sice občas jsme v našich děravých hlavách hledali slova, ale ani to neubralo na naší spokojenosti a dobré náladě. Ve většině jsme seděli u stolů na verandě před domečkem v příjemném stínu, ale také občas u kamarádů v jejich jednotlivých táborech, kde se to neobešlo bez ochutnávek doma vyrobených piv, vín a ohnivých vod. Prostě idylka babek a dědků, povětšinou chudobných penzistů na jednotné australské starobní penzi. Spokojenost je stav mysli a ne bankovního konta, jak jsem na svých toulkách po světě pozoroval. Lidé přívětiví, úsměvní, přátelští, pohostinní, vstřícní, spokojení a s otevřeným srdcem byli ti z nejchudších, co se pozemských statků týká. Ať už ve výšinách na svazích Himalájského masívu, tak i na osamocených estanciích v podhůří Patagonských And a nebo na Ohňové Zemi.

Jak domeček kamarádů, tak i okolí svědčí o lásce, citu a tvrdé práci, která byla a stále je do toho všeho vkládána. Majitelka je kumštýřka a je to vidět. Zahrádka kolem domku hýří krásnými divokými rostlinami a kytkami, radost pohledět. Mezi nimi na návštěvníka vykukují malé, rozkošné skulptury, včetně různých keramických a měděných výtvorů zavěšených na stěnách domečku. Prostě radost pohledět. Majitelky jsem se zeptal, jestli si to mohu ofotit, a dala se slyšet: „Foť si, co chceš.“

Klokani u domu

V pátek 23. listopadu bylo mlžné ráno, vlhkost vzduchu 99,5 %. Co dělat? Po probrání a dopingu kofeinem, vykloktání ohnivou vodou a hrstí prášků, které skoro každý denně pojídáme, aby nás naše vetchá těla poslouchala, jsme se s pár kamarády domluvili, že se půjdeme projít okolním bušem. V tom vlhkém ovzduší jsme tomu ale moc nedali a tak jsme skočili do auta a zajeli se podívat na dvě místní pláže, kde funěl silný vítr od moře, a hlavně na bývalé vězení, které v 19. století poskytovalo ubytování trestancům jeho veličenstva. V okolí bývalého kriminálu je nyní karavan park a místa na postavení stanů. To proto, že toto místo je nádherně položené a místo historických ruin by zde mohl být rekreační resort. Jsou odsud krásné výhledy do okolí.

Pláž Trial s bývalým kriminálem

Kriminál si trestanci pro sebe postavili sami z kamenných kvádrů, které těžili v blízkém lomu. Dnes budovám schází střechy, ale komplex stále budí velký dojem a obdiv. Před bývalým kriminálem je nyní rozsáhlé parkoviště pro samohyby návštěvníků a kolem jsou chodníky na procházky s četnými výhledy do kraje. Informační tabule nás seznamují jak s místopisem, tak i dějinami tohoto místa. Jeden se neubrání myšlence, jak asi bylo trestancům na tomto kouzelném místě, když v kobce slyšeli hukot nedalekého oceánu, jehož vlny se rozbíjely o nedaleká skaliska.

Po této exkurzi po okolí jsme se vrátili „domů“, zasedli s ostatními na verandu a vedli řeči o všem možném, ba dokonce i nemožném. Také dojeli další kamarádi a tak bylo o zábavu postaráno, zvláště proto, že nebylo zapomenuto na mlsné jazýčky a vysychající hrdla. K večeru se vyrojili kamarádi muzikanti se svými nástroji a pak vypukly bujaré zpívánky, které jsem se snažil zaznamenat na HD video. Nutno zdepodotknout, že kamarádi a kamarádky z Brisbane umí snad z přítomných nejlépe.

Kapela

A tak přišla sobota, den oslav, a lidičky se věnovali nejen krátkým výletům po okolí, ale i přípravám dobrot. Mísy bramborového salátu a zrovna tak i šnyclů, flákota do zlatova vypečeného a voňavého uzeného vepřového a podobně. Čeho jiného se může jeden mezi Slovany nadát, že ano. O tom, co teklo proudem, raději psát nebudu, aby snad někomu nekapaly sliny na klábosnici.

A tak se přiblížil večer s velkým V. Sesedli jsme si kolem ohniště a pak jedna z kamarádek zapálila loučí slavnostní oheň. Nic moc, jen takový střední co do velikosti, ale zato velice útulný. Byly proneseny řeči a pak nastalo hraní a zpívání po celý večer. Manitou nám byl nakloněn, počasí se vydařilo a tak zábava u ohně plynula až do pozdních hodin. Atmosféra prostředí byla velice přívětivá a vzájemná pospolitost zavládla krajinou.

Neděle nás přivítala pěkným počasím a tak po ranních peripetiích a usnesení, co s pěkným dnem, jsme se někteří rozjeli na nedalekou pláž. Tato je schovaná za hřebenem pobřežních kopců na konci lesní cesty sjízdné jen pro vozidla s náhonem na 4 kola. Pláž opuštěná, ale pěkná a ke koupeli v Pacifiku zvoucí. 

Jdeme se vykoupat

A tak si houf přestárlých penzistů se zásobou tekutých slunečních paprsků zasedl do stínu mangrovníku, kde jim vínko náramně chutnalo. Pak se většina šla nořit do vln, někteří sbírali dary vyvržené mořem a všichni mezi sebou rozprávali, jaký to je těžký a neradostný život chudobných penzistů v Klokánii. Kdo nevěří, toho snad fotky přesvědčí.

Tento den se někteří kamarádi rozjížděli ke svým domovům a někteří zůstávali dále. Ostatně proč ne. Okolí je kouzelné a domácí nás nevyhazují, že ano. Takže další večer v družné zábavě a při kytarách a písničkách. Jak dlouho zůstali zbývající kamarádi, nevím, k svému domovu jsem se vydal v pondělí brzy ráno před východem slunka.

Napsáno 10/12/2014

Foto autor. Další fotografie si můžete prohlédnout v následujících albech: Chaloupka a okolí, Večer u ohně, Účastníci události, Výlet na pláž Trial a k bývalému vězení, Výlet na pláž Gap.