29.5.2016 | Svátek má Maxmilián, Maxim






ARCHITEKTURA: Zasche a Kotěra

16.2.2016

Letos si připomeneme 145. výročí dvou významných osobností naší architektonické scény

Josef Zasche

Josef Zasche

Na sklonku letošního roku si připomeneme 145 let od narození dvou architektů, přátel a příležitostných spolupracovníků Josefa Zascheho a Jana Kotěry. První z nich byl národností Němec, druhý pocházel z Moravy, i když i v jeho žilách kolovala německá krev.

Jejich osudy byly – alespoň zpočátku – dost podobné. Jablonecký rodák Zasche a brněnský Kotěra projevili na školách, jež navštěvovali v Liberci, resp. v Plzni výrazný výtvarný talent a nakonec se oba vypravili do rakouské metropole, aby mohli studovat na nejprestižnějším učilišti mocnářství – vídeňské umělecké akademii. Zasche dorazil o něco dříve a tak ještě stihl studia u jednoho z prominentů historismu Karla von Hasenauera, Kotěra už byl žákem jeho nástupce Otto Wagnera – asi nejvýznamnější osobnosti tehdejší scény, urbanisty, architekta a designéra, který na stará kolena přešel od historismu k secesi a později dokonce k radikální moderně. Kotěra patřil spolu s Josefem Hoffmannem a o rok mladším Jožem Plečnikem k jeho nejtalentovanějším žákům. Studia zakončil diplomním projektem na téma tunelu pod lamanšským průlivem a získal prestižní Římskou cenu, spojenou se stipendijním pobytem v Itálii.

Zasche a Kotěra 8

Zasche s Kotěrou se tedy ve Vídni trochu míjeli, ale nakonec zakotvili oba v Praze, aby zde propagovali nový - secesní styl. První z nich zprvu získal prominentní zakázky ve svém rodném kraji. Jeho kostel Povýšení sv. kříže pro starokatolickou církev na předměstí Jablonce je krásnou stavbou se štíhlou věží a prostým dekorem s rostlinnými motivy. Patří k prvním secesním sakrálním stavbám na našem území. K významným realizacím v novém stylu patří i dvě vily – v Jablonci a Praze z let 1904-1906. Ta pražská – tzv. Modrá nebo Wilfertova vila stojí v ulici Za Špejcharem u Letenských sadů. V roce 1906 projektoval Zasche ústřední pavilon na velké výstavě v Liberci, jehož součástí byla i kašna Franze Metznera – snad nejvýznamnějšího německého sochaře té doby, rodáka ze západočeských Všerub, který ve Vídni pracoval také na výzdobě průčelí Plečnikova paláce pro továrníka Zacherla.

Zasche a Kotěra 2
Zasche a Kotěra 1

Ve stejné době získává německý architekt také významné zakázky v české metropoli. V letech 1906-1908 se dle jeho projektu staví tři paláce v centru – dům Vídeňské bankovní jednoty v ulici Na Příkopě (spolupráce Alexander Neumann) s průčelím z leštěné žuly a Metznerovou střízlivou sochařskou dekorací, dále dům U Tří jezdců a palác Pražské železářské společnosti – oba na Senovážném náměstí. V roce 1908 pak dostává zajímavou zakázku na prozatímní koncertní síň na Jubilejní výstavě Obchodní a živnostenské komory na bubenečském výstavišti. Nesmíme zapomenout ani na Zascheho krásné hrobky na Olšanských hřbitovech a Novém židovském hřbitově na Žižkově. Zascheho architektura této doby je střídmá, skoro by se dalo říci přísná, často s prvky moderního klasicismu.

Zasche a Kotěra 5
Zasche a Kotěra 4

A jak si vede jeho český kolega? Působí jako profesor Uměleckoprůmyslové školy, kde prosazuje Wagnerovy myšlenky. I on se věnuje tématu secesních sakrálních staveb, ale jeho dva kostelíky v tomto stylu nebyly nikdy realizovány. I on staví rodinné domy – např. pro přítele sochaře Stanislava Suchardu v Bubenči – mimochodem nedaleko Zascheho Modré vily. I on získává zakázku na stavbu dvou pavilonů na výstavě 1908. Velké projekty však získává spíše mimo Prahu. Patří k nim rozlehlý Národní dům v Prostějově nebo Městské muzeum v Hradci Králové, pojednané již ve stylu střízlivé moderny, na níž je patrný vliv staveb holandských architektů nebo Američana Franka Lloyda Wrighta. Konečně i Kotěru zaujalo téma sepulkrální architektury – také on projektuje hrobky na Olšanech a Novém židovském hřbitově v sousedství.

Zasche a Kotěra 7
Zasche a Kotěra 6

Cesty obou projektantů se v této době setkávají a Zasche s Kotěrou spolupracují na třech zakázkách. Především se oba zabývají projektem nových budov pro pražskou univerzitu. Vytvářejí řadu variantních řešení, ale nakonec se toto jejich velkorysé dílo nedočká provedení. Až na jedinou výjimku – projekt Kotěrovy Právnické fakulty na nábřeží Vltavy byl po různých peripetiích nakonec proveden, ovšem až několik let po architektově smrti. Dalším tématem je návrh domů pro zaměstnance cementárny v Králově Dvoře u Berouna. Tyto domy byly postaveny a najdeme je na svahu nad továrnou. Konečně třetí společnou prací obou přátel je rozlehlý palác Všeobecného penzijního ústavu na Rašínově nábřeží v Praze. Budova ve stylu moderního klasicismu s náznaky kubismu z let 1912-1914 je dnes sídlem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Zasche a Kotěra 2

Pak se cesty obou osobností opět rozcházejí. Kotěra - dnes právem označovaný za zakladatele české moderní architektury, předčasně umírá v roce 1923. Zasche dál projektuje, ale jeho pozdní stavby už postrádají eleganci starších děl. Výjimkou je velkolepý moderní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Jablonci. Ač sociální demokrat, je po válce odsunut do Německa. Zemřel v roce 1957 v Schackenslebenu. Jeho dílo by bylo nejspíše zapomenuto, tak, jako práce jeho dalších druhů německé a židovské národnosti. Spolupráce s Kotěrou a také Pavlem Janákem, s nímž navrhl známý palác Adria na nároží Národní třídy a Jungmannovy ulice (1922-1925) však zapříčinila, že se tomu tak nestalo. V průběhu roku se k oběma letošním jubilantům ještě vrátíme.

LN, 13. 2. 2016
Foto autor

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



Kočárek, který vydrží všechno
Kočárek, který vydrží všechno

Kupujte na jisto a přečtěte si hodnocení žen na eMimino.cz

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.