Jeden z centrálních prostorů Prahy by se mohl v následujících letech výrazně proměnit

Václavské náměstí je jedním z ústředních prostranství české metropole, podobně jako náměstí Staroměstské, Karlovo nebo Malostranské. Na bývalém Koňském trhu se odehrála řada významných událostí, masovými demonstracemi počínaje a velkými funusy konče. Prostor se postupně proměňoval: kdysi skutečně připomínal protáhlé náměstí obklopené malými domky, jaké ještě najdeme třeba v Telči nebo v Litomyšli. Byly na něm kašny, studny, stánky trhovců. Dnes má Václavské náměstí neboli Václavák charakter jakéhosi nedokončeného bulváru, neboť hladina výstavby se během posledních sto padesáti let výrazně zvedla a dojem široké třídy ještě podporuje podélné členění na chodníky, dopravní pásy a nesmyslný, bariéru vytvářející zelený záhon ve střední části. V minulosti se ostatně objevily úvahy z náměstí udělat jakousi avenue a protáhnout ji na Vinohrady a do Starého Města.

Prostor má své dominanty: na jednom konci jej ukončuje mohutná silueta budovy Národního muzea, na tom opačném výrazný motiv střešních hodin na administrativní budově u Můstku. Nároží příčných ulic jsou většinou akcentována věžemi, v samotné ploše je pak hlavní dominantou Myslbekův a Dryákův pomník svatého Václava. Z architektonického hlediska je to krásná přehlídka různých slohů a stylů od baroka a klasicismu přes historismus, secesi, modernu, art deco, moderní klasicismus, funkcionalismus, stalinskou "sorelu", až po neo- a postmodernu nedávné éry. Projektovali tu architekti několika generací - co jméno, to pojem: Schulz, Tesař, Ohmann, Sakař, Kotěra, Pfeiffer, Králíček s Blechou, Bendelmayer, Dryák, Gočár s Ehrmannem, Janák, Kozák s Dobrovićem, Kysela, Kněžek s Václavíkem, Tenzer, Hrubý, Šrámkovi… Nerad bych však použil termín "muzeum architektury", protože charakteristickým rysem Václaváku je také nikdy nekončící proces obměny. Někdo má možná pocit, že by měl být nadobro zastaven, ale obávám se, že by tak vznikl turistický skanzen a nikoli živé město.

Registrované památky je samozřejmě třeba zachovat a citlivě opravit, což se již v řadě případů stalo. Jindy tomu tak není, ale nelze to za načinčanou fasádou poznat, jak jsem o tom ostatně psal minulý týden v souvislosti s hotelem Evropa. K náměstí ovšem patří i prostor za uliční frontou. Vnitrobloky skrývají různá překvapení, byly v nich továrny a dílny, zahrady i dvorky, ale i obytné domy nebo dokonce barokní jízdárna. Většina těchto staveb už svému původnímu účelu neslouží a nahrazují je novostavby. To je asi přirozené, ale ty svou kapacitou někdy dané parcely doslova zalehnou a hustota zástavby se zbytečně zvětšuje.

Fenoménem Václaváku jsou také pasáže (viz též Psí vycházka po nich zde). Jejich důmyslný systém už byl sice v posledních letech narušen, některé dokonce nedávno nenápadně zmizely (namátkou Julišova, Baťova, Hvězda, Praha, Luxor) a byly nahrazeny velkoplošnými prodejnami, ale další tu naštěstí stále jsou: Rokoko, Lindtova, Passage, Fénix, Rybárna/ČTK, Alfa/Světozor.

Před několika lety proběhla soutěž na novou podobu Václavského náměstí. Nebyl to samozřejmě zdaleka první pokus – např. za první republiky takový koncept vypracoval profesor pražské techniky Miloš Vaněček. Současný vítězný návrh ateliéru Jakub Cigler – Vincent Marani počítá s revitalizací prostoru, opětným zdvojením aleje, rozšířením chodníků a řadou kvalitních prvků drobné uliční architektury, k nimž patří kiosky, fontány a pítka, telefonní boxy, osvětlení, reklamní a orientační panely, toalety, lavičky, dlažba nebo odpadkové koše. Připouští i možnost návratu tramvají, které měly kdysi význam, ale přinášejí řadu problematických prvků – např. zadrátování náměstí, hluk, jisté ohrožení chodců, kteří u nás před nimi nemají přednost… Navíc je to velmi nákladná záležitost. Jistě, veřejná doprava na rozlehlém náměstí chybí a metro ji těžko nahradí, možná by ale stačily jeden dva elektrické minibusy, pomalu kroužící po pěších zónách a nabírajících znavené chodce.

Je sympatické, že se město rozhodlo redukovat nové podzemní garáže, jejichž výstavba by polidštění náměstí o několik let prodloužila a navíc by sem zase přivedla další dopravu. Klíčovým problémem je samozřejmě přeložení magistrály za muzeum, ale než se najdou finanční prostředky a připraví definitivní projekt, mohlo by se začít s úpravami od spodní části – tedy Můstku. Současný experiment s téměř totálním odstraněním dopravy v úseku od Můstku k Vodičkově a Jindřišské ulici by nám měl ukázat, jak by náměstí mohlo fungovat. Pro hoteliéry i rezidenty to bude trochu složitější, ale existuje řada historických měst, do jejichž center se také nedá zajet vozem, a vše funguje, jak má. Humanizace Václaváku je velmi důležitá a může zkultivovat místo, které máme my Pražané rádi, ale necítíme se tam úplně bezpečně.

Když jsem tam jako kluk nějakou dobu bydlel, připadal jsem si trochu jako na Manhattanu, ale taky trochu jako v Bronxu. Jen by se to nemělo přehnat, aby nevznikl sice efektní, ale až příliš aseptický bulvár s krásným designem a luxusními – nicméně poloprázdnými obchody a restauracemi, nová past na bohaté turisty, které se domorodec raději obloukem vyhne, tak jako dnes tzv. Královské cestě…

Vizualizace: studio Cigler - Marani

LN, 7.4.2012

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998